hello darkness my old friend

Ten stejný týden v prosinci se staly dvě odlišné, ale v něčem přecejen podobné věci. Americký Kongres odmítl schválit peníze pro Ukrajinu, za které by jí americká vláda mohla dodávat vojenské vybavení, a EU schválila začátek jednání o přistoupení Ukrajiny od EU, ale nepřekonala maďarské veto stran 50 miliard euro pomoci Ukrajině.

V médiích byly tyto události ze začátku popisovány tak, že Amerika svou roli nezvládla, ale Evropa ano, protože začátek ukrajinských rozhovorů o členství v EU by byl před dvěma lety nepřestavitelný, a teď je to realita. Pak je tady ale ta věc s penězi pro Ukrajinu. Amerika i EU při jejich schvalování selhaly a pomoc prozatím nechválily. V tomhle selhání je rozdíl: americké peníze dojdou do konce roku, ty evropské ještě zdaleka ne a navíc jsou zde bilaterální peníze typu vláda-vláda.

Tyhle rozdíly v akutnosti nedostatku peněz, jsou pro mnoho komentátorů špatně rozlišitelné a vše se shrnulo pod banner “Západ zradil Ukrajinu” (např. Edward Lucas v Deníku N). Pokud je to zrada Ukrajiny, pak pouze z americké strany, protože není vůbec jisté, že Biden z Kongresu peníze vyrazí, o tom, že Evropané peníze dodají nikdo nepochybuje, nanejvýš přijdou později.

Alexander Clarkson si v článku Orbán není Trump Evropy tohohle rozdílu povšiml:

In contrast to the grinding complexity of EU decision-making, the U.S. system can move with blinding speed when confronted with a sudden geopolitical challenge. … That stood in stark contrast to the initial scrambling among EU institutions to coordinate the European response to the war. Yet the polarization stoked by Trump and other far-right figures fundamentally hostile not just toward Democrats, but even to moderate voices within the Republican Party, has made it increasingly difficult for the U.S. to mobilize its full potential as a global power.

While the EU has developed strategies over many decades to manage the chronic problems surrounding the leverage wielded by domestic veto players, the breakdown of bipartisan consensus in Washington since the rise of Trump has left U.S. institutions struggling to manage acute forms of political dysfunction for which they lack effective tools. To stretch the medical analogy a little further, for Brussels, the challenge Orban represents is equivalent to chronic back pain that some people prefer to manage with temporary relief rather than finally solve through a much riskier surgery. By contrast, the acute threat that Trump represents to Washington’s ability to project power is closer to a heart attack that results in crippling internal damage even when the patient avoids a terminal outcome.

…the revival of Trump’s electoral fortunes indicates how acutely vulnerable the U.S. constitutional order has become to populist attack. Now, with mounting pressure on all sides, Europeans must calmly resolve the chronic weaknesses within their institutions before a far-right triumph in Washington forces them to do so in an atmosphere of frantic desperation.

Pořád čekám, až se začne řešit, jak maďarskou blokádu zlomit. Jestli mělo Maďarsko zablokováno 30 miliard euro z kohezních fondů a teď mu Komise uvolnila 10, tak tímhle tempem nátlakový potenciál ze strany EU26 vyprchá ještě letos, a Maďarsko má nejenom dvakrát 35 ukrajinských kapitol k blokování, ale kreativně si vymýšlí další (naposled blokace přistoupení Bulharska do Schengenu pokud nezruší poplatky uvalené na ruský plynovod...).

Kdyby nebyla válka proti Ukrajině, tak bych při stejné maďarské blokační strategii řekl, že všechno akorát zpomalují a posouvají evropský konsenzus mimo přirozený střed, v aktuální situaci ale ohrožují náš životní zájem, aby Rusko v Ukrajině nevyhrálo (ať už si výhru definujeme jakkoliv). Takové chování ze strany Maďarska nejde přecházet a je třeba se mu postavit. Nejspíš pozastavením hlasovacího práva v Radě s ohledem na nedodržování zásad vlády zákona.

Až nastoupí nová nizozemská vláda a Evropský parlament nebudeme v lepší pozici.

