Americká reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Pár hodin od oznámení evropsko-grónské investiční dohody a zamítavého islandského referenda, americký prezident zveřejnil mapu Severní a Střední Ameriky, která je celá oděná do vlajky USA. Tedy včetně Střední Ameriky, Karibiku, Mexika, Kanady a... Grónska a Islandu.

Island na to okamžitě reagoval předvoláním amerického velvyslance v Reykjavíku a vyjádřením protestu. Víc ale dělat nemůže. Armádu nemá, EU odmítl a po anexi Grónska by měl nepřítele nedaleko.

Za tresky se platí.

#grónsko #island #eu #usa

Monroeova doktrína je více než 200 let stará zahraničněpolitická doktrína, která tvrdila, že Spojené státy nedovolí, aby evropské mocnosti zasahovaly do záležitostí na americkém kontinentu. Tvrdila, že by to byl napřátelský akt vůči USA a že USA přece také nemají zájem na válkách na evropském kontinentě a nebudou do nich nikdy zasahovat (což bylo zásadně porušeno až vstupem USA do I. světové války).

Z pohledu této doktríny lze chápat prohlášení předsedkyně Komise ze 7. září při příležitosti uzavření evropsko-grónské investiční dohody jako její zpochybnění:

Obnovené prohlášení EU a Grónska podle jejích slov „odráží jasnou volbu Grónska posílit vztahy s Evropskou unií“ a zároveň dokládá rozhodnutí samotné Evropy „být více přítomná“ a angažovanější v Grónsku i v celé Arktidě.

(Dánští a grónští autoři naproti tomu uvádějí: “Tuto deklaraci je proto třeba vnímat především jako nástroj, jehož cílem bylo odepřít všem ostatním mocnostem přístup k jakékoli části Grónska – a toto odepření výslovně zdůraznit, i když nebylo zřejmé, zda se na Grónsko vztahuje Monroeova doktrína. Za zmínku také stojí, že deklarace výslovně neuznává dánskou svrchovanost, nýbrž pouze vágněji formulované 'politické a hospodářské zájmy'.”)

V lednu tohoto roku byly v Grónsku symbolické solidární vojenské jednotky a vojenské prostředky osmi evropských zemí, které měly odradit USA od anexe ostrova. Deset evropských zemí a Kanada se právě teď účastní vojenského cvičení Arctic Shield 2026 na jihu a západu Grónska. (USA se neúčastnily ani jedno z nich.)

Symbolika nemůže být jasnější, když Arctic Shield 2026 začal v den, kdy předsedkyně Komise oznámila dohodu o sblížení EU a Grónskem. Spojené státy na to budou muset reagovat.

#grónsko #eu #usa

Trump se za první dva roky svého druhého prezidentského mandátu příliš netrápil s prosazováním zákonů v Kongresu a spokojil se s vydáváním výkonných nařízení a šponováním ústavy, kam až to šlo. Letošní listopadové volby do Kongresu jeho strana nejspíš výrazně prohraje a Trump už nebude mít ani teoretickou možnost prosazování své agendy skrz nové zákony a jako každé chromé kachně na konci politické kariéry mu zbyde jen jedna oblast, do které mu nepřátelský Kongres může zasahovat jen těžko: zahraniční politika.

Pokud se USA konečně podaří ukončit válku s Íránem, reálně hrozí, že se obrátí zpět k anexi Grónska. Na íránské válce, která měla vést mimo jiné ke konci íránského režimu, vzdání se jaderného programu, balistických raket a kontroly nad íránskými proxies na Blízkém východě, je zjevné, že Trump nemá schopnost strategického plánování. A proto se taky s Grónskem v lednu letošního roku spálil, protože nečekal, že se za Grónsko a Dánsko postaví hrstka evropských zemí, která byla ochotná do grónského Nuuku poslat solidární, byť symbolické, vojenské kontingenty a dát tak spolu s Dánskem najevo, že pokud se bude střílet, budou umírat vojáci významných evropských zemí.

