i've come to talk with you again
Matt Ridley (bývalý člen Sněmovny lordů, spisovatel vědeckých knih, 6 z nich vyšlo i česky); Alina Chan (kanadská molekulární bioložka).
Podcast na téma knihy, viz “Unikl SARS-CoV-2 z wuchanské laboratoře?”.
Despite 15 years of coronavirus hunting and testing by the Wuhan Institute of Virology, it was helpless to prevent a pandemic in its own backyard. If that’s a coincidence, it’s one of the great ironies of history. (Rowan Jacobsen)
23 členských států Evropské obranné agentury se dohodlo, že poskytne ze svých zásob asi milion kusů munice:
Plán na poskytnutí milionu kusů dělostřelecké munice schválila Unie velmi rychle. Počítá přitom se třemi fázemi.
V první mají členské státy dodat munici ze svých zásob a objednávek, konkrétně v hodnotě miliardy eur. V té další pak mají dělostřeleckou munici společně nakupovat od zbrojovek v Evropské unii a Norsku.
Dlouhodobě ale musí dojít ke zvýšení produkce.
Nikdo to neříká explicitně, ale Evropa zbrojí kolektivně.
Zatím nedostatečně, “jednorázově”, pouze co do munice a navíc zastřeně (první várka munice jde Ukrajině), ale bude to nakonec stejně jako se sdíleným evropským dluhem za covidu, ten se stal nástrojem, který bude připraven i do budoucna. Tzv. jednorázové kolektivní nákupy munice, se stanou permanentními a – do roka – budou zakončeny společným nákupem zbraňových systémů. Prvně pro Ukrajinu, protože válka asi neskončí s ukrajinskou jarní ofenzívou a bude třeba i nadále nahrazovat zničené systémy (tanky, obrněná vozidla) a později i pro členy EU. (Hot take: Časem to povede k vojenské integraci do té míry, že Evropská unie bude muset získat nějakou formu členství v NATO.)
Karel Dolejší se píše, že Evropa není a “možná už ani nikdy nebude skutečně samostatným hráčem v oblasti evropské bezpečnosti”. Nesouhlasím, takhle rozkolísaná nejednoznačnost při řešení problémů je evropský modus operandi, který nakonec vyřešil všechny předchozí “smrtelné” krize od neschválení euroústavy, přes finanční krizi, brexit až po covid. Dopadne to stejně se zbrojením, protože si jsou všichni vědomi vážnosti situace; společné nákupy munice jsou v tomhle kontextu jen první vlaštovkou.
Dolejší zbytečně Západní podporu redukuje jen na vojenskou pomoc:
Tím se nám ovšem otázka západní “výdrže” ohledně Ukrajiny smrskává na otázku trvající americké podpory, které teprve s velkým odstupem sekundují Británie, Polsko, skandinávské státy, Dánsko, Nizozemsko a další.
Ve finanční pomoci, bez které by byl ve zhrouceném ukrajinském státě veškerý sofistikovaný hardware naprosto k ničemu, hraje EU s USA vyrovnanou partii a pokud by v této oblasti americké příspěvky zcela vypadly, Evropa je snadno nahradí.
V objemu vojenské pomoci, má ale Dolejší spíš pravdu, i když ne všechny evropské země jsou tak transparentní stran obsahu a ceny pomoci jako USA, a proto ji nelze u nich přesně finančně vyčíslit. Například Bulharsko dodalo Ukrajině na jaře 2022 obrovské množství munice, které není ve statistikách, prvně protože bylo utajeno a druhotně protože šlo o prodej zapsalo se to do kolonky vojenské pomoci USA a UK. Celková výše poskytnuté nebo přislíbené americké vojenské pomoci od začátku invaze podle americké vlády: 32,6 miliard USD. Poskytnutá nebo přislíbená pomoc ostatních spojenců, podle americké vlády, 13 miliard USD, resp. 22,7 miliard USD (21 miliard Euro) podle starých dat Kielského institutu z 15. ledna 2023 a z toho 20,9 miliard USD (19,3 miliard Euro) poskytla a dodala čistě Evropa a instituce EU. (Tahle hausnumera mi dost připomínají počítání mrtvých a nakažený za covidu, kdy si každá země sama určila, kdo je nakažený, resp. kdo zemřel na covid a ne jen “s” covidem.)
U2 dostali potrhlý nápad znova nahrát některé své starší skladby v novějším aranžmá. Jak už zjistilo mnoho umělců před nimi, mmj. Marek Šindelka s přepisem své prvotiny Chyba
nakonec jsou z toho souboje se sebou samými, které zpravidla končí prohrou. Magie původních nahrávek je najednou pryč. Původní skladby mají fanoušci tak pod kůží, že nové verze je jednoduše ruší.
