Co mě bavilo sledovat
- říjen 2024
- září 2024
i've come to talk with you again
Ve druhém díle seriálu Červený trpaslík Lister přesvědčuje Rimmera, aby otočili svou vesmírnou loď a nasměřovali ji zpět domů k Zemi:
Rimmer: A co bych zmoh? Já jsem mrtvý, Listere, nebo sis toho nevšim`?
Lister: Já vím, že seš mrtvej. Tak kvůli tomu nefňukej!
Rimmer: Promiň, že obtěžuji.
Lister: Podívej, vždyť jsi stejnej, jako když jsi žil. Stejná osobnost. Stejný všechno.
Rimmer: Kromě nepatrného detailu, že jsem tuhý.
Lister: Smrt není žádný neštěstí jako bejvala za starejch časů. Už ti to nezničí kariéru jako dřív.
Rimmer: To oni tvrdí, ale když se přijdou o práci ucházet dva lidi a jeden bude mrtvý, kterého si vybereš?
Lister: Toho, kdo má lepší kvalifikaci.
Rimmer: Pitomost! Kdys naposled viděl mrtvého hlasatele? …
Lister: Mohli by tě vyléčit. Za tu dlouhou dobu věda určitě udělala pokroky.
Rimmer: Jo, vsadím se, že s léčbou smrti začali hned, jak jsme opustili Zemi. Ordinace jsou nejspíš narvané mrtvými. „Tak, pane Johnsone, tohle berte třikrát denně, brzy budete zase žít. Carol, další mrtvolu, prosím.“
Lister: Ale mohli by!
V dánské firmě Novo Nordisk si tenhle skeč vzali k srdci a dekády výzkumu léku na cukrovku II. typu vedly k objevu semaglutidu (GLP-1), který je vysoce účinný nejen proti cukrovce II. typu, ale také snižuje váhu u obézních lidí. Zatím nedostatečně potvrzeně je efektivní i proti mrtvici, onemocnění srdce, nemoci ledvin, Parkinsonovi, Alzheimerovi, alkoholismu a drogové závislosti. Nejnověji také těžkému covidu.
Blíží se vakcína lymskou boreliózu.
Objevují se další mRNA vakcíny. Po těch covidových je v USA dostupná vakcína od Moderny proti RS virům, blíží se i kombinované vakcína proti chřipce a covidu od stejné firmy.
Za několik let by mohla být dostupná univerzální chřipková vakcína, též tady. Snahy o takovou vakcínu trvají dlouho a hodněkrát už byly zklamány.
Při různých katastrofách jako tornádo, pandemie, válka a teď rozsáhlé povodně se ukazuje, že, když musí, tak Česko má kapacity odborné i materiální je řešit. Starostové pětitisícových městeček ví, jaký průtok jejich řeka zvládne bez vylití, které části jsou nejvíce ohrožené, kam lidi evakuovat atd. Vzhledem k rozsahu záplav musí být aktivovaný desetitisíce hasičů, policajtů, pracovníků technických služeb, opravářů základových stanic atd.
Když minulý rok v listopadu skončila ukrajinská ofenzíva neúspěchem, bylo jasné, že si Rusové úspěšnou obranu “vyseděli” výhodu do dalšího roku a já se obával, že za rok touhle dobou bude ohrožený Kramatorsk a Slavjansk. Když Ukrajinci po celý rok organizovaně ustupovali, uklidnilo mě to, a myslel jsem, že na Kramatorsk a Slavjansk nedojde a Rusové se vyčerpají svým (k sobě) bezohledným postupem.
Úzké ukrajinské vedení se ale v srpnu rozhodlo, že minimální územní ztráty a budování ofenzivního potenciálu na příští roky pro ně nejsou dost, a rozhodlo se obsadit kousek ruské Kurské oblasti. (Může to být validní obava stran zpráv a politického vývoje u ukrajinských spojenců.) Odklonem nejlepších jednotek a techniky, množství munice a chybnými rotacemi jednotek na Donbasu rozkolísali zdejší frontou a já se opět obávám, že má rok stará předtucha má opět své opodstatnění.
Ale třeba bude ještě podstatně hůř.