Trump a jeho spolupracovníci jsou sice tupí, ale to neznamená, že nejsou nepoučitelní. Stačí, když využijí momentu překvapení, nasadí na pár dní hrubou sílu, a Nuuk dobydou. Vojenské ztráty na živé síle budou na obou stranách nízké, pacifikace obyvatelstva bude sice politicky nákladná a bude trvat delší čas, ale to už bude záležitost nadcházejících amerických vlád a to i těch Demokratických. I když až na výjimky o 51. stát v Grónsku nestojí, darovat mu nezávislost jen tak by bylo i pro Demokraty nemyslitelné. A tak se asi naplní historická nespravedlnost, že jediná země, které vládnou původní američtí obyvatelé, přestane existovat. A s ní nejspíš i celý grónský národ, ale na druhou stranu válka urychlí vznik evropského národa.

Timothy Snyder říká v jedné přednášce z roku 2018, že evropské země mají suverenitu jen když jsou v Evropské unii. Zní to paradoxně, protože principem EU je (odvolatelné) odevzdání části státní suverenity do sdíleného celku (Komise, Rada, Parlament). Důležitá ale podle mě není až tak ta část suverenity, která se přenáší na vyšší celek, ale ta která se získá na oplátku: malý podíl na suverenitě celé Evropské unie. Pro relativně velké a bohaté země jako Francie nebo Německo je ten podíl získané suverenity nad EU poměrně menší než pro země malé: ČR má například jen 4,5krát méně poslanců než 8krát lidnatější Německo, v Radě a v kolegiu Komise je vždy po jednom zástupci z každé členské země, ať je jakkoliv lidnatá.

Kterákoliv země, která není v Evropské unii, tedy nemá podle Snydera skutečnou suverenitu. Západoevropské země ji neměly proto, že vznikly z trosek impérií, které po desetiletí prohrávaly války ve svých koloniích a neměla jinou naději na slušnou existenci; východoevropské zase proto, že měly jen velice krátkou samostatnost ve 20. až 30. letech 20. století, ale brzy o ní vlivem Německa a Ruska přišly.

V dobrých časech nedostatek suverenity není příliš vidět, ale v těch špatných, když přijde válka, ekonomická krize, nebo přeměna geopolitického uspořádání, kdy se každý suverén snaží za pomoci své vojenské, ekonomické a jiné moci extrahovat výhody a rychlé výhry, už to vidět je. Země, která neměla dostatek politické prozíravosti a nezajistila si různé formy ochrany nebo solidarity od nezpochybnitelných suverénů typu Ruska, EU, USA, nebo Číny, bude muset platit, a ne všechny země, na které zacílí nezpochybnitelný suverén z toho vyjdou tak lacino, že budou muset přistoupit na např. nevýhodné ekonomické podmínky vzájemného obchodu. Některé zaplatí tím nejcennějším, co mají – svou suverenitu.

Grónsko na základě referenda vystoupilo v roce 1985 z Evropského hospodářského společenství, protože se nechtělo dělit s jinými zeměmi EHS o rybolov ve své výlučné ekonomické zóně. Protože má pouze ochranu 4milionového Dánska, je vystaveno americkému tlaku na svou nezávislost. Spojené království po referendu v roce 2016 vystoupilo z EU a i přes svůj většinový volební systém s pohodlnými většinami pro vítěznou stranu, mělo za posledních deset let sedm předsedů vlády. Posledním v řadě, kdo preferuje svoje tresky před vlastní suverenitu, je Island, který se v referendu rozhodl neotevřít si dveře do EU.

O islandsko-americké bilaterální bezpečnostní dohodě říká dřívější islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson:

„Neexistuje ani nejmenší náznak toho, že by administrativa prezidenta Trumpa měla jakékoli úmysly tuto dohodu oslabit. Strávili jsme 100 let bojem proti dánskému králi a dánským úřadům, abychom dosáhli plné nezávislosti,“ dodal Grímsson a zdůraznil, že Islanďané se zdráhají „začít tuto suverenitu jakýmkoli způsobem sdílet“.

