hello darkness my old friend

Karel Dolejší se ve svém stopadesátémšestém útoku na rozsah evropské pomoci Ukrajině dopouští několika tak zjevných přešlapů až přemýšlím o jeho kredibilitě stran války na Ukrajině.

Přestože je zájem USA angažovat se ve věci evropské bezpečnosti takto omezen, udělali toho Američané pro porážku ruské intervence na Ukrajině více, než všechny ostatní západní země dohromady.

Proč se obtěžovat s dohady, když institut v Kielu počítá závazky, které podporovatelé Ukrajiny učinili? Jsou to sice jenom závazky ne realizované dodávky a nemůže zahrnout zbraně, které jejich dodavatel nepublikuje (viz dělostřelecké granáty z Bulharska a Jižní Koreje), ale je to naprosto nejlepší indikátor podpory porážky ruské intervence na Ukrajině. A ten říká, že instituce EU a její členské země se do 31. května 2023 zavázaly dodat podobně velkou podporu jako Spojené státy, 68,4 mld. € oproti 70,7 mld. € pomoci americké. Při započtení britské pomoci ve výši 10,5 mld. € pak už mnohem více. Ve vojenské pomoci mají prim Spojené státy, ale jejich podíl klesá, ale nelze se tvářit, že vojenská pomoc je ta jediná důležitá zvláště v kontextu toho, že americké nominální HDP je o 35 % vyšší než HDP EU, toho, že americký vojenský rozpočet je dvojnásobný oproti evropskému a toho, že takto byl vztah závislosti Evropy na USA v bezpečnostní oblasti koncipován (cynicky řečeno: USA jsou v situaci, jejíž jsou architektem).

Kancléř Scholz nadlouho zablokoval celé NATO ve věci dodávek zbraní, které Kyjiv potřebuje k osvobození okupovaných území. Když se konečně Berlín pod nezměrným zahraničním tlakem rozhoupal, bývalý ruský hlavní velitel na Ukrajině Surovikin už stihl vybudovat po celé délce fronty rozsáhlá polní a místy permanentní opevnění chráněná miliony min.

Britům nikdo nezabránil, aby Ukrajině své tanky dodali, a taky tak učinili. Podobně Američanům nikdo v dodávkách jejich tanků nikdo nebránil a až Německo je donutilo Ukrajině tanky Abrams aspoň přislíbit. Stejně tak nikdo nebránil východoevropským zemím dodat ještě více ex-sovětských tanků. I Portugalsko dosud dodalo více tanků než Spojené státy.

Kdyby Ukrajina západní pomoc, kterou dostává letos, obdržela ve stejném rozsahu před rokem, stačilo by to.

Jak dostatečně jasně říká Michael Kofman při současné ukrajinské ofenzívě se ukazuje, že zkušené jednotky se starým sovětským vybavení dosahují u Bachmutu lepších výsledků, než nové jednotky vyzbrojené Západními tanky a bojovými vozidly a vycvičené na Západě (“podle standardů NATO”) u Orichivu.

Dolejší se ve všech třech ukázkách příliš zabývá výzbrojí, kterou mají Ukrajinci k dispozici, ale klade disproporčně malý důraz na schopnosti ukrajinských jednotek provádět útočné operace ve větších celcích než je četa.

Naše domácí opatření na omezení spotřeby zemního plynu byla velice úspěšná. Za období 2022/2023 jsme ušetřili 8 % elektřiny (145 kWh) a 31 % plynu (300 m³) oproti předchozímu roku.

Úsporu elektřiny moc nechápu, máme ji jen na běžné domácí spotřebiče a spotřebu jsme nijak neomezoval – snad jen, že jsme míň používali elektrickou troubu.

Zato 31% úsporu plynu, který používáme na topení, ohřev vody a vaření, chápu zcela; kombinace o 3 stupně nižší teploty vytápění, teplého oblečení a teplých dek na spaní zafungovala.