Archeolog Jiří Macháček z FF MU o Velké Moravě:

Nemáme jednoznačné důkazy, ale zdá se, že se Velkomoravané zapojovali do skutečně masivních obchodů s otroky. Ti pak směřovali převážně do islámských zemí, ať už na západ na Pyrenejský poloostrov nebo přes Benátky na Blízký východ. Ukazuje se, že velkomoravská knížata z toho pravděpodobně výrazně profitovala a byla vlastně lovci otroků na územích na sever nebo na východ od nás. Z písemných pramenů známe dokonce centrální trh Moravanů, místo, které bylo dobře známé bavorským nebo židoarabským obchodníkům, kteří přicházeli po dálkových komunikacích, přinášeli zlato a stříbro a odváželi si lidi. V arabských pramenech se tito otroci označují jako Saqaliba, což znamená v podstatě Slovan. A ze stejného období zřejmě pochází i německý název pro otroky Sklave, což je prakticky to samé co Slawe – Slovan. Příliv slovanských otroků byl asi tak silný, že se to stalo synonymem.

To je nová teorie?

Je známá už z minulosti, teď se o ní ale zase intenzivně diskutuje mimo jiné v souvislosti s tím, že historik Dušan Třeštík teoretizoval, že po zániku Velké Moravy se tento velký obchod přesunul do Čech. Počátky Prahy jako významného evropského města souvisí zřejmě s tím, že tam byl umístěn jeden z hlavních trhů s otroky v Evropě, a položily se tak ekonomické základy pro rozvoj raně středověkých Čech.

Spousta záhad je spojená také se zánikem Velké Moravy. Ví se o tom víc? To je hodně fascinující záležitost. Víme, že tato říše fakticky neexistovala ani sto let. Poprvé se Moravané objevují v písemných pramenech v roce 822 a z dějinné scény mizí Velká Morava už v prvním desetiletí 10. století. Byla to tedy záležitost jen několika generací, muselo ale dojít k explozivnímu rozmachu. Zánik je tradičně spojován s nájezdy Maďarů, původně nomádů ze středoasijských stepí. Ta představa není v podstatě špatná, faktorů ale bylo zřejmě víc. Loajalita společenských špiček byla zřejmě silně závislá na darech od vládce získávaných z dálkového obchodu, a pokud došlo k jeho přerušení, mohli lidé jednoduše ztratit zájem držet projekt Velké Moravy při životě. Další příčinou, kterou se snažím intenzivně promýšlet, mohly být také změny přírodního prostředí.

Změnily se podmínky? Velkomoravská centra jako Pohansko, Mikulčice nebo Staré Město byla netradičně umístěna uprostřed říčních niv, což se zřejmě ukázalo být jako poměrně fatální. Víme totiž, že někdy v průběhu desátého století se nějakým způsobem změnily tamější vodní poměry. Naznačuje to i fakt, že když lidé tato místa opustili, často se tam už nikdo nikdy nevrátil. Pohansko i Mikulčice zůstaly opuštěné. Dnes jsou tam louky a lužní lesy. Zřejmě to tam kvůli změnám přírodních podmínek začalo být neobyvatelné a mohla to být další rána, kterou tato centra utrpěla.

#velkámorava

Peter Zeihan je zábavný stratég, které přístupným způsobem přináší svůj pohled na geopolitiku a související témata. Jak by mohl říct Robert “Fiko” (sic), na jeho data se dá ale spolehnout asi tak jako na jeho výslovnost neamerických jmen.

---

Zeihan: Xi se už roky nesešel se zahraničním politikem prvního řádu a je otázka, jestli nemá mentální omezení. Až v listopadu 2023 se sešel s Bidenem.

Až na to, že se v dubnu 2023 setkal s Macronem a von der Leyen. Pokud Macron a VDL nejsou podle Zeihana “politici prvního řádu”, pak tvrdím, že senilní Biden není schopen rozpoznat senilitu jiné politika.

---

Zeihan: Velké americké řeky jako Mississippi jsou skvělý a levný způsob, jak posílat výrobky po Spojených státech i mimo ně. Jediné, co tomu brání je tzv. Jones act (ten nařizuje, aby lodě, které převážejí výrobky mezi americkými přístavy, byly postavené v USA a vlastněné a provozované Američany).

Až na jaro, léto, podzim a zimu.

