V motolandech Evropy je nízká nezaměstnanost: Česko 2,8 %, Německo 3,5 %, Slovensko 5,2 %. I kdybychom v těchhle průmyslových zemích chtěli vyrábět řádově více munice, tanků, transportérů, bojových vozidel a raket, abychom je použili k obraně Evropy na Ukrajině, nemáme na to volné dělníky, kapitál ani stroje. S řešením paradoxně přijde Trump 2.0.

Trump nenávidí amerických schodek obchodní bilance se světem. Ve schodku, který mu vzniká v obchodu s Evropskou unií, zvláště nenávidí zastoupení evropských automobilů na americkém trhu. Američani kupují evropská auta, ale Evropané ta americká ne, proto chce Trump na ně zavést 10-20% celní tarif, čím by se stala na americkém trhu nekonkurenceschopná.

Evropané se můžou pokusit tarifům v oblasti aut vyhnout a přesvědčit Trumpa, aby auta vyňal a něco mu za to nabídnout, třeba větší nákupy amerického LNG nebo amerických zbraní pro sebe i Ukrajinu. To by byla chyba, protože zrovna tyhle tarify v kombinací s rostoucím tlakem čínských aut, sice budou znamenat katastrofu pro evropský automobilový průmysl, ale uvolní přesně ty zdroje, které potřebujeme k masivní výrobě zbraní – tak masivní, jako teď vyrábíme auta.

Nemožnost prodat auta do Ameriky znamená uvolnění průmyslového dělnictva, strojů a kapitálu vhodného na výrobu zbraní. (Jinou možností je migrace a zaškolení afrického dělnictva, nebo počkání zhrouceni Ukrajiny a příchod jejích dělníků.)

#eu #ukrajina #trump2

Zbraně

• Evropská komise podpoří 300 miliony euro členské státy ve společných nákupech 155mm granátů, MANPAD Mistral, obrněných transportérů Patria, protiraketových systému IRIS-T SLM. Část půjde na Ukrajinu. Je to poprvé, co Komise podpořila členské země v nákupu zbraní.
• Státy NATO budou muset na obranu vydávat více než dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP), částka se bude blížit spíše ke třem procentům, oznámil šéf Vojenského výboru NATO Rob Bauer. Bez vyšších investic do armády se podle něj nepodaří splnit obranné plány aliance.

Obchod

• Evropská komise rozhodla, že podmínkou pro poskytnutí subvencí čínským firmám v miliardovém tendru na vývoj baterií budou technologické transfery partnerským evropským společnostem. Je to podobná politika, kterou Čína desítky let úspěšně používá. Kvůli ní např. evropské automobilky předaly know-how výroby automobilů do rukou joint venture podniků, která vytvořily s čínskými automobilkami (Volkswagen se SAIC). Tím mohly vyrábět a prodávat auta v Číně. Čínská strana se časem naučila dělat kvalitní auta i sama mimo joint venture a minimálně kvalitu dílenského zpracování přenesla i do svých EV.
• Evropská komise se dohodla s Mercosurem na vytvoření zóny volného obchodu, která bude zahrnovat 700 milionů lidí. Pojistila si tak, že Latinské Americe nebude dominovat Čína. Proti dohodě stála především Franci, pro jejíž neefektivní zemědělský sektor to znamená sociální katastrofu. Naplnila se tak Houellebecqova obava ze Serotoninu, že “argentinské meruňky zničí ty francouzské”.

Vztah se Spojenými státy

• Vztah víceméně dobrovolné podřízenosti evropských zemí vůči Spojeným státům dostává snad každý týden trhliny: polovina Dánů považuje USA za hrozbu, protože chtějí Dánsko donutit – vojensky bude-li to nutné – k prodeji Grónska, což autonomní země v rámci Dánského království; Německo, které bylo v obraně tak dlouho závislé na USA, že nemá žádnou strategickou kulturu, kritizovalo americké bezpodmínečné ustupování Rusku; ústupky stran své územní celistvosti, suverenity a aspirací na členství v NATO odsoudil i jinak v předklonu před Trumpem stojící ukrajinský ministr zahraničí; Polsko požaduje suverénní evropské obranné kapacity. Považovat USA za spolehlivého obchodního a vojenského partnera se stává příznakem duševní choroby.