Říká se, že 99 % textů, o kterých víme, že v řecké a římské antice existovaly, jsou ztracené. Ztracená je většina divadelních her např. od Aristofana, Aischyla a Sofokla, mnohé Césarovy texty, několik filosofických děl od Aristotela atd. Díla jsou buď ztracená celá, že je nám znám jenom název nebo se zachovaly fragmenty buď na samostatných papyrech nebo jako citace a parafráze v dílech jiných autorů.
Čas od času se ztracený text naleznete. Jeden Ciceronův text byl nalezen na modlitebním svitku, který byl napsán tak, že původní Ciceronův text byl z materiálu prvně oškrábán a smyt a nový text napsán přes něj. Některé svitky se ztracenými texty jsou špatně katalogizovány nebo zařazeny do nesouvisejících kodexů, vlastní je někdo, kdo nemá ponětí o jejich obsahu a hodnotě a prodává je na bazaru, občas se svitky najdou ukryté v jeskyni nebo odhozené na dva tisíce let starém smetišti.
Pak tu jsou papyry, které jsou uložené v depozitáři, ale nejsou přečíst. Nejznámějšími jsou texty z knihovny z pobřežního města Herakleion u Neapole, které bylo v prvním století našeho letopočtu zničeno výbuchem sopky. Láva z Vesuvu zalila město a na škvarek spálila stovky papyrů. Tyhle škvarky nejdou rozmotat, rozpadly by se na milimetrové zlomky. Naši předci měli naštěstí dostatek prozíravosti na to, aby ty škvarky nechali budoucím generacím, doufaje v to, že nové technologie je budou moci přečíst. A tohle se díky projektu Vesuvius challenge právě děje a my mohli přečíst kousek prvního svitku.
Skvělý článek na tohle téma je text Doom scrolling. Jeho autor má zajímavý myšlenkový experiment: který existující text byste vyměnili za v současné době ztracený text. Autor článku by vyměnil Matoušovo evangelium za text sesazeného spartského krále Pausania ze čtvrtého století před Kristem, protože o Spartě toho víme jen velice málo (většina je z Plútarchovy biografie spartského zákonodárce Lýkurga, údajně založená na Aristotelově textu Spartská ústava a od různých Athéňanů, často nepřátel Sparty).
What would you choose? Consider that Homer’s Iliad and Odyssey are only two of the poems that make up the eight-part Epic Cycle. Or that Aristotle wrote a lost treatise on comedy, not to mention his own Socratic dialogues that Cicero described as a ‘river of gold’. Or that only eight of Aeschylus’s estimated 70 plays survive. Even the Hebrew Old Testament refers to 20 ancient texts that no longer exist. There are literally lost texts that, if we had them, would in all likelihood have made it into the biblical canon.
Jiným “archeologem současnosti” je James O’Malley, který se snažil archivovat obsah teletextu z 2000 VHS kazet… Teletext se podobá rádiovému nebo televiznímu vysílání nebo Internetovému streamování v tom, že jeho obsah byl dostupný jenom po velice omezenou dobu, v případě zpráv a článků typicky jenom jeden den. Jakmile byl obsah odstraněn z vysílání, byl navždy pryč. V článku se píše, že na britském teletextu byl i původní obsah, který se neobjevil nikde jinde.
Pozoruhodné je, že nahrané televizní vysílání na VHS kazetu obsahuje i část teletextu, který byl přítomen v době nahrávání. S pomocí speciálního softwaru se teletext z VHS kazet dá rekonstruovat.
Docela laciné téma desetitisícových účtů na X. Sledují je i lidi z Česka. Nominální Evropané, kteří ztratili vlastní kulturu, a proto výhradně sledují a diskutují zprávy z Ameriky, to budou šířit.
Degrowth is a lot more powerful than you think. It's not just a few eurokooks saying “we shouldn't have washing machines”. It's every NIMBY who fights solar power and apartment buildings with NEPA lawsuits. The eurokooks are just the most open about wanting stagnation.
The US is the future, Europe is the part
Europeans: if we force everyone to wash their clothes by hand they won't need gym memberships to get exercise Americans: let's literally restart Three Mile Island nuclear plant
V Česku je právo volit do zastupitelstev obcí a krajů odnímáno po dobu výkonu trestu (a od roku 2026 i detence), viz Zákon o volbách do zastupitelstev krajů, § 4 Právo volit:
Překážkami výkonu volebního práva podle odstavce 1 jsou
(a) zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody
Podstatné informace z dopisu redakci časopisu The New England Journal of Medicine podle dat z přelomu let 2023/2024 z Nebrasky.