---

Zeihan: To, že se Irsko stalo jednou z nejbohatších zemí Evropy bylo umožněno tím, že se Britové začali chovat jako “dobří Evropané” a umožnili Irsku stát se mostem mezi kontinentem a Británií. Vystoupením z EU Británie ztratí zábrany a použije svou pozemní armádu a námořnictvo k tomu, aby s Irskem nakládala tak, jako po většinu své historie.

Británie se k Irsku mohla chovat nepřátelsky už od roku 2016, když proběhlo hlasování o Brexitu. Británii by tehdy i dnes nebylo takové chování k ničemu, protože malé Irsko má na své straně celou EU, která si z Británie nic nedělá a v případě potřeby si na ni došlápne, jako si na ní došlápla v době vystupování Británie z EU.

---

Tucet příkladů jeho predikcí o Číně ve videu Economist Fact-Checks Zeihan's China Collapse Story.

---

Zeihan: Vztahy mezi Alžírskem a Francií nebyly nikdy dobré. Francie se snažila udržet své alžírské departementy do té míry, že USA a Británie trvaly na tom, že bezpečnostní garance NATO (článek 5) neplatí na francouzské Alžírsko.

Dokumenty té doby tvrdí pravý opak. Garance NATO se na Alžírsko nevztahují až od té doby, co Francie uznala v roce 1962 jeho samostatnost.

Článek 6 Severoatlantické smlouvy z roku 1949:

For the purpose of Article 5 an armed attack on one or more of the Parties is deemed to include an armed attack on the territory of any of the Parties in Europe or North America, on the Algerian departments of France, on the occupation forces of any Party in Europe, on the islands under the jurisdiction of any Party in the North Atlantic area north of the Tropic of Cancer or on the vessels or aircraft in this area of any of the Parties.

V červenci 1962 Francie uznala nezávislost Alžírska a článek 5 se na něj od té doby už nevztahuje, viz poznámka k francouzským departementům v Alžírsku v aktuální konsolidované verzi textu:

On January 16, 1963, the North Atlantic Council noted that insofar as the former Algerian Departments of France were concerned, the relevant clauses of this Treaty had become inapplicable as from July 3, 1962.

---

Od počátku mediálního pokrývání masakru je v českém prostoru často zmiňovaná “odplata” na Gaze za masakr Hamásu na příhraničních kibucech.

Český nezájem o ochranu civilistů během války byl vidět už v kauze pracovní verze dokumentu Amnesty International, který (zavádějícím způsobem) popisoval údajnou nedostatečnou ukrajinskou snahu chránit vlastní civilní obyvatelstvo při vedení bojů. Téměř nikdo v české debatě nehájil právo civilistů na ochranu, pro všechny byla přednější vojenská “efektivita”.

Česká velvyslankyně v Izraeli Veronika Kuchyňová Šmigolová říká:

Všichni si přejeme, aby [konflikt] trval co nejkratší dobu, i proto, že čím déle bude trvat, tím více se začne mezinárodní podpora drolit, jak už to bývá.

Jaké izraelské “odvety” vůči Gaze se velvyslankyně obává (video), když varuje, že až svět uvidí, co Izrael v Gaze dělá, přestane ho podporovat? Je stejně nekonkrétní jako ostatní, kdo takhle tajnosnubně varují. Na případu dvacet měsíců trvající vysoké podpory bojující Ukrajiny je ale vidět, že “drolení podpory” není nějaký přírodní zákon, že je to odvislé od toho, jak podporovaný s pomocí nakládá a jestli se jí náhodou nezpronevěřuje.

Ať už by se Izrael dopustil – spekulujme – genocidy, použití hladu jako nástroje války, či vyhánění obyvatelstva, nemuselo by to vadit, protože podle velvyslankyně prý nemůžeme Izrael soudit za to, co v budoucnu v Gaze udělá:

Při pozemní operaci se [Izraelci] také budou nepochybně snažit zabránit civilním obětem, ale přistupují k tomu s tím, že oni udělají všechno možné, ale že v zásadě za všechny civilní oběti po těch zvěrstvech, která provedl, může Hamás. On to rozpoutal, on to vyvolal a on je zodpovědný za to, co se stane při odvetě.

Autor podcastu Alex Švamberk, nalezl v pařeništi jinou intelektuální perlu. S ohledem na způsob zabití nelze prý považovat izraelské a palestinské civilní oběti za morálně ekvivalentní…

#izrael #palestina

Konečné vyhodnocení: 27. května 2024.