Jednu ze skladeb, kterou mám takhle zažranou pod kůží je One od Korn. Někdo ji před dvaceti lety na pirátském cédéčku přiřadil do adresáře s regulérním albem Kornů a já měl za to, že je to jejich původní skladba.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem o dost později “zjistil”, že Metallica udělala “cover” One, který je strašně měkký, typická osmdesátková honírna, urážka korního originálu...
Samozřejmě je to naopak, Metallica udělala originální One v roce 1989, Korn přišel s coverem pro MTV v roce 2003. Pořád tomu nechcu věřit, One je stejně jen — jeden. Je to i ukázka toho, co jsme v Karviné v roce 2003 věděli o světě.
Národní divadlo Brno uvedlo v únoru 2023 v některých kruzích dlouho očekávanou hru Feminista spisovatele Marka Šindelky, režisérky Aminaty Keity a dalších mladých tvůrců. Podle anotace hra
volně vychází z dění na českých vysokých školách a reflektuje společenskou zkušenost s proměnou diskursu, kterou způsobila hnutí jako #MeToo nebo Ne!musíš to vydržet
a má ambice “otevírat diskuzi” ohledně sexuálního násilí na vysokých školách.
Z reakcí na hru je nejlepší rant Proč Feminista není ok podcastu Dvě deci a chlebíček. Argumenty jsou tři: – ve hře se diskutuje a zpodobňuje sexuální násilí (včetně znásilnění) a potenciální divák, který by mohl byl jeho skutečnou obětí, by na něj měl být v anotaci upozorněn, aby mohl zvážit návštěvu hry a nebyl druhotně viktimizován; – zápletka, která vede ke “studentskému hnutí”, je banální a k neuvěření, překrucuje skutečné problémy vysokých škol; – hra žádnou diskuzi neotevírá.
První bod je snadné vyřešit na úrovni anotace hry, a tvůrci to už řeší tím, že polovina repríz má v programu dodatek “30 minut před představením probíhá lektorský úvod” a popř. i “diskuse s tvůrci po představení”. Trigger warning je podobná slušnost jako spoiler alert.
S druhým bodem se nedá už nic udělat a v rámci žánru komedie je snesitelný, ne vše musí jako Případ: Ponorka ukazovat skutečnou práci vyšetřovatele, aby bylo přínosné.
Třetí bod ale hru diskvalifikuje z kategorie “události” do kategorie zábavy. Divák jako fretka přeskakuje mezi stranami sporu v tom, kdo se blíží pravdě, a odchází pouze zmaten. Nic proti tomu jakožto uměleckému záměru – byl proveden mistrovsky, ale to pak tvůrci nemůžou mít ambici jakoukoliv diskuzi otevřít natož zavřít.
Aktivistická studentka Aneta beroucí se za práva kamarádky, manipuluje svého přítele Honzu a má vlastní agendu, pro kterou je poškozená jenom vehiklem. Poškozená studentka Milada je smírná a nerozhodná. Student-aktivista Honza má komplex méněcennosti z toho, že je pouhým spojencem boje za práva žen. Učitel “feminista” Zach je “pachatelem” misogynních promluv, který chce ze složitého světa utéct na venkov. Učitelka Majerová je nic než cynická, “katolicky” konzervativní Zachův otec a potrhlý přestárlý učitel Říčan jsou otevření misogynové, atd. atp.
Že “hra žádnou diskuzi neotevírá” jsem si vyzkoušel cestou z divadla na tom, že žádnou diskuzi nepodnítila, že k ní nebylo co dodat – jen, že to byla sranda. Jen asi ne pro každého.
Yes:
Zachraň hnusný český česnek za 159 Kč/kg
But:
Krásný španělský česnek za 129 Kč/kg
Možná až česnek ze Španělska náležitě okorá, napaří mu Rohlík +30 Kč za kilo!
Yes:
Policista, kterému náhodně vystřelila na začátku března služební zbraň po besedě v přerovské mateřské školce, porušil předpisy a čeká ho kázeňské řízení.
But:
Besedy s policisty se podle informací ČTK zúčastnilo 12 předškoláků, součástí byla i ukázka rozložení a složení zbraně. Podle vyšetřování policista manipuloval se zbraní v závěru besedy a náhodný výstřel nevyšel v bezprostřední blízkosti dětí, ale v odděleném prostoru místnosti. „Nikdo nebyl zraněn ani ohrožen na životě,“ uvedla již dříve policejní mluvčí.
99,99 % nechtěných výstřelů není žádná “náhoda”. “Náhoda” by to byla v případě selhání zbraně, například extrémně silným úderem na vnější kohout způsobený pádem (manuály moderních pistolí tuto možnost nevylučují). Za náhodu nelze nikoho stíhat, a protože policistu stíhají, šlo nejspíše o porušení základních pravidel bezpečného nakládání se zbraněmi.