TL;DR: Účinnost vakcín založených na omikronové podvariantě XBB.1.5 ve studii rostla během čtyř týdnů po podání a poté postupně klesala. Nejvyšší ochranu proti infekci dosahuje přibližně 52 % po čtyřech týdnech, ale po pěti měsících klesne na zhruba 20 %. Ochrana proti hospitalizaci a smrti klesá pomaleji: po čtyřech týdnech je kolem 67 %, a po čtyřech až pěti měsících se pohybuje mezi 45 % a 57 %. Když koncem října 2023 podvarianta JN.1 vytlačila podvarianty XBB, účinnost vakcíny proti všem sledovaným stavům klesla asi o 10-20 %. Vzhledem k poklesu účinnosti vakcín z roku 2023 může být výhodné počkat na novou vakcínu plánovanou na září 2024.
V září 2023 byly v USA schváleny aktualizované vakcíny XBB.1.5 od Pfizeru/BioNTechu a Moderny, v říjnu pak od Novavaxu. Ve sledovaném pětiměsíčním období od září 2023 do února 2024 bylo vyhodnoceno 1,8 milionů lidí v Nebrasce.
Během tohoto období se dominantní cirkulující varianty změnily z EG.5 a XBB.1.16 na HV.1 a poté na JN.1 a prevalence subvarianty XBB.1.5 se snížila z 10 % na méně než 1 %. V kohortě dostalo 218 250 osob (11,9 %) vakcíny XBB.1.5, z nich 133 403 (61,1 %) vakcínu Pfizer–BioNTech a 84 307 (38,6 %) vakcínu Moderna… V celkové kohortě bylo hlášeno celkem 21 988 infekcí SARS-CoV-2, 1364 hospitalizací souvisejících s Covid-19 a 237 úmrtí souvisejících s Covid-19.
Zvažovali jsme čtyři klinické stavy: infekci, hospitalizaci, hospitalizaci nebo smrt (podle toho, co nastane dříve) a smrt. … Abychom snížili matoucí zaujatost (confounding bias) způsobenou změnou míry infekce v průběhu času, porovnávali jsme riziko onemocnění mezi příjemci a nepříjemci vakcíny XBB.1.5 ke stejnému datu.
Účinnost vakcíny proti infekci dosáhla po 4 týdnech úrovně 52,2 %, po 10 týdnech se snížila na 32,6 % a po 20 týdnech na 20,4 %. Účinnost proti hospitalizaci dosáhla po 4 týdnech úrovně 66,8 % a po 10 týdnech se snížila na 57,1 %. Účinnost proti smrti byla vyšší než proti jiným stavům; vzhledem k malému počtu úmrtí však zůstává značná nejistota stran účinnosti. Další analýzy ukázaly, že vakcíny XBB.1.5 byly účinné napříč věkovými skupinami a to i u osob, které nebyly dříve infikovány nebo dříve očkovány.
Samostatně jsme analyzovali údaje pro dvě očkovací kohorty: osoby, které dostaly vakcíny XBB.1.5 25. října 2023 nebo dříve, a ty, které je dostaly po 25. říjnu 2023. Každá kohorta měla přibližně stejný počet očkovaných vakcínou XBB.1.5. … Účinnost vakcíny byla nižší ve druhé kohortě než v první, což ukazuje, že vakcíny XBB.1.5 poskytovaly méně ochrany proti variantě JN.1 než proti podvariantám XBB.

Účinnost s největší pravděpodobností dosáhla vrcholu přibližně za 4 týdny, ale údaje nebyly dostatečně četné, aby přesně lokalizovaly vrchol účinnosti.
Celkově byly vakcíny XBB.1.5 účinné proti omikronovým podvariantám, i když méně proti JN.1. Účinnost byla větší proti hospitalizaci a úmrtí než proti infekci a v průběhu času mírně slábla ze svého maxima. Vzorce nárůstu a slábnutí účinků vakcín byly v zásadě podobné těm u starších bivalentních boosterů proti BQ.1–BQ.1.1 a XBB–XBB.1.5.3. Bylo by vhodné vyvinout a nasadit nové vakcíny zaměřené na JN.1 nebo budoucí kmeny.