Predikce Karla Dolejšího ze soboty 7. října 2023 ohledně dopadů ranních útoků Hamásu na Izrael. Hodnocení: 1/5 = 20 %

• ⨯ Za útokem na Izrael stál Írán. Nájezd teroristické organizace Hamás na Izrael probíhá v širším kontextu dlouho připravovaného íránského útoku proti židovskému státu.
• ✔ Izrael provede pozemní útok na Gazu. Izraelská vláda po masakrech a únosech civilistů rozhodně není v pozici, kdy by si mohla dovolit jiný postup než přímý pozemní útok na základnu Hamásu” a “rozbíhá se mobilizace do války, která téměř jistě zahrne pozemní útok na Gazu.
• ⨯ Evropská unie zastaví podporu Palestincům. Evropská unie bude muset důrazně přehodnotit podporu, kterou poskytovala palestinským organizacím, přinejmenším tak, aby zcela vyloučila její vojenské zneužívání. Může dojít i na její úplné ukončení v návaznosti na eskalující konflikt rozpoutaný Hamásem a veřejně podpořený oficiálním palestinským “prezidentem” Abbásem ze západního břehu Jordánu.
  1. 2023-10-10 – EU pokračuje v humanitární pomoci.
• ⨯ Netanjahu bude z útoku politicky profitovat. Dnešní ranní útok je darem z nebes pro ultrapravicový Netanjahuův kabinet, který kvůli plánu na zmrzačení soudů čelil masivním protestům občanské společnosti.
  1. 2023-10-16 – Netanjahu je extrémně nepopulární.
• ⨯ Dojde k velkému střetu mezi Izraelem a Hizballáhem. Velmi pravděpodobně nakonec přinese také mnohem masivnější střet s libanonským Hizballáhem.

---

Moje predikce ze středy 11. října 2023 (do značné míry formulované jako negace Dolejšího předpovědí, protože se mi v té době zdály jako ideologické): Hodnocení: 4/9 = 44 %

• ✔ Za útokem na Izrael nestál Írán. Hamás dostal od Íránu nebo jeho proxies jako je Hizballáh širokou pomoc, výcvik a souhlas s masakrem ze 7. října, ale nebyl jeho primárním hybatelem.
• ✔ Izrael provede pozemní útok na Gazu. Jeho cílem bude zničení Hamásu a obsazení Gazy a její kontrola dokud nebude předána Palestinské autonomní správě.
• ⨯ Důsledkem pozemního útoku bude smrt 80 % unesených.
  1. 50 % unesených bylo už zachráněno.

• ⨯ Netanjahu bude z útoku krátkodobě politicky profitovat (max. 6 měsíců). Pak jeho vláda padne a už se premiérem nestane.

  1. 2023-10-16 – Netanjahu je extrémně nepopulární.

  2. 2024-05-27 – Vláda drží.

• ⨯/✔ Nevznikne široká vláda národní jednoty. Základním kamenem vlády zůstane Likud a extrémistické strany.

  1. 2023-10-12 – Vznikla, protože Ganz vstoupil do válečného kabinetu.

  2. 2023-10-16 – Ale není široká, protože Ganz vstoupil jenom do válečného kabinetu a protože hlavní opoziční strana nevstoupila.

• ✔ Nedojde k velkému střetu mezi Izraelem a Hizballáhem, Sýrií, Íránem, Jemenem nebo iráckými šíity. Konflikt bude lokalizován i díky tomu, že se Američani přímo nezapojí.

  1. 2024-05-27 – Největším koordinovaným útokem na Izrael byl záměrně zpackaný dubnový dronový a raketový útok výše zmíněných na Izrael.

• ⨯ Dohoda mezi Izraelem a Saúdskou Arábií na půdorysu abrahámských dohod bude uzavřena.

• ⨯/✔ Ukáže se, že izraelsko-palestinský konflikt není pro USA a EU zas tak důležitý.

  1. 2024-05-27 – Pro Eu není, pro USA musí být extrémně důležitý, když je Biden kvůli němu prohrát listopadové volby.

• ⨯ Počty civilních obětí do konce hlavních částí bojů – Izrael: 2 000-4 000; Palestina: 20 000-50 000.