Všechny tři země za svá rozhodnutí zaplatí svou suverenitou. Spojené království je největší, takže má taky největší kapacity svůj úpadek zpomalovat. Nemám pochyb o tom, že Grónsko za svou chybu zaplatí ztrátou samostatnosti během nejbližších dvou let a že Island se nejspíš dostane pod podobný tlak (což má historickou oporu v tom, že se USA snažily Grónsko a Island koupit ve stejném roce 1867), nebo ho přinejmenším čeká britský osud zpomalovaného úpadku, kdy se střídají vlády a premiéři.

Příkladem dobré praxe je Kanada, která je pod tlakem USA, aby se k nim připojila jako 51. stát americké unie a než se tak stane, aby se progresivně vzdávala své suverenity. USA při jednání o celkové dohodě o obchodu údajně požadovaly zrušení kanadské frankofonní kulturní politiky na amerických streamingových platformách a žádaly, aby se Kanada vzdala samostatnosti při uzavírání obchodních dohod s jinými zeměmi a stínovala americkou celní politiku.

Na rok trvající tlak Kanada odpověděla obchodní dohodou s Čínou a bezpečnostní dohodou s Evropskou unií, která jí zajistila přístup k plnění evropských vojenských dodávek. Kanadský předseda vlády také přijede do Evropského parlamentu jako host na SOTEU předsedkyně Komise.

#island #eu #grónsko #kanada

V motolandech Evropy je nízká nezaměstnanost: Česko 2,8 %, Německo 3,5 %, Slovensko 5,2 %. I kdybychom v těchhle průmyslových zemích chtěli vyrábět řádově více munice, tanků, transportérů, bojových vozidel a raket, abychom je použili k obraně Evropy na Ukrajině, nemáme na to volné dělníky, kapitál ani stroje. S řešením paradoxně přijde Trump 2.0.

Trump nenávidí amerických schodek obchodní bilance se světem. Ve schodku, který mu vzniká v obchodu s Evropskou unií, zvláště nenávidí zastoupení evropských automobilů na americkém trhu. Američani kupují evropská auta, ale Evropané ta americká ne, proto chce Trump na ně zavést 10-20% celní tarif, čím by se stala na americkém trhu nekonkurenceschopná.

Evropané se můžou pokusit tarifům v oblasti aut vyhnout a přesvědčit Trumpa, aby auta vyňal a něco mu za to nabídnout, třeba větší nákupy amerického LNG nebo amerických zbraní pro sebe i Ukrajinu. To by byla chyba, protože zrovna tyhle tarify v kombinací s rostoucím tlakem čínských aut, sice budou znamenat katastrofu pro evropský automobilový průmysl, ale uvolní přesně ty zdroje, které potřebujeme k masivní výrobě zbraní – tak masivní, jako teď vyrábíme auta.

Nemožnost prodat auta do Ameriky znamená uvolnění průmyslového dělnictva, strojů a kapitálu vhodného na výrobu zbraní. (Jinou možností je migrace a zaškolení afrického dělnictva, nebo počkání zhrouceni Ukrajiny a příchod jejích dělníků.)

#eu #ukrajina #trump2

Zbraně

• Evropská komise podpoří 300 miliony euro členské státy ve společných nákupech 155mm granátů, MANPAD Mistral, obrněných transportérů Patria, protiraketových systému IRIS-T SLM. Část půjde na Ukrajinu. Je to poprvé, co Komise podpořila členské země v nákupu zbraní.
• Státy NATO budou muset na obranu vydávat více než dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP), částka se bude blížit spíše ke třem procentům, oznámil šéf Vojenského výboru NATO Rob Bauer. Bez vyšších investic do armády se podle něj nepodaří splnit obranné plány aliance.

Obchod

• Evropská komise rozhodla, že podmínkou pro poskytnutí subvencí čínským firmám v miliardovém tendru na vývoj baterií budou technologické transfery partnerským evropským společnostem. Je to podobná politika, kterou Čína desítky let úspěšně používá. Kvůli ní např. evropské automobilky předaly know-how výroby automobilů do rukou joint venture podniků, která vytvořily s čínskými automobilkami (Volkswagen se SAIC). Tím mohly vyrábět a prodávat auta v Číně. Čínská strana se časem naučila dělat kvalitní auta i sama mimo joint venture a minimálně kvalitu dílenského zpracování přenesla i do svých EV.
• Evropská komise se dohodla s Mercosurem na vytvoření zóny volného obchodu, která bude zahrnovat 700 milionů lidí. Pojistila si tak, že Latinské Americe nebude dominovat Čína. Proti dohodě stála především Franci, pro jejíž neefektivní zemědělský sektor to znamená sociální katastrofu. Naplnila se tak Houellebecqova obava ze Serotoninu, že “argentinské meruňky zničí ty francouzské”.