EMA:
EMA Emergency Task Force (ETF) doporučila přizpůsobit vakcíny tak, aby byly zaměřeny na rodinu JN.1 podvariant Omicron, aby byla zajištěna zkřížená reaktivita proti dominantnímu kmeni (JN.1) a nově se objevujícím kmenům a aby se zvýšila šířka imunity proti následným liniím. Bylo by možné zvážit složení vakcín zaměřených na subvarianty JN.1, pokud by existovalo dostatečné zdůvodnění.
Strategií EMA/ETF pro vakcíny COVID-19 je zajistit, aby aktualizované vakcíny mohly být vyrobeny a dodány včas a aby byly schopny si zachovat adekvátní ochranu proti rodině virů, které jsou dominantní, přičemž se uznává, že přesné zacílení na odpovídající virové kmeny, které budou kolovat na podzim, není možné.
FDA:
Na základě nejaktuálnějších dostupných údajů spolu s nedávným nárůstem případů COVID-19 v oblastech země agentura dále určila, že preferovaná linie JN.1 pro vakcíny COVID-19 (vzor 2024-2025) je kmen KP.2, pokud je to možné. Tato změna [původního stanoviska cílícího na JN.1] má zajistit, aby vakcíny COVID-19 (vzor 2024-2025) více odpovídaly cirkulujícím kmenům SARS-CoV-2.
Variants of Concern podle ECDC: žádné
Variants of Interest podle ECDC: Omicron BA.2.86 a Omicron KP.3.
V USA budou aktualizované vakcíny (snad KP.2) prý dostupné do začátku září 2024 v EU snad ne o moc později.
Tím, že EMA i FDA zaměřují nové vakcíny na podzimní nárůst respiračních infekcí a doporučují při jedné návštěvě lékaře aplikovat covidovou vakcínu do jednoho ramene a chřipkovou do druhého, se flexibilní mRNA technologie redukovala na úroveň tradičních vakcín. (Viz update 2.12.2024.)
Update 2.9.2024:
Update 14.9.2024: LLM s názvem Has Anyone by měl ze zadané výzkumné otázky zjisti, zda už někdodaný problém zkoumal. Pro moji dosti návodnou otázku “Has anyone researched how long does xbb.1.5 vaccine induced immunity last in Nebraska?” dokázal nalézt a shrnout výše zmiňovaný text od Lina a spol. Shrnutí se jednostranně zaměřuje na délku účinnosti očkování a odkazuje se na strany, které v textu nemůžou být, ale to jsou spíš menší věci, pro začátek slušné. Cena úvahy: $0.31.
Update 2.12.2024: Během pár týdnů budou v Evropě aktualizované vakcíny, které cílí na Omikron KP.2. Vakcíny proti JN.1 mají v tuhle chvíli za aktuální epidemiologickou situací “zpoždění” několik měsíců. KN.2 jen několik týdnů. Nová aktualizace neguje moji úvahu o nevhodném navázání na očkování proti chřipce (viz výše).
Členské státy NATO se shodly, že Severoatlantická aliance bude hrát větší roli v koordinaci dodávek zbraní pro Ukrajinu, která se už třetím rokem brání ozbrojené ruské agresi. Po konci jednání ministrů obrany aliančních zemí v Bruselu to dnes řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg s tím, že Aliance se tím nestává stranou konfliktu. NATO jen podporuje Ukrajinu při prosazování jejího práva na sebeobranu, dodal Stoltenberg. (14.6.2024)
Převzalo po formálně nezávislé ramsteinské skupině padesáti států organizování vojenské pomoci Ukrajině.
Téměř všechna vojenská a hospodářská pomoc Ukrajině je z členských zemí NATO.
Členské země NATO nevylučují, že na Ukrajinu pošlou své vojáky. Někteří estonští poslanci tvrdili zástupcům německé vlády, že Polsko a baltské země vyšlou své vojáky na Ukrajinu, pokud by se Rusku pustil průlom na frontě, protože nemají v plánu čekat na to, až Rusko provede války na jejich území.
Skupina zemí NATO okolo Francie vyšle vojenské instruktory na Ukrajinu.
USA a její spojenci, či NATO, by zničili všechny ruské jednotky na Ukrajině (včetně Krymu) a ruskou černomořskou flotilu, pokud by Rusko na Ukrajině použili jadernou bombu.