  1. 2024-05-27 – Civilisté v Gaze: 16 000 (Izrael) – 27 000 (Hamas)

  2. 2024-05-27 – Civilisté v Izraeli: méně než 1 000.

---

Předpovědi Jakuba Szántó ze 7. října 2023: Hodnocení: 4,5/7 = 64 %

• ⨯/✔ Masivní selhání izraelských rozvědek je dopad deseti měsíců politického sporu o justici.

  1. 2023-10-12 – Rozvědka varovala, armáda nereagovala.

  2. 2023-11-30 – Rozvědka o možném útoku věděla měsíce dopředu, ale scénář velkého útoku Hamásu odmítla.

• ⨯ V pozadí stojí Írán jako kmotr protiizraelského teroru.

• ⨯ Jde o snahu vyprovokovat mocnou izraelskou odvetu s masivními civilními oběťmi, které vykolejí sbližování Jeruzalém-Rijád.

• ✔ Teroristi si s rukojmími a těly zabitých budou chtít vynutit ústupky i propuštění svých vězňů.

• ✔ Izrael se rychle zmobilizuje, protesty na čas utichnou.

• ✔ Po zlikvidování infiltrantů a masivním bombardování bude muset následovat pozemní invaze.

• ✔ Jeruzalém neprovede reokupaci Gazy.

---

Legenda:

• správně: ✔
• chybně: ⨯
• dvojznačně: ⨯/✔

#izrael #palestina #írán #terorismus

Smysl reformy EU je mimo jiné nebýt tak politicky neakceschopný jako USA.

Jen tenhle týden:

1. USA přestávají Ukrajině dodávat zbraně, kvůli zastavení činnosti vlády ze strany republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů. Začíná to připomínat poslední dny Jižního Vietnamu, který žádal o vybavení, americká vláda mu ho chtěla poslat, ale americký Kongres veškeré financování Jižního Vietnamu zastavil.

2. USA se kvůli hrozbě uzavření vlády nedaří uzavřít tzv. Smlouva o volném přidružení se třemi republikami v Pacifiku (Mikronésie, Marshalovy ostrovy a Palau). Tato smlouva je pro USA velice výhodná, protože jim zajišťuje volné operační pole v obrovské oblasti západního Pacifiku.

Kvůli americkým výpadkům EU ten samý týden ohlásila další podporu Ukrajiny. Podle posledních dat Kielského institutu dává Evropa více zbraní než USA a celková přislíbená podpora je už dvojnásobná.

#eu #usa #vietnam

Podle podcastu The Russia Contingency, kde spolu mluví Michael Kofman a Serhii Plokhy, historik dějin Ukrajiny.

Podle Plokhyho je historie na straně Ukrajiny, protože všechna impéria v posledních padesáti letech prohrála svoje války proti menším zemím, které bojovaly za svou nezávislost (Vietnam, Afrika, Afghánistán).

Podle placeného podcastu The Russia Contingency, kde spolu mluví dva vojenští analytici Michael Kofman a Jack Watling.

Ukrajinská armáda má jen omezené množství dostatečně vyškolených důstojníků, a proto může na určitém úseku fronty nasadit jen omezené množství jednotek. Pokud překročí určitou mez, má problém se synchronizací bojových činností (např. palebná příprava nepřichází včas a jednotky nemůžou postupovat vpřed).

V posledních měsících docházelo z americké strany k líkům o schopnosti Ukrajiny vést útočné akce. Tyto líky jsou málo kredibilní, protože Spojené státy nemají na Ukrajině předsunuté jednotky, které by jim mohly poskytnout informace z první ruky.

Ukrajinci nemají velká výcviková střediska, protože nemůžou soustředit velké množství jednotek na jednom místě, Rusko by na ně zaútočilo. (Proto je třeba nové ukrajinské vojáky cvičit v zahraničí. Ale je to třeba dělat jinak, musíme se doktrinálně přizpůsobit tomu, jak Rusové vedou válku na Ukrajině a jak bychom na ni realisticky reagovali my.)

