Karel Kramář a jeho alternativní zahraniční orientace ČSR
Pert Pithart přišel s alternativní vizí československé zahraniční politiky mezi válkami. Zakládá ji na knihách Genese Československa a Sovětizace Československa od Josefa Kalvody a Vzpomínky starého novináře Rudolfa Kopeckého, které jsou výrazně kritické vůči Masarykovi a Benešovi.
Československá zahraniční politika byla, jak se s naprostou jistotou ukázalo v Mnichově 1938, naprostá katastrofa. Celá země jí byla zaskočena, protože celých dvacet let byla zahraniční politika řízena jediným mužem – Edvardem Benešem, nad kterým navíc držel ochrannou ruku tatíček Masaryk.
Benešovy plány k zajištění bezpečnosti ČSR byly tyto:
- Ústředním plánem bylo přimknout se k Francii a Británii a přinutit je k zajištění československé bezpečnosti ač by československý příspěvek ke své vlastní bezpečnosti byl jakkoliv malý nebo pochybný.
- Když se Beneš v polovině 30. let začal obávat o pevnost “spojeneckého” svazku s Francií, dohodl obrannou smlouvu se Sovětským svazem ačkoliv ČSR neměla se SSSR pozemní hranici a nebylo zcela jasné, jak by jeho pomoc do Československa dorazila. Ani jedna ze smluv nebyla ČSR v Mnichově platná.
- Dalším projektem byla tzv. Malá dohoda, která cílila na eliminaci očekávaných maďarských plánů změnu hranic. Malá dohoda byla mylná protože Maďarsko nepředstavovalo v době mezi válkami akutní problém.
- Beneš dále sázel na Společnost národů, která měla udržet stabilitu stávajícího systému. Ukázala se ale jako zcela bezzubá.
Paradoxem těchto politik byl nezájem a dokonce antagonizace zemí, které byly také silně ohroženy Německem.
Karel Kramář měl jiný plán. Jeho krajně pravicová strana Národní demokracie měla za to, že Německo je hlavním bezpečnostním problémem republiky a proto chtěla spolupracovat s Polskem a Rakouskem, zeměmi, které byly stejně jako Československo první na ráně, kdyby se Německo rozhodlo zaútočit. (Pro Masaryka s Benešem bylo Polsko zaostale bigotně katolické, Rakousko pak starým “žalářem národů”.)
Kramář byl ještě za Rakouska hlavním českým politikem. V éře ČSR byl už jen smutnou zahořklou postavičkou s minimálním vlivem. Jeho Národní demokracie byla v politickém systému ČSR stranou krajně pravicovou s fašistickými elementy a s velice malým vlivem a volebními zisky okolo 5 %.
Vztahy s Polskem byly v celém meziválečném období špatné. Začalo to českým obsazením Těšínska ve chvíli, kdy Polsko bylo pod existenčním útokem Sovětského svazu a skončilo, když nám to Polsko “vrátilo” hned po Mnichovu a donutilo nás Těšínsko podstoupit.