USA a Británie se v roce 2023 na strategické úrovní (např. wargames) zúčastnily plánování ukrajinské ofenzívy, která měla ambice proniknout až na Krym.
Jisté Západní země sdílejí real-time data z letadel AWACS, které NATO vysílá do ukrajinského s ruského pohraničí, s Ukrajinou a ta je využívá k plánování útoku na Krym a k obraně svého území před ruskými raketovými úroky.
Západ v roce 2023 na svém území vycvičil devět ukrajinských brigád k protiofenzívě (asi 36 000 vojáků) a nadále v tom pokračuje.
Generální tajemník NATO kritizuje Čínu, že se nezúčastní švýcarské mírové konference v červnu 2024.
Zbraně členských zemí NATO jsou používány k útokům na cíle v Rusku i Ukrajině.
Američané poskytují ukrajinským technikům opravující dodanou vojenskou techniku rady skrz telekonference. V blízké budoucnosti budou moci přímo na Ukrajině působit američtí kontraktoři – mluví se o pomoci s opravami letadel F-16, baterií Patriot a jiné původně americké techniky.
Kanaďané patrně mluvili za všechny spojence jejichž technika byla vidět v Kurské oblasti, když řekli, že si “nekladou žádná geografická omezení na používání vojenského vybavení, kterou darovali Ukrajině.”
Američané s Ukrajinci diskutují cíle hluboko v Rusku, které by Ukrajinci mohli zasáhnout Západními zbraněmi. Putin dosti pochopitelně reagoval, že “to nebude znamenat nic menšího než přímé zapojení zemí NATO do války na Ukrajině. Znamenalo by to, že země NATO jsou ve válce s Ruskem“. (Viz též komentář Maçãese níže.)
Bruno Maçães: Is the West poised to enter the war in Ukraine?
Both Putin and the “hawks” dominating the Western debate agree on the importance of what is at stake: by providing Ukraine with the capacity to strike the Russian energy system, even to strike political and military decision centres inside Russia, Western democracies will effect a drastic change in the military equation. Their effort is no longer directed against the Russian invasion but against Russia itself. The hawks will argue that there is no other way to force Russia to withdraw. They have a point. … It is also true – though not always publicly discussed – that the war has not been going well for Ukraine in recent months, thus sharpening the choice between increasing pressure on Moscow or accepting defeat. Perhaps not now, but inexorably as Russia’s advantages in manpower and artillery impose themselves.
Are Western democracies at war with Russia, then? Or, to be more precise, are they preparing to enter the war? Revealingly, the decision to authorise new, large-scale attacks inside Russia has been delayed, as the Biden administration ponders how momentous that step might be. When Starmer travelled to Washington in mid-September everyone took such a move for granted. But nothing was decided.
The reluctance to speak of war is understandable. But just as Putin was eventually forced to use the word – rather than referring to his invasion as a “special military operation” – it may be that the West too will be forced to stop thinking of its participation in Ukraine as a “special logistical operation”. The challenge now is to accept the risks and to remember that even wars can, and often do, remain contained – and may be fought somewhat indirectly. In the nuclear age, and between nuclear powers, they must remain contained.
If the West allows its missiles to be deployed, a new variable will have been introduced. … The first task is to prepare for those new possibilities. The second task is to think very carefully about what new limits and handrails constraining the conflict can be introduced, even as we jettison the old ones.
Kattie Stallard: Is Vladimir Putin bluffing?
The question is whether the Russian president believes this is the moment to bring that war out of the shadows and enter direct conflict with the West. His response to every single broken red line so far suggests that the answer is a resounding no. But the chilling dilemma for his Western counterparts is that the only way they can know for certain that this is another bluff, is to call it.
Proč zrovna Itálie má potřebu se ohradit proti Stoltenbergovým slovům?
Itálie nechce, aby Ukrajina použila západní zbraně proti Rusku. Italská vláda se ohradila proti výzvě generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, aby spojenci zrušili omezení týkající se použití západních zbraní dodaných Ukrajině proti cílům v Rusku.
Protože italští voliči neradi vidí investice do obrany a jejich vláda je klidně skrývá:
The Italian public, for example, is generally believed to have distinctly unfavorable views toward defense spending, and particularly “guns versus butter” tradeoffs.