Není to kdovíjak složité: Zbraň namíříme do bezpečného prostoru, vyjmeme zásobník, pohybem závěru vyhodíme náboj z komory, hmatem i vizuálně zkontrolujeme, že v pistoli není zásobník, v komoře není náboj, v bezpečném směru dáme ránu jistoty. Vyhozený náboj a zásobník uložíme do batohu, který počas demonstrace s námi nebude v jedné místnosti. Aby se nám žádný náboj nezatoulal do zbraně, zkontrolujeme si kapsy u kalhot. Zbraň si necháme zkontrolovat od další – i laické – osoby.
Z anotace divadelní hry Vykouření:
První část inscenace pracuje s hraničními obrazy a symboly, které mohou budit silné emoce. Citlivé diváky si také dovolujeme upozornit, že se v inscenaci používá umělá střelba a stroboskopické efekty.
Z návštěvního řádu Centra experimentálního divadla:
Z důvodu bezpečnosti je zakázáno v objektu CED nosit a používat jakékoli zbraně, včetně jakýchkoli jejich replik, a dále bezpilotní letadla.
V Česku je jen velice málo míst, kde je legálnímu držiteli ze zákona zabráněno nosit střelnou zbraň. Typicky jsou to chráněné objekty jako soudy, policejní pracoviště, Ministerstvo vnitra, letiště atp. a vždy musí umožnit si zbraň bezpečně uložit.
Střeženými objekty nejsou pošty a obchodní domy, i když si dají na vstupní dveře piktogramy s přeškrtnutou pistolí nebo vstup se zbraní zakáží v domovním nebo návštěvním řádu. Takové zákazy jsou sice nezákonné, ale v praxi málo významné, protože zbraň legálního držitele je ze zákona nošena skrytě nebo v uzavřeném neprůhledném obalu.
Problémem jsou hudební kluby a festivaly, u jejíhož vstupu “ochranka” “šacuje” návštěvníky. Se zbraní člověka nepustí, bezpečné místo k odložení zbraně nenabízí.
Legální držitelé zbraní pak do takových míst buď nechodí, nebo nechají zbraň doma. I kdybych se nechal přesvědčit, že existují veřejná místa, kam by měl být vstup se zbraní zakázán, co cesta na a z hudebního klubu? Nechat na náhodě a doufat, že se nic nestane?
Topná sezóna 2022/2023 začala v Brně 19. září. S ohledem na ceny plynu, kterým vytápíme a geopolitickou situaci v Evropě, jsme začátek topení v domácnosti odkládali, co to jen šlo, a začali až s dvou měsíčním “zpožděním” 19. listopadu. Impulzem byla především vysoká – 70+ % – vlhkost v bytě, která roztahovala dřevěné interiérové dveře, které se pak těžko zavíraly a růst černých plísní na oknech a šedých chlupatých v blízkosti rostlin.
S teplotou v místnosti jsme chvíli experimentovali a nakonec ji ustálili na 20 ˚C. Vzhledem k půlstupňové hystezi, se teplota pohybovala mezi 19,5-20,5 ˚C. Standard dřívějších let byl u nás o tři stupně vyšší.
O čtyři měsíce později – 19. března 2023 – jsme topení vypnuli, a teplota v bytě se při otevřeném okně drží okolo 19-19,5 ˚C (denní venkovní teplota 13-18 ˚C).
V červenci 2022 jsem napsal vlákno o tom, jak se dobře obléct pro celodenní pobyt v bytě za zimních měsíců. Čas na zhodnocení toho, co fungovalo a co nefungovalo.
Běžně jsem nosil tohle: – nazouvací pantofle nebo sandály s korkovo-gumovou podrážkou, – krátké spodní prádlo (boxerky) z bambusu, – dlouhé spodní prádlo (podvlíkačky) ze syntetiky, – středně hrubé ponožky ze syntetiky, – hrubé ponožky ze syntetiky nebo merina, – plátěné bavlněné kalhoty, – dlouhé tričko ze syntetiky, – mikina ze syntetiky, – hrubá fleecová vesta (méně často).
Přes den při 20 ˚C tohle oblečení fungovalo velice dobře, i když většina mé “pohybové aktivity” byla jen práce na počítači. K večeru jsem četl pod dekou larisou.
Spal jsem v bavlněném pyžamu s dlouhými nohavicemi a krátkými rukávy, někdy s nataženými ponožkami. Takhle lehce oblečen jsem mohl spát jenom proto, že jsem si koupil termo přikrývku z dutého vlákna s gramáží 600 g/m2. (Pro někoho by ale mohla být příliš teplá a preferoval by spíš více oblečení.)