#eu #trump2

Smysl reformy EU je mimo jiné nebýt tak politicky neakceschopný jako USA.

Jen tenhle týden:

1. USA přestávají Ukrajině dodávat zbraně, kvůli zastavení činnosti vlády ze strany republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů. Začíná to připomínat poslední dny Jižního Vietnamu, který žádal o vybavení, americká vláda mu ho chtěla poslat, ale americký Kongres veškeré financování Jižního Vietnamu zastavil.

2. USA se kvůli hrozbě uzavření vlády nedaří uzavřít tzv. Smlouva o volném přidružení se třemi republikami v Pacifiku (Mikronésie, Marshalovy ostrovy a Palau). Tato smlouva je pro USA velice výhodná, protože jim zajišťuje volné operační pole v obrovské oblasti západního Pacifiku.

Kvůli americkým výpadkům EU ten samý týden ohlásila další podporu Ukrajiny. Podle posledních dat Kielského institutu dává Evropa více zbraní než USA a celková přislíbená podpora je už dvojnásobná.

#eu #usa #vietnam

Schumanova deklarace o vztahu evropské integrace k Africe (1950):

Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení.

Tato výroba bude nabídnuta celému světu, bez rozdílu či diskriminace tak, aby se přispělo ke zvýšení životní úrovně a k pokroku, pokud jde o mírovou aktivitu. Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dosáhnout úspěchu při plnění jednoho ze svých základních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu.

Ve spoustě textů na Internetu, ta zvýrazněná část of EHS jako nástroji rozvoje Afriky, chybí. (Je považována za trapnou.)

Ze závěru Římské smlouvy (1957):

Články 1 až 8 této dohody se vztahují na Alžírsko a francouzské zámořské departementy.

Kolonie a mimoevropská území členských zemí Evropského hospodářského společenství v době uzavření Římské smlouvy:

• Francie – např. Alžírsko, Mauretánie, Niger, Senegal, Čad, Madagaskar, Kamerun atd.
• Belgie – Kongo, Rwanda, Burundi
• Itálie – Somaliland
• Nizozemsko – Surinam, Nizozemská Nová Guinea
• Německo
• Lucembursko

Evropa jako impérium

Autoři jako Timothy Garton Ash nebo Jan Zielonka v knize Europe as Empire tvrdí, že Evropská unie je dnes impériem svého druhu. Impérium by bylo lepší překládat jako “říši” – něco, co nemá jasné hranice. Pro Ashe je inspirací nikdy nekončící process integrace dalších a dalších evropských států do Unie, který posouvá její hranice do čím dál vzdálenějších oblastí. Zielonka vidí inspiraci ve středověku a jeho decentralizovaných říší typu Svaté říše národa německého, která obsahovala i neněmecké oblasti Čech, Moravy, Itálie atd.

Na Ashe reaguje Quinn Slobodian. Říká, že dekolonizace je “proces, který nikdy nekončí”.

Decolonisation is not about performing the correct level of culpability or guilt, or the well-informed substitution of monuments and exhibits, or the creation of new professorships or research clusters, nor even the repatriation of relics. It is not a project that is primarily about words, images or feelings, and nor can it actually end.

Podcast z konference The Colonial Origins of the EU

Kundnani říká, že EU jako entita není obvykle chápána jako koloniální projekt a proto je EU pro bývalé západoevropské koloniální mocnosti (Francie, Belgie, Nizozemsko, Itálie, Německo) štítem před vypořádáním se s jejich koloniální minulostí. Všímá si, že EU v roce 2022 není EU Římské smlouvy roku 1957 a že je plná východoevropských zemí, které nekolonizovaly, ale naopak byly obětí ruského kolonialismu a imperialismu. Tvrdí, že stejně jako členské země EU sdílejí v rámci EU svou suverenitu, tak by i měly sdílet svou odpovědnost vůči bývalým koloniím některých svých členských zemí.