13 hodin, které zachránily Británii (2010) je velice průměrný televizní dokument o tzv. Dni bitvy o Británii, 15. září 1940, dnu největšího německého leteckého útoku na Anglii za Druhé světové války.

O co víc je dokument průměrný, o to je nafoukanější. Jak z dílny TV UKIP.

Pokládá si třeba otázku, jak tak malá země jako Británie vůbec mohla sama odolat obrovské nacistické říší? Podle dokumentu tím, že se “semkla”. Tak určitě. Ale jsou i lepší odpovědi. Třeba proto že měla největší koloniální říši na světě, která byla jenom v malém ohrožení a která Británii zásobovala lidmi a zdroji? Protože dostávala vojenský materiál z neutrální Ameriky? Protože je ostrov? Protože měla tajný systém včasného varování, který odhalil nepřátelská letadla ve chvíli, kdy odstartovala (čti radar)?

Znechutilo mě, že dokument zamlčuje, že přes 500 pilotů – 20 % ze všech pilotů Bitvy o Británii vůbec! – bylo ze zemí mimo Británii (Kanada, Austrálie, Polsko, Československo, Francie atd.).

Taková nafoukanost se nevidí každý den. V roce 2010 ale asi docela standardní televizní výkon.

(Mimoděk vtipně působí – v dokumentu je to zmíněno, ale není nijak reflektováno –, že v roce 1940 nebyla pro Wales dedikovaná žádná letecká obrana...)

Základní otázkou Ukrajiny je, za jakých podmínek ukončit válku, aby na ni Rusko už nikdy nezaútočilo. Ukrajina doufala, že na sumitu NATO ve Vilniusu dostane pozvánku ke členství v NATO, což by ji v horizontu měsíců a let zajistilo bezpečnost.

Pokud pozvánku v budoucnu nedostane a pokud nenastanou jiné scénáře vývoje války (kapitulace, podmanění Ruskem, vstup na Ruskou stranu a nepřátelství proti Západu; nekonečná válka do vyčerpání všech zúčastněných; totální porážka Ruska) její jedinou možností na dosažení trvalého míru je podmiňovat ukončení války s Ruskem vstupem do NATO.

#ukrajina

Představy Pavla Barši v prvním díle podcastu Kolaps z 22. února 2020:

1. S odkazem na nedávné zabití iráckého generála Kásima Sulejmáního Barša tvrdí, že Blízký východ je kvůli ropě jedna z nejdůležitějších oblastí světa. Říkat takovouhle větu neironicky v únoru 2020 je vlastně za pět dvanáct, protože hned nato přišel covid-19 a enormní útlum světového hospodářství a tedy i spotřeby ropy. Ani s ohledem na dobrovolné zastavení dodávek ruské ropy a plynu do Evropy a íránské dodávky sebevražedných dronů Rusku po ruské invazi na Ukrajinu o dva roky později, váha tohohle regionu nevzrostla. Spíš naopak. Cokoliv se v něm děje – včetně protestů v Izraeli proti soudní reformě – je čím dál víc meh.

2. Doněcké a Luhanské lidové republiky jsou na Rusku prý podobně nezávislé jako Hizballáh na Íránu, a proto hrozí jejich provokace na ukrajinsko-separatistické frontě. Že by ony “lidové republiky” jednaly autonomně bylo směšné dávno před invazí, ale jak snadno je Rusko sluplo před rozšířením války proti Ukrajině, snad ukazuje i Baršovi, jak to bylo s jejich schopností jednat samostatně i v únoru 2020.

3. Barša tvrdí, že Rusko (a USA) se vzdalo snah o konvenční konflikt a povede už jen asymetrické konflikty. Asi není třeba příliš rozvíjet, že přesně o dva roky později Rusko na Ukrajinu zaútočilo nadmíru konvenčně – žádná hybridní válka, jen tanky a dělostřelectvo.

Tyhle blbosti nasekal během prvních 5-10 minut rozhovoru.