Výhodou syntetického oblečení je prostupnost tělesné vlhkosti směrem od těla k povrchu, kde se snadno vypaří. Jednou, když mi došly ponožky ze syntetiky a musel jsem si natáhnout stejně hrubé ponožky z bavlny, jsem večer cítil, že jsou nepříjemně vlhké, a musely jít hned do koše na špinavé prádlo.
Nevýhody syntetiky: horní díly (trička a mikiny) za jeden až dva dny povážlivě smrdí a je třeba je dát na praní; syntetické oblečení generuje statický náboj a každou chvíli jsem tak dostal “kopanec” od rámu dveří, laptopu, ledničky, ... dá se na to zvyknout a není to nebezpečné – jen otravné.
Pro minimalizaci tvorby plísní a navrácení roztažených dřevěných dveří do původních rozměrů bylo důležité pravidelně intenzivně větrat. Každé ráno jsem na 5 minut otevřel všechna okna v bytě a zapnul větrák v koupelně. Teplota se pak na přechodnou dobu snížila o jeden stupeň. Za dva měsíce pokojová vlhkost klesla o 10 % a ustálila se na 50-60 %, větrání pak bylo nutné jen při a po vaření.
Pro hrubý odhad vlhkosti se velice osvědčily primitivní nastavitelné analogové vlhkoměry za sedmdesát korun do každé místnosti.
Kombinací více vrstev oblečení (s možností další oblečení přidat nebo odebrat) a nižší pokojové teploty, bylo pro mě pocitově příjemnější než kombinace lehkého oblečení a vyšší teploty v místnosti z předchozích let. Zcela u mě odpadla potřeba větrat jen, abych se “neuvařil” a “neudusil”.
Údajný citát Marka Twaina, 6. minuta:
Dvě věci, které jsem chtěl ve Švýcarsku vidět, jsem viděl, Mont Blanc a vole; teď můžu jet domů.
Na tom, že Švýcarsko (ekologicky!) zlikvidovalo použitelné a exportovatelné protiletecké systémy, které by se daly využít při obraně ukrajinské civilní infrastruktury, je nejhorší to, že to není konspirace proti Ukrajině či tajná podpora Ruska. Je to jen čirý nezájem o vše, co přesahuje 9milionovou zemi.
V pokřivené švýcarské realitě ruská invaze na Ukrajinu neexistuje a nemá smysl se o ní starat. Likvidací raket a pokračujícímy zákazy reexportu švýcarských zbraní a munice Švýcarsko o sobě živí nejhorší stereotypy obtloustlého bankéře jemuž není stydno bohatnout na ukradeném židovském majetku, nebo zemi, kde pokračující nedostatek jódu ve stravě, způsobuje endemický kretenismus a vole okolo štítné žlázy.
Na humoru Louise C.K. je cenné to, že známá témata prozkoumává čerstvě a nápaditě. Během pasáže o homosexualitě ani jednou nepoužije stereotypní hlas a intonaci gayů. Zhruba v půlce představení sice říká: „Stereotypy jsou zraňující, to je pravda, ale ty hlasy jsou prostě vtipné.“ I tak si ale touto berličkou nemá potřebu vypomáhat. V roce 2017 to už v podstatě spadá do kategorie, které se ve stand-upu říká „hack“, což znamená, že komik volí tu nejjednodušší cestu zaběhnutých klišé vedoucích k zaručenému smíchu nenáročného diváka. Ale vzhledem k tomu, že ve světě komedie došlo v posledních letech k něčemu, co bývá nazýváno „druhým boomem“, a její svět se s příchodem nové generace a nástupem internetu neskutečně diverzifikoval, stereotypní zaběhnuté figury už na značnou část diváctva z pochopitelných důvodů prostě nefungují. Místo toho, aby se hystericky rozčiloval nad „politickou korektností ohrožující komedii“ jako někteří jeho vrstevníci, pracuje Louis C.K. na tom, aby se jeho stand-up pořád vyvíjel. A v poslední show 2017 dokazuje, že i bílý heterosexuál ve středním věku dokáže být originální a přitom mít co říct.
Pokud váš oblíbenec provede něco, co by mohlo radikálně ovlivnit váš pohled na veškerou jeho tvorbu, svádí to k bagatelizaci jeho činu. Vždyť toho zas tolik neudělal. Vždyť se vždycky zeptal. Vždyť mohly odejít. Vždyť uznal svoji chybu, tohle by mu nemělo zničit kariéru… Variace téhož lze slyšet a číst v posledních dnech téměř všude. Nesporným faktem je, že Louis C.K. v minulosti sexuálně obtěžoval minimálně pět žen, opakovaně o tom lhal a ve svém přiznání uznal, že tím zneužíval svého postavení. Chce-li ho a jemu podobné někdo omlouvat, jistě má možnost. Čím dál hlasitější ženské hlasy obnažující mocenskou strukturu, v níž obtěžování nabývá až systémových rozměrů, ale ukazují, že to bude čím dál těžší.