V NATO jsou všechny jednotky vycvičeny plus mínus stejně. Na Ukrajině jsou ale jednotky vycvičeny ve velice rozdílné kvalitě, protože omezený čas k výcviku je směrován na ty jednotky, které mají lepší bojový potenciál (tj. chtějí a umějí bojovat). Ty lepší jednotky jsou určeny k útoku, ty horší k zajištění oblasti. S takovouhle kompozicí brigád je problém při vysoké míře opotřebení (ztrát). Jeden americký anonymní zdroj například tvrdil, že Ukrajina je příliš krotká v útoku a kdyby útočila rychleji a přijala vyšší úroveň ztrát, postupovala by rychleji, tím by zamezila přípravy ruských záložních linií a tím vposledku měla méně ztrát. Problém je, že tahle úvaha nebere v potaz ukrajinskou kompozici bojových jednotek: kdyby měli Ukrajinci vyšší opotřebení, ty ztráty by byly primárně u dobrých (útočných) jednotek, a za chvíli by neměli čím útočit.

Zatím se zdá, že Rusko je spokojené s vysokými ztrátami na své straně, protože má zato, že je dokáže nahrazovat. Ukrajinci jsou spokojení s množstvím svých ztrát u dobrých jednotek, protože je dokážou nahrazovat tak, jak se zlepšují původně horší jednotky tím, že mají větší bojové zkušenosti.

Podle podcastu War on the Rocks (plus dva díly v placeném podcastu The Russia Contingency), kde spolu mluví Michael Kofman a Stephen Kotkin, historik Sovětského svazu a Ruska.

Stephen Kotkin: Ruská strategická porážka se nerovná ukrajinskému vítězství.

Žádné dříve zamýšlené zkratky k ukrajinskému vítězství se nepotvrdily:

1. Ruská armáda se rozpadne, protože se Rusko připravilo na koloniální válku ne na válku skutečnou.

2. Rusko je zločinecký režim s nízkou morálkou, který nedokáže takovou válku vést. Putin bude nepopulární, když se válka nebude dařit a ruské elity (oligarchové) ho odstraní.

3. Čína nedovolí Rusku vést dlouhou válku, protože ji to staví do špatného světla.

Ukrajina proto bude muset válku vyhrát na bojišti a prostřednictvím tohoto vítězství vybojovat mír.

USA sice vyhrály válku v Afghánistánu, ale prohrály mír a naopak prohrály válku ve Vietnamu, ale – z dnešního pohledu – vyhrály mír, protože Vietnam je dnes proamerický.

Argumentuje se, že Ukrajina musí získal všechna svá ztracená území včetně Krymu, jinak ho bude Rusko používat k dalším útokům na Ukrajinu. Krym ale není jediným místem, ze kterého může Rusko v budoucnu zaútočit, protože mají velice dlouhou hranici od Užhorodu a Lvova přes Kyjev, Sumy, Charkov až po Doněck a Mariupol u Azovského moře. Co udělat s Rusy, kteří se na Krym od roku 2014 přistěhovali? Nechat je tam a mít na svém území dva miliony potenciálních zrádců, povstalců a teroristů? Provést na nich etnickou čistku, jako provedl Stalin na Krymských Tatarech a mít z odsunutých po generace zatvrzelé nepřátele? Krym by se spíše měl použít ve vyjednávání o míru.

Michael Kofman: Západní strategie příliš závisí na výsledku letošní ukrajinské ofenzívy, což je chyba protože pokud bude ofenzíva extrémně úspěšná, Ukrajina nebude mít důvod dojednávat kompromis, který by například znamenal odevzdání území. Pokud bude katastrofálně neúspěšná, bude to Rusko, kdo nebude mít důvod ustupovat. V téhle fázi války obě strany obětovaly už hodně a zároveň příliš málo na to, aby byly svolné k jednání. (Nacistické Německo dokázalo dva roky ustupovat Sovětským svazem, než bylo poraženo. Z toho poslední rok bojovalo na dvou frontách.)

Západ se nechal zmást úspěchy Ukrajiny v integraci Západních zbraní a chybně si myslel, že podobně rychle se naučí boj kombinovaných zbraní (“combined arms”) a že dokážou rychle vycvičit velké množství kvalitních nižších důstojníků (“NCO”).