Pak už to bylo relativně OK, včetně správného odhadu, že se Spojené státy nebudou Evropy ptát na její názor ani stran evropských životních zájmů.

Michael Kofman v The Russia Contingency podcastu:

Rusko má historicky velký potenciál k narušování světového systému a že je tomu tak správně, protože je k tomu předurčeno. A proto se za dekádu od (budoucího) konce války v Ukrajině vrátí ke své nynější i minulé destruktivní politice, i když by teď bylo na Ukrajině poraženo (ale ne zničeno).

Prosadí se umělá inteligence v umění?

Jediné hnutí, které ve mně konfrontace s texty a obrazy vytvořenými umělou inteligencí občas vyvolaly, byl zneklidňující dotyk nějaké podivným způsobem vychýlené prázdnoty.

Pocit nudy mám vždycky, když poslouchám text namluvený umělou inteligencí, naprosto se nesoustředím na to, co čte, myšlenky mi utíkají pryč. A není to úplně problém přednesu, ten je někdy i lepší, než když studenti načítají články pro Deník N. To stejné s AI hudbou, po chvíli zjišťuju, že ji ignoruju a že mě ruší.

Peck ve filmové dokumentární mini-sérii Stručné dějiny vyhlazování, která je filmovou adaptací Lindqvistovy knihy Vyhlaďte všechny ty netvory, bez důkazů tvrdí, že za vítězství bělochů v Novém světě a Africe nemůžou “zbraně, nemoce a ocel”, ale ochota “zlikvidovat celé civilizace a národy”, jakoby samotná vůle stačila a nebylo třeba si jí vynutit příslušnými prostředky, např. zbraněmi. Věřit v tak obrovskou vůli Evropanů, která sama o sobě pohne zeměkoulí, paradoxně znamená věřit v jejich “nadřazenost”.

Peckovy zbraně, nemoce a ocel odkazují na stejnojmennou knihu Jareda Diamonda, která se právě zabývá otázkou, proč zrovna Evropané dobyli svět. Později Peck poněkud bizarně dokládá, proč to byly právě zbraně, nemoce a ocel, co pomohlo Evropanům proti národům Amerik a Afriky, a ne bělošská rasová nadřazenost, kterou si Evropané v 19. století vymysleli, jako racionalizaci svých úspěchů.

V typickém článku z webu Politico, plném drbů, anonymních prohlášení a chybných tvrzení jakože zemřelo už sto tisíc ukrajinských vojáků se tvrdí, že se někteří činitelé americké vlády obávají, že ukrajinská jarní ofenzíva nebude zdaleka tak úspěšná, jak ukrajinští představitelé avizují, a že se nepodaří osvobodit celou Ukrajinu včetně Donbasu a Krymu. Není jasné, co se bude dít potom, protože ani jedna z bojujících stran není svolná k jednání o příměří, natož míru.

Podivně ale americké snahy rámují jakoby snad Američani evropské spojence do válečné pomoci nutili:

That doesn’t even account for the reaction of America’s allies, mainly in Europe, who may see a peace negotiation between Ukraine and Russia as a more attractive option if Kyiv can’t prove victory is around the corner.

Strach, že Ukrajina letos válku nerozhodne, mi ale přijde opravdový. Byl by to zásah do kredibility amerických bezpečnostních záruk. Amerika sice fakticky Ukrajině nic negarantuje, ale mnohokrát prohlásila, že jí bude podporovat tak dlouho, jak jen to bude nutné a zjevně je jejím hlavním podporovatelem ve vojenské oblasti. Proto za případný ukrajinský neúspěch bude Američanům nasazena psí hlava, všichni ostatní od neúspěchu dají ruce pryč, Francouzi prohlásí, že přeci všem říkali od začátku, že se to nedá vyhrát a budou se opět snažit hrát roli zprostředkovatele.

O Ameriku samotnou se samozřejmě netřeba obávat, otřepe se jako po Afghánistánu a zdvojnásobí tlak na Čínu.