Italian officials indicated in 2016 that Italy — despite having agreed at Wales to increase defense spending and specifically to increase equipment spending — would exclude some new military shipbuilding projects from its accounting of military equipment expenditures in the NATO Defence Planning Process because the Italian public would find such expenditures objectionable in a time of fiscal retrenchment.
Karel Dolejší říká: protože ultrapravice.
Historik Vít Smetana o plánech na poválečné nakládání s Německem. Antony Eden zachránil budoucí mocenské postavení Evropy, protože bez průmyslového Německa by mezi Francií a SSSR byla jen step:
Britská politika nebyla vyhraněná, co se týče budoucího nakládání s Německem, a americká politika byla zcela nesourodá a prodělala několik velmi zásadních zvratů. V kruzích americké administrativy existovalo několik vyhraněných skupin.
Na jedné straně lidé ze State Departmentu, kteří si mysleli, že hlavní chybou po první světové válce bylo příliš tvrdé nakládání s Německem a že je potřeba naopak Německo zapojit a jeho hospodářské zdroje využít pro poválečnou rekonstrukci Evropy.
Vedle toho ovšem stála skupina kolem ministra financí Henryho Morgenthaua, který přišel s nápadem na velmi tvrdé nakládání s Německem, s jeho přetvořením na pasteveckou zemi, zničení jeho průmyslových kapacit a tak podobně. To byla teze, která byla americkému prezidentu Rooseveltovi velmi blízká. On byl germanofob par excellence, on v Německu na konci devatenáctého století chodil do školy a vytvořil si silnou averzi vůči všudypřítomné velmocenské aroganci a militarismu. Morgenthauův plán mu tudíž konvenoval.
Na druhé québecké konferenci v roce 1944 byl tento plán dokonce parafován ze strany Roosevelta i Churchilla. Když tam potom ovšem přijel o několik dní později Anthony Eden, tak se zděsil – uvědomil si, co by to znamenalo –, no a tak postupně jak Churchill, tak i Roosevelt se vlastně od toho svého souhlasu s Morgenthauovým plánem distancovali. Samozřejmě pak začala postupně získávat navrch představa Státního departmentu, která se promítla už do výsledků jaltské konference.
Bez průmyslového Německa by byla Evropa časem buď sovětská nebo geopoliticky bezvýznamná.
Pravicový novinář Rudolf Kopecký 30. května 1948 v tajném memorandu spolustraníkům v Československu ze zakázané Národní demokracie píše, jak Sovětský svaz pohlcuje závislé země (viz “Vzpomínky starého novináře”, s. 930):
Sovětský svaz sleduje politiku střídavých výbojů a konsolidace zisků. V přítomné době bude patrně sledovat politiku konsolidace zisků. Mírová ofenzíva, která by uklidnila vzrušení světě, je součástí této taktiky, jež vedla k pohlcení polozávislých zemí. [...] Západní mocnosti chtějí mír, ačkoliv jsou dnes velmi protiruské. Touha po míru je tak silná, že je zapotřebí nové ruské agrese, aby se postavily rozhodně proti Rusku. Proto přijde rozhodně nová ruská mírová ofenzíva, aby je uchlácholila. Až rozhodnutí Rusku oponovat opadne, přijde nový výboj. Západní mocnosti nepodniknou válku pro dosavadní výboje. Kdyby se Rusko spokojilo s tím, co má, západní mocnosti to vezmou — třeba nerady, na vědomí. Naše jediná naděje je, že Rusko bude ve výbojích pokračovat. Nepochybuji o tom, že se tak stane.
Kopecký se samozřejmě mýlí, když – jako mnoho dalších exulantů – předpokládá Třetí světovou válku, která potlačí komunismus, ale jeho analýza práce SSSR s vějičkou míru a hrozbou války proti Západu, je přesná a dá se i dnes aplikovat Putinovo nedávné tvrzení, že je ochoten svolit k příměří za předpokladu, že linie kontaktu zůstane taková, jaká je teď. Když bude Západ chtít, i mír je prý možný! Alternativou je pak prý atomová válka s NATO…
Když americká vláda v srpnu 2023 neočekávaně zavedla rozsáhlé technologické sankce na Čínu, napadlo mě, že připomínají zásah Trisolaranů proti lidstvu v knize Problém tří těles. Dnes jsem na jenom chatu tuhle analogii popsal kolegům ve firmě a je načase tento můj originální příspěvek předat lidstvu.