Vztah se Spojenými státy

• Vztah víceméně dobrovolné podřízenosti evropských zemí vůči Spojeným státům dostává snad každý týden trhliny: polovina Dánů považuje USA za hrozbu, protože chtějí Dánsko donutit – vojensky bude-li to nutné – k prodeji Grónska, což autonomní země v rámci Dánského království; Německo, které bylo v obraně tak dlouho závislé na USA, že nemá žádnou strategickou kulturu, kritizovalo americké bezpodmínečné ustupování Rusku; ústupky stran své územní celistvosti, suverenity a aspirací na členství v NATO odsoudil i jinak v předklonu před Trumpem stojící ukrajinský ministr zahraničí; Polsko požaduje suverénní evropské obranné kapacity. Považovat USA za spolehlivého obchodního a vojenského partnera se stává příznakem duševní choroby.

#eu #trump2

Smysl reformy EU je mimo jiné nebýt tak politicky neakceschopný jako USA.

Jen tenhle týden:

1. USA přestávají Ukrajině dodávat zbraně, kvůli zastavení činnosti vlády ze strany republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů. Začíná to připomínat poslední dny Jižního Vietnamu, který žádal o vybavení, americká vláda mu ho chtěla poslat, ale americký Kongres veškeré financování Jižního Vietnamu zastavil.

2. USA se kvůli hrozbě uzavření vlády nedaří uzavřít tzv. Smlouva o volném přidružení se třemi republikami v Pacifiku (Mikronésie, Marshalovy ostrovy a Palau). Tato smlouva je pro USA velice výhodná, protože jim zajišťuje volné operační pole v obrovské oblasti západního Pacifiku.

Kvůli americkým výpadkům EU ten samý týden ohlásila další podporu Ukrajiny. Podle posledních dat Kielského institutu dává Evropa více zbraní než USA a celková přislíbená podpora je už dvojnásobná.

#eu #usa #vietnam

Schumanova deklarace o vztahu evropské integrace k Africe (1950):

Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení.

Tato výroba bude nabídnuta celému světu, bez rozdílu či diskriminace tak, aby se přispělo ke zvýšení životní úrovně a k pokroku, pokud jde o mírovou aktivitu. Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dosáhnout úspěchu při plnění jednoho ze svých základních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu.

Ve spoustě textů na Internetu, ta zvýrazněná část of EHS jako nástroji rozvoje Afriky, chybí. (Je považována za trapnou.)

Ze závěru Římské smlouvy (1957):

Články 1 až 8 této dohody se vztahují na Alžírsko a francouzské zámořské departementy.

Kolonie a mimoevropská území členských zemí Evropského hospodářského společenství v době uzavření Římské smlouvy:

• Francie – např. Alžírsko, Mauretánie, Niger, Senegal, Čad, Madagaskar, Kamerun atd.
• Belgie – Kongo, Rwanda, Burundi
• Itálie – Somaliland
• Nizozemsko – Surinam, Nizozemská Nová Guinea
• Německo
• Lucembursko

Evropa jako impérium

Autoři jako Timothy Garton Ash nebo Jan Zielonka v knize Europe as Empire tvrdí, že Evropská unie je dnes impériem svého druhu. Impérium by bylo lepší překládat jako “říši” – něco, co nemá jasné hranice. Pro Ashe je inspirací nikdy nekončící process integrace dalších a dalších evropských států do Unie, který posouvá její hranice do čím dál vzdálenějších oblastí. Zielonka vidí inspiraci ve středověku a jeho decentralizovaných říší typu Svaté říše národa německého, která obsahovala i neněmecké oblasti Čech, Moravy, Itálie atd.

Na Ashe reaguje Quinn Slobodian. Říká, že dekolonizace je “proces, který nikdy nekončí”.