Důležitější ale podle něj je, aby se bývalé koloniální země přestaly za EU a její politiku vůči Africe skrývat a na bilaterální úrovni jednaly se svými bývalými koloniemi. Z publika zazněl protiargument, že koloniální vztahy nebyly jen bilaterální (kolonizátor-kolonizovaný), ale i multilaterální (skupina kolonizátorů jedná proti jedné kolonii, např. Haiti po vzpouře).

Někteří řečníci mají pocit, že migrantům z Afriky je nespravedlivě bráněno v přístupu do EU. Quinn Slobodian to vysvětluje tak, že nejefektivnější formou reparace za kolonialismus je “svobodný přístup do bývalých metropolí včetně občanství”, tzv. “dekolonizace migrací”:

More radical solutions include the proposal of E Tendayi Achiume, the UN’s special rapporteur on race and racism, on migration as decolonisation: free movement into the former metropole as the most effective form of reparations. Europe’s past is not offshore. As the Egyptian politician Hamdeen Sabahi put it in 2012, “The Mediterranean is a lake.”

Všichni v panelu operují s termínem “whiteness”, který nikdo z nich ani náznakem nedefinuje. Z toho, co jsem slyšel, si ho definuju jako “bílou identitu, kterou jsou Evropané nemocní”. Je spojovaná s křesťanstvím a pocitem nadřazenosti nad ostatními “rasami”.

Německá levice a Zelení požadují odstranění slova “rasa” z německé ústavy. Text zní na první pohled nevinně: “Nikdo nesmí být pro své pohlaví, rod, rasu, jazyk, domov a původ, víru, náboženské nebo politické názory poškozen nebo znevýhodněn.” V německém diskurzu je představa, že existuje něco jako lidské rasy, představa rasistická. I pokud se v ústavě žádá rasová nediskriminace, je to odkaz na rasistické myšlení.

Iyiola Solanke začne svojí krátkou přednášku stížností, že nebýt vědkyně, která jí přenechala místo, nedostala by se vůbec do tohoto panelu. V půlce přednášky si postěžuje, že do konferenčního sborníku o vztahu Evropy a Afriky přispěla jako jediná ne-běloška. Dovolím si tedy i já postěžovat, že v panelu o “Koloniálních počátcích Evropské unie” nebyli ani Afričané ani Evropané, jen samí Anglosasové.

Podcast Hans Kundnani: “Eurowhiteness”

Podle Hanse Kundnaniho je EU původně projekt koloniálních zemí a impérií, který se mimo jiné snažil udržet evropské kolonie v Africe připoutané k Evropě. Říkalo se tomu “Eurafrika”.

Koloniální funkce EU přestala být akcentována po roce 1960, protože členské země až na malé výjimky přišly o své kolonie. Pozornost se přesunula k budování sociálního státu a sociálně-tržní ekonomiky. S tím, jak se v EU dává důraz na evropské hodnoty (viz např. kontroverze o název portfolia komisaře Schinase “Promoting our European Way of Life” – původně začínal slovem “Defending” – a komisařka Jourová s portfoliem “Values and Transparency”) a nutnost asertivity vůči USA a Číně, se může stát, že v nějakém smyslu vrátí ke svým koloniálním počátkům. (???)

Z preambule návrhu tzv. evropské ústavy (2003):

Europe is a continent that has brought forth civilisation

Před rokem 2004 (a nějakou dobu i po něm) projevovala EU vůči kandidátským zemím “civilizační misi”, která měla východoevropské země “poevropštit” a pomoct jim “zpátky do Evropy”. Je to podobný typ mise, kterou měli imperiální země vůči svým koloniím, viz Kiplingovo “břímě bílého muže”:

To bělochů je břímě: boj věčně podnikat, vyhlásit zápas moru a nasycovat hlad; a válka-li se končí, v níž o věc míru jde, pohanů blud a tupost vše v niveč uvede!