The US semiconductor sanctions are to rob China of their future development in this field, so yet it won't help in the mature tech (e.g., mil, EVs, IoT, home appliances, cell phones).
I think of it as when Trisolarans (here, the US) from The Three-Body Problem book series had 400+ years to get from their unstable trisolar system to Earth. At the start of the journey through space, they had far more advanced technology than humans (here, China) but feared that by the time humanity would develop technology advanced enough to fight off the invasion. So, they disrupted all particle accelerators (here, the tech sanctions) on Earth to give random results so that humans could never progress in understanding of physics to prepare a realistic defense.
Překlad:
Americké polovodičové sankce mají Čínu obrat o jejich budoucí vývoj v této oblasti, ale nepomůže to v legacy/mature technologiích jako např. vojenství, elektroauta, IoT, domácí spotřebiče, mobilní telefony apod.
Trisolarané (zde, USA) z knižní série Problém tří těles měli více než 400 let na to, aby se dostali ze svého nestabilního trisolárního systému na Zemi. Na začátku cesty vesmírem měli mnohem pokročilejší technologii než lidé (zde Čína), ale obávali se, že do té doby lidstvo vyvine technologie dostatečně pokročilé, aby invazi odrazilo. Trisolarané proto narušili všechny urychlovače částic (zde americké technologické sankce) na Zemi, aby dávaly náhodné výsledky a lidé tak nikdy nemohli pokročit v chápání fyziky a připravit realistickou obranu.
O účinnosti amerických technologických sankcí na Čínu spíš pochybuju. Zdrží je, ale nezastaví. Ve výsledku budou čínské technologie zastaralé, ale na Americe nazávislé.
Nacionalismus byl stejným hříchem německým jako českým. S jeho vzestupem pozbývá pokus o syntézu zvanou “BOHEMIA” pevné půdy sdílené oběma národy českých zemí. V roce 1848 poprvé proti sobě stanuly jako nepřátelé. Němci se zdráhali uznat nárok Čechů stát se národem v plném smyslu slova a Češi začali popírat právo českých Němců pokládat české země za svou vlast. Koncem 19. století uvízly vztahy obou národů ve slepé uličce, z níž — jak se oběma zdálo — nebylo východiska. Oba začaly využívat sobě příznivých okolností, jak je vytvářelo politické klima Evropy. Čeští Němci se naneštěstí začali ohlížet po vilémovském Německu a Češi naneštěstí po Rusku a Francii. Pak začala světová válka. Pokud přálo štěstí ústředním mocnostem, strojili čeští Němci plány, jak to po vítězné válce zařídit, aby je už Češi neznepokojovali. Dopadlo to jinak — a Češi to potom “svým” Němcům spočítali. Toto schéma se mělo v další válce i po ní opakovat, ovšem v obludnější podobě. A to z obou stran.
Přistěhovalci [do pohraničí] neměli a ani nemohli mít nějaký niterný vztah k tomu, co tu z dřívějška zbylo. K majetku ostatně přicházeli neuvěřitelně snadno. Stačilo jen chtít — a měl jsi dům. Znelíbilo se ti v něm? Prohospodařil jsi snadno nabyté jmění? Prosím, můžeš dostat další. Tehdy vznikl druh lidí, říkalo se jim “zlatokopové”, kteří se přijeli pod záminkou osídlení “napakovat” a zase odtáhli do vnitrozemí. Ani ti, co se tehdy rozhodli zůstat, si skutečné pouto k novému bydlišti nevytvořili. Vše, co tu zbylo z dřívějška, valem mizelo. A potom: jen velmi nesnadno lze vytvořit opravdový domov, víš-li, že ten, kdo vystavěl dům, ve kterém bydlíš, musel nedlouho před tvým příchodem nedobrovolně odejít. Proto lidé přicházeli a odcházeli. Vlna za vlnou spontánních i organizovaných “dosídlenců” znovu a znovu dobývala tento už předem poražený kraj. Souvislejší trvalé osídlení lze datovat až od šedesátých let, kdy už dospěla první poválečná generace.