Decolonisation is not about performing the correct level of culpability or guilt, or the well-informed substitution of monuments and exhibits, or the creation of new professorships or research clusters, nor even the repatriation of relics. It is not a project that is primarily about words, images or feelings, and nor can it actually end.

Podcast z konference The Colonial Origins of the EU

Kundnani říká, že EU jako entita není obvykle chápána jako koloniální projekt a proto je EU pro bývalé západoevropské koloniální mocnosti (Francie, Belgie, Nizozemsko, Itálie, Německo) štítem před vypořádáním se s jejich koloniální minulostí. Všímá si, že EU v roce 2022 není EU Římské smlouvy roku 1957 a že je plná východoevropských zemí, které nekolonizovaly, ale naopak byly obětí ruského kolonialismu a imperialismu. Tvrdí, že stejně jako členské země EU sdílejí v rámci EU svou suverenitu, tak by i měly sdílet svou odpovědnost vůči bývalým koloniím některých svých členských zemí.

Důležitější ale podle něj je, aby se bývalé koloniální země přestaly za EU a její politiku vůči Africe skrývat a na bilaterální úrovni jednaly se svými bývalými koloniemi. Z publika zazněl protiargument, že koloniální vztahy nebyly jen bilaterální (kolonizátor-kolonizovaný), ale i multilaterální (skupina kolonizátorů jedná proti jedné kolonii, např. Haiti po vzpouře).

Někteří řečníci mají pocit, že migrantům z Afriky je nespravedlivě bráněno v přístupu do EU. Quinn Slobodian to vysvětluje tak, že nejefektivnější formou reparace za kolonialismus je “svobodný přístup do bývalých metropolí včetně občanství”, tzv. “dekolonizace migrací”:

More radical solutions include the proposal of E Tendayi Achiume, the UN’s special rapporteur on race and racism, on migration as decolonisation: free movement into the former metropole as the most effective form of reparations. Europe’s past is not offshore. As the Egyptian politician Hamdeen Sabahi put it in 2012, “The Mediterranean is a lake.”

Všichni v panelu operují s termínem “whiteness”, který nikdo z nich ani náznakem nedefinuje. Z toho, co jsem slyšel, si ho definuju jako “bílou identitu, kterou jsou Evropané nemocní”. Je spojovaná s křesťanstvím a pocitem nadřazenosti nad ostatními “rasami”.

Německá levice a Zelení požadují odstranění slova “rasa” z německé ústavy. Text zní na první pohled nevinně: “Nikdo nesmí být pro své pohlaví, rod, rasu, jazyk, domov a původ, víru, náboženské nebo politické názory poškozen nebo znevýhodněn.” V německém diskurzu je představa, že existuje něco jako lidské rasy, představa rasistická. I pokud se v ústavě žádá rasová nediskriminace, je to odkaz na rasistické myšlení.

Iyiola Solanke začne svojí krátkou přednášku stížností, že nebýt vědkyně, která jí přenechala místo, nedostala by se vůbec do tohoto panelu. V půlce přednášky si postěžuje, že do konferenčního sborníku o vztahu Evropy a Afriky přispěla jako jediná ne-běloška. Dovolím si tedy i já postěžovat, že v panelu o “Koloniálních počátcích Evropské unie” nebyli ani Afričané ani Evropané, jen samí Anglosasové.

Podcast Hans Kundnani: “Eurowhiteness”

Podle Hanse Kundnaniho je EU původně projekt koloniálních zemí a impérií, který se mimo jiné snažil udržet evropské kolonie v Africe připoutané k Evropě. Říkalo se tomu “Eurafrika”.

Koloniální funkce EU přestala být akcentována po roce 1960, protože členské země až na malé výjimky přišly o své kolonie. Pozornost se přesunula k budování sociálního státu a sociálně-tržní ekonomiky. S tím, jak se v EU dává důraz na evropské hodnoty (viz např. kontroverze o název portfolia komisaře Schinase “Promoting our European Way of Life” – původně začínal slovem “Defending” – a komisařka Jourová s portfoliem “Values and Transparency”) a nutnost asertivity vůči USA a Číně, se může stát, že v nějakém smyslu vrátí ke svým koloniálním počátkům. (???)