Kotkin: Strategií americké vlády je, aby Ukrajina neprohrála, aby zůstala suverénním státem a aby nepropukla širší válka. Všechno tohle se daří plnit. Americkým cílem dosud nebylo vítězství Ukrajiny; možná by mělo. Jak by vítězství vypadalo? Ukrajina by dostala bezpečnostní záruky (MN: očividně se nabízí, že ve formě členství v NATO, ale to nezmiňují…) a byla přijata do EU nebo aspoň by k němu měla jasně vytyčenou cestu. Bezpečnostní záruky by měly předcházet členství v EU (MN: to sice dává smysl s ohledem na časovou náročnost obou procesů, ale do NATO Ukrajina nemůže vstoupit pokud nekontroluje celé území státu nebo je ve válce, do EU ale ano; viz Kypr). Pokud si takhle definujeme vítězství, potřebuje Ukrajina k jeho naplnění kontrolovat veškeré své právoplatné území, reparace ze strany Ruska a odsouzení Putina v Haagu? Ne, nepotřebuje.

Západ se chybně vzdal některých nástrojů, aby přiměl Rusko neeskalovat situaci například pomocí jaderných zbraní. Důležitý nástroj, který Západ nepoužívá je hrozba změny režimu v Rusku například tím, že by podporoval Putinovu opozici a podporoval vnitřní rozbroje v zemi. Protože se tohoto nástroje vzdal, nezbývá mu už jiné řešení než vítězství Ukrajiny na bitevním poli. (I když ani změna režimu by nutně nepřinesla mír, viz dále.)

Scénáře vývoje vztahu Ruska se Západem:

1. Rusko se stane přítelem Západu. Je to málo pravděpodobné, ale ne nemožné. Francie také po staletí ohrožovala své evropské sousedy.

2. Protiválečný vojenský puč. V Rusku pučem převezme moc nacionalistický voják, který považuje válku za Putinův projekt a nechce v ní pokračovat. Vyřešila by se tím válka na Ukrajině, ale ne problém Západu s Ruskem, které by se chovalo v dřívějších Putinových intencích. Podle Kotkina je to nejlepší z dosažitelných scénářů a měli bychom napnout síly k jeho realizaci.

3. Čínský loutkový režim. Čína se nemůže dívat na to, jak se Putinův režim v Rusku hroutí a dosadí místo něj pročínskou loutku (např. Patruševa), která s čínskou pomocí Rusko stabilizuje.

4. Eurasijská Severní Korea. Rusko se totálně uzavře světu. S vnějším světem by komunikovalo jen skrze Čínu, která by ho sice držela nad vodou, ale neovládala zcela.

5. Chaos a rozklad. V Rusku dochází k totálnímu rozkladu (ne jako v případě SSSR, které se rozpadlo podle linií sovětských republik). Nemusí to být výhodné pro Ukrajinu, protože se některé ruské elementy můžou řídit heslem, když se potápíme my, potopíte se s námi.

6. Něco jiného.

Kofman: S dosazením protiválečného pučisty je ale jeden závažný problém: historicky, když někdo zdědil válku, se kterou nesouhlasil (Golbačov i Obama Afghánistán), pak válku eskalovali, aby dosáhli výsledku, který jim dovolí se stáhnout. Západ musí vyvinout snahu, aby nový vůdce tomuhle popudu nepropadl.

Dlouhá válka je riziko pro Rusko, protože posiluje vliv vnějších okolností jako ekonomická situace, nespokojenosti obyvatelstva a jiných nepředvídatelných a nahodilých událostí.

Je třeba přemýšlet za horizont ukrajinské letní ofenzívy, protože ta válku nerozhodne. Je třeba Ukrajinu skutečně integrovat do různých Západní organizací a tak posílit její stabilitu a důležitost pro různé aktéry na světě.

Tím, že jsme doufali v krátkou válku (viz pasáže o “zkratkách” výše), jsme spoustu rozhodnutí ohledně vojenského materiálu učinili pozdě. Představa byla, že není třeba zvyšovat produkci dělostřelecké munice, zaučovat posádky na Západní letadla a rozšířit výcvikové kapacity pěchoty, protože “až by se to projevilo, bude už po válce”.

To, jestli budou válčící strany schopny pokračovat ve válce závisí na dvou faktorech: vůli a prostředcích k boji. Protože Ukrajině dodáváme množství výzbroje, je na nás závislá materiálně. Ochota zasílat Ukrajině zbraně je zase závislá na naší vůli pokračovat ve válce. V obou faktorech proto Západ a Ukrajina mají sdílenou zodpovědnost.

#ukrajina