Co když ale tahle “civilizační mise” okolo velké finanční krize roku 2010 zkrachovala a nové členské země se jí začaly aktivně bránit (“Brusel nám nemá co rozkazovat”, volba pro PiS a Orbána), ptá se Kundnani. Nejpozději po 24.2.2022 je ale podle mě zjevné, že údajná východoevropská “paranoia” z Ruska byla oprávněná a nové členské země jsou ve věci Ruska brány vážně.

“Civilizační mise” EU ale tak úplně neskončila. Ukrajina, Moldávie a Gruzie jsou jejími dalšími (dobrovolnými) cíli. Obrátí se i ony za deset let proti této “misi”?

#eu

Česko mělo možnost si přes Evropskou komisi výhodně půjčit až 137 miliard korun z Národního plánu obnovy, který vznikl jako společná reakce EU na zastavení ekonomiky v průběhu pandemie covid-19. Vláda si ale nakonec půjčí jenom necelých 20 miliard korun.

Nezdá se to, ale je to jedna ze smutných zpráv o budoucnosti Česka.

Vysvětlení zatím není, ale jsou nasnadě. Vláda má problémy s hlavním úkolem, který před sebe postavila, snižování deficitu veřejných financí, a v tom by ji další půjčka nepomohla. Druhý důvod je, že do půlky roku 2026 nemá do čeho peníze investovat, protože projekty nejsou připravene. Peníze se mohly použít na energetickou bezpečnost, rozvoj železnice a ekologii:

V českém případě mají prostředky z půjčky putovat na stavby solárních nebo větrných elektráren, budování alternativních plynovodů a ropovodů, zateplování domů nebo na kotlíkové dotace. Velkou část peněz chce vláda využít na investice do železnice.

Paolo Gentiloni, komisař pro ekonomiku, tvrdí, že EU bude muset masivně investovat do zelených technologií, aby efektivně reagovala na americký zákon IRA, který prý až jedním bilionem dolarů podpoří zelené technologie, budou-li vyráběny v Americe. Podle Gentiloniho není situace pro EU akutní, protože peněz pro dotační tituly je až do roku 2026 dost.

Konkrétně z NextGenerationEU, jehož českou mutací je právě onen Národní plán obnovy, z něhož Česko nepotřebuje 117 miliard korun. Aspoň, že z toho mála půjčených peněz bude platit “projekty vývoje čipů” v ČR.

#eu

SRG SSR, švýcarská veřejnoprávní televize a rozhlas, přinesla zprávu, že Švýcarsko se zpožděním přijalo jedenáctý evropský sankční balík proti Rusku.

Tichý defétismus ze švýcarského kopírování evropských rozhodnutí jen patrný:

Switzerland’s government has lined up with the European Union’s (EU) 11th round of sanctions against Russia over its war in Ukraine.

Switzerland, which is not a member of the 27-country bloc, is a key EU trading partner and has followed every set of its sanctions against Russian companies and individuals since Russian President Vladimir Putin launched an invasion of Ukraine in February last year.

Switzerland on June 28 implemented sanctions on more than 100 other companies and people after the EU's move days earlier and will adopt the rest of the 11th-round sanctions “that are relevant to Switzerland” on Wednesday, the government said.

Tohle je realita omezené suverenity evropské země mimo Evropskou unii. Timothy Snyder má pravdu, Evropská unie je garantem svobody v Evropě. V Evropě není suverenity mimo té sdílené.

#švýcarsko #eu

Jak už jsem psal před časem rovnováha sil v Evropě se mění ve prospěch Komise, protože si von der Leyen permanentně říká o více zodpovědnost (viz např. společný nákup vakcín, koordinace sankcí), a dostává ji.

