Jak už jsem psal před časem rovnováha sil v Evropě se mění ve prospěch Komise, protože si von der Leyen permanentně říká o více zodpovědnost (viz např. společný nákup vakcín, koordinace sankcí), a dostává ji.

Američani taky spoléhají na to, že Komise garantuje koherentní celoevropský (a více jestřábí) postoj vůči Číně:

Von der Leyen’s term also ends next year and it’s unclear whether she will seek — or get — another one. US officials have been very pleased with her leadership, particularly on Ukraine, and may not be eager to have to adapt to a different successor if the war continues.

I v případě dubnové cesty Macrona a von der Leyen do Číny, se Biden-který-mluví-s-Macronem obrátil právě na von der Leyen stran informací z evropské mise.

President Joseph R. Biden, Jr. spoke today with President Ursula von der Leyen of the European Commission. The two leaders discussed President von der Leyen’s recent trip to Beijing and their shared commitment to upholding the rules-based international order, human rights, and fair trade practices. They reaffirmed the importance of maintaining peace and stability across the Taiwan Strait.

#eu

Bruno Maçães psal v červenci 2021 o čtyřech scénářích budoucnosti Evropy:

When I think about the future of Europe I see four main scenarios. 1. Part of a Western political community 2. An independent centre of power in a multipolar world 3. Under hegemonic control by a Eurasian power (China or Russia or both) 4. Under hegemonic control by the US

Right now we are at 1. but with trends in the other three directions

Yes, I left out possibility of a split with parts of Europe going in different directions. But they would go in one of these four (3 and 4 more likely in case of a split and 2 much less likely)

Britský The Economist v kousavém komentáři připomíná, že Evropa čeká s větším napětím na výsledek amerických prezidentských voleb v listopadu 2024 než na ty evropské v květnu stejného roku. Je to pochopitelné: vzhledem k pokračující válce v Ukrajině si Evropa nemůže být jistá americkým příspěvkem k ruské porážce.

Karel Dolejší se například domnívá, že Evropa by nedokázala nahradit ani 20% propad amerických dodávek.

Okřídlený výrok říká, že “Německo přenechalo starost o svou bezpečnost Spojeným státům, své energetické potřeby Rusku a svůj růst založený na vývozu Číně”. Po 24. únoru je situace závislosti stejná – Evropa se není schopná postarat o svou bezpečnost, energetické potřeby a ekonomický růst ze svých vlastních zdrojů – změnili se jen garanti těchto potřeb: “Velká část plynu, který se dříve do Evropy dodával ruskými plynovody, je nyní dodávána z lodí plných amerického zkapalněného zemního plynu. Americké zelené dotace učinily z Ameriky, nikoliv z Číny, pro evropské společnosti Eldorádo.” Během pouhého roku Amerika nahradila Rusko a Čínu stran některých surovin a zdrojů ekonomického růstu.

Maçães doplňující otázku ke svému výhledu budoucnosti Evropy, zda jeho scénář číslo 4 není jen variantou scénáře 1, odmítl s tím, že hegemonická kontrola Evropy ze strany USA by se kvalitativně lišila od rozhodování na půdorysu Západu.

Evropské obavy z uplatňování amerického vlivu v Evropě, pokud se příštím americkým prezidentem stane republikán, jsou oprávněné, ale pokud je vliv Ameriky v Evropě už teď tak zásadní, měli bychom vidět jeho projevy už během Bidenova prezidentství.

Amerika a Čína jsou na cestě k zásadní – i kdyby ne vojenské – konfrontaci, na které se pracovalo dobrých deset let. Velkou kartu, kterou Evropa může podle The Economistu vůči Americe hrát a zachovat si vůči ní modus vivendi je evropský postoj k Číně. Amerika značně stojí o to, aby se Evropa přidala na její stranu a podpořila ji, v opačném případě se bojí, že v konfrontaci s čínskou hrozbou neuspěje, protože už není tím světovým hegemonem, co bývala a její spojenci v jihovýchodní Asii nejsou co do odhodlání, důslednosti a spolehlivosti zdaleka tak uvěřitelní jako Evropa. (Allisonova Osudová past už není tak směšná jako dřív.)

Stejně jako Ukrajina válkou platí za to, že se 30 let nemohla rozhodnout, jestli patří do Evropy nebo k Rusku, Evropa bude možná muset splatit dekády bezpečnostní, surovinové a ekonomické závislosti na jiných.

#eu

23 členských států Evropské obranné agentury se dohodlo, že poskytne ze svých zásob asi milion kusů munice:

Plán na poskytnutí milionu kusů dělostřelecké munice schválila Unie velmi rychle. Počítá přitom se třemi fázemi.