Z preambule návrhu tzv. evropské ústavy (2003):

Europe is a continent that has brought forth civilisation

Před rokem 2004 (a nějakou dobu i po něm) projevovala EU vůči kandidátským zemím “civilizační misi”, která měla východoevropské země “poevropštit” a pomoct jim “zpátky do Evropy”. Je to podobný typ mise, kterou měli imperiální země vůči svým koloniím, viz Kiplingovo “břímě bílého muže”:

To bělochů je břímě: boj věčně podnikat, vyhlásit zápas moru a nasycovat hlad; a válka-li se končí, v níž o věc míru jde, pohanů blud a tupost vše v niveč uvede!

Co když ale tahle “civilizační mise” okolo velké finanční krize roku 2010 zkrachovala a nové členské země se jí začaly aktivně bránit (“Brusel nám nemá co rozkazovat”, volba pro PiS a Orbána), ptá se Kundnani. Nejpozději po 24.2.2022 je ale podle mě zjevné, že údajná východoevropská “paranoia” z Ruska byla oprávněná a nové členské země jsou ve věci Ruska brány vážně.

“Civilizační mise” EU ale tak úplně neskončila. Ukrajina, Moldávie a Gruzie jsou jejími dalšími (dobrovolnými) cíli. Obrátí se i ony za deset let proti této “misi”?

#eu

Česko mělo možnost si přes Evropskou komisi výhodně půjčit až 137 miliard korun z Národního plánu obnovy, který vznikl jako společná reakce EU na zastavení ekonomiky v průběhu pandemie covid-19. Vláda si ale nakonec půjčí jenom necelých 20 miliard korun.

Nezdá se to, ale je to jedna ze smutných zpráv o budoucnosti Česka.

Vysvětlení zatím není, ale jsou nasnadě. Vláda má problémy s hlavním úkolem, který před sebe postavila, snižování deficitu veřejných financí, a v tom by ji další půjčka nepomohla. Druhý důvod je, že do půlky roku 2026 nemá do čeho peníze investovat, protože projekty nejsou připravene. Peníze se mohly použít na energetickou bezpečnost, rozvoj železnice a ekologii:

V českém případě mají prostředky z půjčky putovat na stavby solárních nebo větrných elektráren, budování alternativních plynovodů a ropovodů, zateplování domů nebo na kotlíkové dotace. Velkou část peněz chce vláda využít na investice do železnice.

Paolo Gentiloni, komisař pro ekonomiku, tvrdí, že EU bude muset masivně investovat do zelených technologií, aby efektivně reagovala na americký zákon IRA, který prý až jedním bilionem dolarů podpoří zelené technologie, budou-li vyráběny v Americe. Podle Gentiloniho není situace pro EU akutní, protože peněz pro dotační tituly je až do roku 2026 dost.

Konkrétně z NextGenerationEU, jehož českou mutací je právě onen Národní plán obnovy, z něhož Česko nepotřebuje 117 miliard korun. Aspoň, že z toho mála půjčených peněz bude platit “projekty vývoje čipů” v ČR.

#eu

SRG SSR, švýcarská veřejnoprávní televize a rozhlas, přinesla zprávu, že Švýcarsko se zpožděním přijalo jedenáctý evropský sankční balík proti Rusku.

Tichý defétismus ze švýcarského kopírování evropských rozhodnutí jen patrný:

Switzerland’s government has lined up with the European Union’s (EU) 11th round of sanctions against Russia over its war in Ukraine.

Switzerland, which is not a member of the 27-country bloc, is a key EU trading partner and has followed every set of its sanctions against Russian companies and individuals since Russian President Vladimir Putin launched an invasion of Ukraine in February last year.

Switzerland on June 28 implemented sanctions on more than 100 other companies and people after the EU's move days earlier and will adopt the rest of the 11th-round sanctions “that are relevant to Switzerland” on Wednesday, the government said.

Tohle je realita omezené suverenity evropské země mimo Evropskou unii. Timothy Snyder má pravdu, Evropská unie je garantem svobody v Evropě. V Evropě není suverenity mimo té sdílené.

#švýcarsko #eu