Zkouším si představit, jak by to asi vypadalo, kdyby se z německé strany prosadila snaha jednorázově restituovat onen STATUS OUO ANTE. To by pak znamenalo: vyklizení někdejšího Sudetenland; příchod tří milionů Němců, kteří by k českým zemím neměli žádný niterný vztah; zjednání místa někde ve vnitrozemí pro tři miliony Čechů, kteří by s tímto řešením nebyli srozuměni; znamenalo by to i faktické anektování českého pohraničí Německem. Vystupňované napětí v etnicky českých Čechách by pak nejspíš vyústilo v nastolení šovinisticko-fašistického režimu. Jeho představitelé by se začali ohlížet po nějaké síle odjinud, která by podpořila jejich revindifikační touhy — a zneužívala by jich. Středoevropská atmosféra by byla otrávena na dobu několika generací a historie by získala příležitost k opakování jedné z velmi nepodařených kapitol.
O Americe:
My ještě žijeme z antiky a židovství, celá Evropa; sotva o tom víme, ale antika je ve všem. Na americké civilizaci je vidět, že přímo z antiky nerostla, je v ní prvek nový, to pionýrství, ten praktický optimismus; my se proto máme čemu učit od nich tak jako oni od nás.
Domů chodil desítky kilometrů pěšky (45 km Brno-Čejč, 105 km Vídeň-Čejč):
Z Brna jsem chodíval domů pěšky … Potom zavřeli školy, a já jsem šel pěšky domů, do Čejče. … Poprvé jsem byl ve Vídni jako zámečnický učedník; jednou o prázdninách jsem jako gymnazista šel do Vídně pěšky.
Odmítal Darwinovu teorii o vývoji druhů, byl – dnešním slovníkem – kreacionista”:
…odmítám Darwinovu mechanickou nahodilost, odmítám jeho selekční princip boje o život. Při vší své anglické empiričnosti má Darwin fantastickou metodu právě v tom, že z metodické stupnice podle podoby učinil stupnici vývojovou, descendenční. Proti Darwinovi přece přírodovědci postavili Lamarcka; neolamarckismem učiněn ústupek darwinismu, neodarwinismem se dělají ústupky lamarckismu v rozličných formách. Konečně se ozývají vitalisté, také rozmanitých škol. Jako laik si z toho vybírám to poučení, že o skutečném vzniku druhů, respektive druhů nových, vědecky ještě nic nevíme. Po mém rozumu je darwinismus jedna z forem historicismu a relativismu, proti kterému jsem vždycky hájil realismus. Nevěřím, že se, jak to chce Haeckel, množství živočichů vyvinulo z několika pradruhů, nebo dokonce z pradruhu jednoho, a nevěřím, jak pravím, v rozdruhování nahodilé a mechanické.
Držím se hypotézy tvořitelské; s tvůrcem mně ideje dostávají jistou podstatu metafyzickou, totiž že jsou a byly ideami tvořitelovými.
…
Ano. Ale to neznamená, že přijímám Platonovy názory všecky. Jsem platonikem potud, že v kosmu hledám ideje, že v tom, co pomíjí, hledám to, co trvá a je věčné. Nemohu se zajímat jen o pohyb, ale o to, co se pohybuje, co se mění. Ve vývoji přírodním hledám účel a řád, v dějstvu historickém smysl; kladu si otázku, k čemu se to všecko dělo a kam to směřuje. Proti darwinismu, proti jednostrannému evolucionismu a historismu zdůrazňuju stránku statickou: to, co trvá a je na věky.
O Lužických Srbech:
[V Lipsku] jsem se seznámil s lužickým spisovatelem Pjechem (německy se psal Pech), horoucím milovníkem Havlíčka. … Tenkrát mě také zajímalo studium a pozorování Lužických Srbů; v Drážďanech jich bylo víc, tam jsem mohl občas hovořit s těmi, kteří se soustřeďovali kolem katolického dvorního chrámu. Hlavně jsem pozoroval na Pjechovi, německém překladateli Pypina-Spasowicze, jak se z Lužičana stává Němec a co slovanského na Lužičanech ještě zůstalo. … Dnes jsou všichni slovanští národové až na Lužičany svobodní … Slovanští národové, až na Lužičany, světovou válkou byli všichni osvobozeni a sjednoceni.
Žebrota mravní
O Tolstého muzictvi
O nutnosti armády
O tloušťce