V první mají členské státy dodat munici ze svých zásob a objednávek, konkrétně v hodnotě miliardy eur. V té další pak mají dělostřeleckou munici společně nakupovat od zbrojovek v Evropské unii a Norsku.

Dlouhodobě ale musí dojít ke zvýšení produkce.

Nikdo to neříká explicitně, ale Evropa zbrojí kolektivně.

Zatím nedostatečně, “jednorázově”, pouze co do munice a navíc zastřeně (první várka munice jde Ukrajině), ale bude to nakonec stejně jako se sdíleným evropským dluhem za covidu, ten se stal nástrojem, který bude připraven i do budoucna. Tzv. jednorázové kolektivní nákupy munice, se stanou permanentními a – do roka – budou zakončeny společným nákupem zbraňových systémů. Prvně pro Ukrajinu, protože válka asi neskončí s ukrajinskou jarní ofenzívou a bude třeba i nadále nahrazovat zničené systémy (tanky, obrněná vozidla) a později i pro členy EU. (Hot take: Časem to povede k vojenské integraci do té míry, že Evropská unie bude muset získat nějakou formu členství v NATO.)

Karel Dolejší se píše, že Evropa není a “možná už ani nikdy nebude skutečně samostatným hráčem v oblasti evropské bezpečnosti”. Nesouhlasím, takhle rozkolísaná nejednoznačnost při řešení problémů je evropský modus operandi, který nakonec vyřešil všechny předchozí “smrtelné” krize od neschválení euroústavy, přes finanční krizi, brexit až po covid. Dopadne to stejně se zbrojením, protože si jsou všichni vědomi vážnosti situace; společné nákupy munice jsou v tomhle kontextu jen první vlaštovkou.

Dolejší zbytečně Západní podporu redukuje jen na vojenskou pomoc:

Tím se nám ovšem otázka západní “výdrže” ohledně Ukrajiny smrskává na otázku trvající americké podpory, které teprve s velkým odstupem sekundují Británie, Polsko, skandinávské státy, Dánsko, Nizozemsko a další.

Ve finanční pomoci, bez které by byl ve zhrouceném ukrajinském státě veškerý sofistikovaný hardware naprosto k ničemu, hraje EU s USA vyrovnanou partii a pokud by v této oblasti americké příspěvky zcela vypadly, Evropa je snadno nahradí.

V objemu vojenské pomoci, má ale Dolejší spíš pravdu, i když ne všechny evropské země jsou tak transparentní stran obsahu a ceny pomoci jako USA, a proto ji nelze u nich přesně finančně vyčíslit. Například Bulharsko dodalo Ukrajině na jaře 2022 obrovské množství munice, které není ve statistikách, prvně protože bylo utajeno a druhotně protože šlo o prodej zapsalo se to do kolonky vojenské pomoci USA a UK. Celková výše poskytnuté nebo přislíbené americké vojenské pomoci od začátku invaze podle americké vlády: 32,6 miliard USD. Poskytnutá nebo přislíbená pomoc ostatních spojenců, podle americké vlády, 13 miliard USD, resp. 22,7 miliard USD (21 miliard Euro) podle starých dat Kielského institutu z 15. ledna 2023 a z toho 20,9 miliard USD (19,3 miliard Euro) poskytla a dodala čistě Evropa a instituce EU. (Tahle hausnumera mi dost připomínají počítání mrtvých a nakažený za covidu, kdy si každá země sama určila, kdo je nakažený, resp. kdo zemřel na covid a ne jen “s” covidem.)

#eu

Proruští zrádci ve Slovensku jsou už tak dlouho v Evropské unii a tak dlouho platí Eurem, že už si nedokáží představit jinou budoucnost, než kontinent bez vnitřních hranic a s jednotnou měnou. Komárno ve Slovensku nebo Maďarsku – všechno jedno! Nikdy by to explicitně nepřiznali, ale EU je garantem jejich svobody.

Ale pak tady byla ta podstatná část – v obou skupinách –, která by se jižního Slovenska vzdala. „Kdyby přišlo Maďarsko a začalo bojovat třeba o Komárno, kde je 90 procent obyvatel maďarsky mluvících, tak mně osobně by bylo jedno, jestli to bude maďarské. Mně to na životě nic neubírá, jestli hranice budou tak nebo onak,“ konstatovala jedna z mladších účastníků rozhovoru. ... Ve druhé skupině se objevil podobný názor: „Pokud tam (v Maďarsku, pozn. red.) chce být 90 procent lidí, nebudu kvůli Žitnému ostrovu nasazovat vlastní život. Ať tam jsou. Dokonce i euro budeme mít stejné. Je jedno, jaký občanský průkaz budeme mít. Nebudu dávat vlastní krev za Gabčíkovo.“

#eu