Bezpečnost, plyn, ekonomika: Růst amerického vlivu v Evropě od ruské invaze Ukrajiny
Bruno Maçães psal v červenci 2021 o čtyřech scénářích budoucnosti Evropy:
When I think about the future of Europe I see four main scenarios. 1. Part of a Western political community 2. An independent centre of power in a multipolar world 3. Under hegemonic control by a Eurasian power (China or Russia or both) 4. Under hegemonic control by the US
Right now we are at 1. but with trends in the other three directions
Yes, I left out possibility of a split with parts of Europe going in different directions. But they would go in one of these four (3 and 4 more likely in case of a split and 2 much less likely)
Britský The Economist v kousavém komentáři připomíná, že Evropa čeká s větším napětím na výsledek amerických prezidentských voleb v listopadu 2024 než na ty evropské v květnu stejného roku. Je to pochopitelné: vzhledem k pokračující válce v Ukrajině si Evropa nemůže být jistá americkým příspěvkem k ruské porážce.
Karel Dolejší se například domnívá, že Evropa by nedokázala nahradit ani 20% propad amerických dodávek.
Okřídlený výrok říká, že “Německo přenechalo starost o svou bezpečnost Spojeným státům, své energetické potřeby Rusku a svůj růst založený na vývozu Číně”. Po 24. únoru je situace závislosti stejná – Evropa se není schopná postarat o svou bezpečnost, energetické potřeby a ekonomický růst ze svých vlastních zdrojů – změnili se jen garanti těchto potřeb: “Velká část plynu, který se dříve do Evropy dodával ruskými plynovody, je nyní dodávána z lodí plných amerického zkapalněného zemního plynu. Americké zelené dotace učinily z Ameriky, nikoliv z Číny, pro evropské společnosti Eldorádo.” Během pouhého roku Amerika nahradila Rusko a Čínu stran některých surovin a zdrojů ekonomického růstu.
Maçães doplňující otázku ke svému výhledu budoucnosti Evropy, zda jeho scénář číslo 4 není jen variantou scénáře 1, odmítl s tím, že hegemonická kontrola Evropy ze strany USA by se kvalitativně lišila od rozhodování na půdorysu Západu.
Evropské obavy z uplatňování amerického vlivu v Evropě, pokud se příštím americkým prezidentem stane republikán, jsou oprávněné, ale pokud je vliv Ameriky v Evropě už teď tak zásadní, měli bychom vidět jeho projevy už během Bidenova prezidentství.
Amerika a Čína jsou na cestě k zásadní – i kdyby ne vojenské – konfrontaci, na které se pracovalo dobrých deset let. Velkou kartu, kterou Evropa může podle The Economistu vůči Americe hrát a zachovat si vůči ní modus vivendi je evropský postoj k Číně. Amerika značně stojí o to, aby se Evropa přidala na její stranu a podpořila ji, v opačném případě se bojí, že v konfrontaci s čínskou hrozbou neuspěje, protože už není tím světovým hegemonem, co bývala a její spojenci v jihovýchodní Asii nejsou co do odhodlání, důslednosti a spolehlivosti zdaleka tak uvěřitelní jako Evropa. (Allisonova Osudová past už není tak směšná jako dřív.)
Stejně jako Ukrajina válkou platí za to, že se 30 let nemohla rozhodnout, jestli patří do Evropy nebo k Rusku, Evropa bude možná muset splatit dekády bezpečnostní, surovinové a ekonomické závislosti na jiných.