Američani taky spoléhají na to, že Komise garantuje koherentní celoevropský (a více jestřábí) postoj vůči Číně:

Von der Leyen’s term also ends next year and it’s unclear whether she will seek — or get — another one. US officials have been very pleased with her leadership, particularly on Ukraine, and may not be eager to have to adapt to a different successor if the war continues.

I v případě dubnové cesty Macrona a von der Leyen do Číny, se Biden-který-mluví-s-Macronem obrátil právě na von der Leyen stran informací z evropské mise.

President Joseph R. Biden, Jr. spoke today with President Ursula von der Leyen of the European Commission. The two leaders discussed President von der Leyen’s recent trip to Beijing and their shared commitment to upholding the rules-based international order, human rights, and fair trade practices. They reaffirmed the importance of maintaining peace and stability across the Taiwan Strait.

#eu

Bruno Maçães psal v červenci 2021 o čtyřech scénářích budoucnosti Evropy:

When I think about the future of Europe I see four main scenarios. 1. Part of a Western political community 2. An independent centre of power in a multipolar world 3. Under hegemonic control by a Eurasian power (China or Russia or both) 4. Under hegemonic control by the US

Right now we are at 1. but with trends in the other three directions

Yes, I left out possibility of a split with parts of Europe going in different directions. But they would go in one of these four (3 and 4 more likely in case of a split and 2 much less likely)

Britský The Economist v kousavém komentáři připomíná, že Evropa čeká s větším napětím na výsledek amerických prezidentských voleb v listopadu 2024 než na ty evropské v květnu stejného roku. Je to pochopitelné: vzhledem k pokračující válce v Ukrajině si Evropa nemůže být jistá americkým příspěvkem k ruské porážce.

Karel Dolejší se například domnívá, že Evropa by nedokázala nahradit ani 20% propad amerických dodávek.

Okřídlený výrok říká, že “Německo přenechalo starost o svou bezpečnost Spojeným státům, své energetické potřeby Rusku a svůj růst založený na vývozu Číně”. Po 24. únoru je situace závislosti stejná – Evropa se není schopná postarat o svou bezpečnost, energetické potřeby a ekonomický růst ze svých vlastních zdrojů – změnili se jen garanti těchto potřeb: “Velká část plynu, který se dříve do Evropy dodával ruskými plynovody, je nyní dodávána z lodí plných amerického zkapalněného zemního plynu. Americké zelené dotace učinily z Ameriky, nikoliv z Číny, pro evropské společnosti Eldorádo.” Během pouhého roku Amerika nahradila Rusko a Čínu stran některých surovin a zdrojů ekonomického růstu.

Maçães doplňující otázku ke svému výhledu budoucnosti Evropy, zda jeho scénář číslo 4 není jen variantou scénáře 1, odmítl s tím, že hegemonická kontrola Evropy ze strany USA by se kvalitativně lišila od rozhodování na půdorysu Západu.

Evropské obavy z uplatňování amerického vlivu v Evropě, pokud se příštím americkým prezidentem stane republikán, jsou oprávněné, ale pokud je vliv Ameriky v Evropě už teď tak zásadní, měli bychom vidět jeho projevy už během Bidenova prezidentství.

Amerika a Čína jsou na cestě k zásadní – i kdyby ne vojenské – konfrontaci, na které se pracovalo dobrých deset let. Velkou kartu, kterou Evropa může podle The Economistu vůči Americe hrát a zachovat si vůči ní modus vivendi je evropský postoj k Číně. Amerika značně stojí o to, aby se Evropa přidala na její stranu a podpořila ji, v opačném případě se bojí, že v konfrontaci s čínskou hrozbou neuspěje, protože už není tím světovým hegemonem, co bývala a její spojenci v jihovýchodní Asii nejsou co do odhodlání, důslednosti a spolehlivosti zdaleka tak uvěřitelní jako Evropa. (Allisonova Osudová past už není tak směšná jako dřív.)

Stejně jako Ukrajina válkou platí za to, že se 30 let nemohla rozhodnout, jestli patří do Evropy nebo k Rusku, Evropa bude možná muset splatit dekády bezpečnostní, surovinové a ekonomické závislosti na jiných.

#eu

23 členských států Evropské obranné agentury se dohodlo, že poskytne ze svých zásob asi milion kusů munice:

Plán na poskytnutí milionu kusů dělostřelecké munice schválila Unie velmi rychle. Počítá přitom se třemi fázemi.

V první mají členské státy dodat munici ze svých zásob a objednávek, konkrétně v hodnotě miliardy eur. V té další pak mají dělostřeleckou munici společně nakupovat od zbrojovek v Evropské unii a Norsku.

Dlouhodobě ale musí dojít ke zvýšení produkce.

Nikdo to neříká explicitně, ale Evropa zbrojí kolektivně.

Zatím nedostatečně, “jednorázově”, pouze co do munice a navíc zastřeně (první várka munice jde Ukrajině), ale bude to nakonec stejně jako se sdíleným evropským dluhem za covidu, ten se stal nástrojem, který bude připraven i do budoucna. Tzv. jednorázové kolektivní nákupy munice, se stanou permanentními a – do roka – budou zakončeny společným nákupem zbraňových systémů. Prvně pro Ukrajinu, protože válka asi neskončí s ukrajinskou jarní ofenzívou a bude třeba i nadále nahrazovat zničené systémy (tanky, obrněná vozidla) a později i pro členy EU. (Hot take: Časem to povede k vojenské integraci do té míry, že Evropská unie bude muset získat nějakou formu členství v NATO.)

Karel Dolejší se píše, že Evropa není a “možná už ani nikdy nebude skutečně samostatným hráčem v oblasti evropské bezpečnosti”. Nesouhlasím, takhle rozkolísaná nejednoznačnost při řešení problémů je evropský modus operandi, který nakonec vyřešil všechny předchozí “smrtelné” krize od neschválení euroústavy, přes finanční krizi, brexit až po covid. Dopadne to stejně se zbrojením, protože si jsou všichni vědomi vážnosti situace; společné nákupy munice jsou v tomhle kontextu jen první vlaštovkou.

Dolejší zbytečně Západní podporu redukuje jen na vojenskou pomoc:

Tím se nám ovšem otázka západní “výdrže” ohledně Ukrajiny smrskává na otázku trvající americké podpory, které teprve s velkým odstupem sekundují Británie, Polsko, skandinávské státy, Dánsko, Nizozemsko a další.

Ve finanční pomoci, bez které by byl ve zhrouceném ukrajinském státě veškerý sofistikovaný hardware naprosto k ničemu, hraje EU s USA vyrovnanou partii a pokud by v této oblasti americké příspěvky zcela vypadly, Evropa je snadno nahradí.

V objemu vojenské pomoci, má ale Dolejší spíš pravdu, i když ne všechny evropské země jsou tak transparentní stran obsahu a ceny pomoci jako USA, a proto ji nelze u nich přesně finančně vyčíslit. Například Bulharsko dodalo Ukrajině na jaře 2022 obrovské množství munice, které není ve statistikách, prvně protože bylo utajeno a druhotně protože šlo o prodej zapsalo se to do kolonky vojenské pomoci USA a UK. Celková výše poskytnuté nebo přislíbené americké vojenské pomoci od začátku invaze podle americké vlády: 32,6 miliard USD. Poskytnutá nebo přislíbená pomoc ostatních spojenců, podle americké vlády, 13 miliard USD, resp. 22,7 miliard USD (21 miliard Euro) podle starých dat Kielského institutu z 15. ledna 2023 a z toho 20,9 miliard USD (19,3 miliard Euro) poskytla a dodala čistě Evropa a instituce EU. (Tahle hausnumera mi dost připomínají počítání mrtvých a nakažený za covidu, kdy si každá země sama určila, kdo je nakažený, resp. kdo zemřel na covid a ne jen “s” covidem.)

#eu