hello darkness my old friend

Pokud zvítězí Rusové, budeme mít pokoj. Naslouchali jsme lidem, kteří chtějí, aby Putin vyhrál válku:

Ve druhé skupině si stěžovali, že nemají dostatek informací „z druhé strany“. I když se něco objeví, „je to okamžitě zablokováno“. Při hledání informací o válce prý nacházejí „tendenční zkazky o tom, že zlí Rusové útočí na hodné Ukrajince“, ale už se nedozvídají, „proč se to stalo“. K tomu je potřeba „číst mezi řádky“.

S Buddhou můžeme dodat: “...a pak zemřela a odpovědi na její otázky jí zůstaly nezodpovězené”.

#rusko

Česko by chtělo uzavřít s Indií strategické partnerství. Zaměřit by se mělo na oblast inovací, řekl ředitel odboru Asie a Pacifiku na Ministerstvu zahraničních věcí Libřický. (ČTK)

Představa česko-indického strategického partnerství je bizarní sama o sobě. Kdyby ale Česko bylo co k čemu, pan Libřický by nebyl ředitelem odboru “Asie a Pacifiku”, ale odboru pro “Indo-Pacifik”.

Brněnská filharmonie sklidila desetiminutové ovace v newyorské Carnegie Hall. Své turné zvládla hudebně. A snad ještě více marketingově.

Zahrála Newyorčanům na jejich ega, když do publika pozvala samotného Philips Glasse, nejslavnějšího žijícího skladatele klasické hudby a hlavního partu v jeho symfonii se ujala beninská zpěvačka Angelique Kidjo. Po všech stránkách úspěšná tour po tisícových halách s perfektní akustikou.

Dnes se filharmonici ale už vrátili do brněnské reality svých nevyhovujících prostor Besedního domu. Prostoru, kde se na pódium všichni nevlezou. Prostoru s tak mizernou akustikou, že i hluchý slyší, jak se vysoké tóny nepříjemně odrážejí od varhan, které má orchestr za sebou. Prostoru, který nepříjemně deformuje zvuk, pokud do toho orchestr příliš “šlápne”. Pro takové těleso naprosto nedůstojné místo. Nedůstojné i pro diváky, kteří se tlačí jako sardinky.

Nový koncertní sál pro Brno, now!

#brno

Podobenství o otráveném šípu:

Je to jako by byl muž zraněn šípem hustě potřeným jedem. Jeho přátelé, druhové, příbuzní by mu zajistili lékaře, ale on by řekl: “Nenechám si tento šíp vyndat, dokud nezjistím, zda muž, který mě zranil, byl ušlechtilý bojovník, kněz, kupec nebo dělník.” Dále by řekl: “Nenechám si tento šíp vyndat, dokud nezjistím křestní a rodové jméno muže, který mě zranil, dokud nezjistím, zda byl vysoký, středně vysoký nebo nízký, nevím, zda byl tmavý, snědý nebo dozlatova opálený, dokud nezjistím, z jaké vesnice, města nebo města pocházel, dokud nezjistím, zda šíp, kterým jsem byl zraněn, byl vystřelen z dlouhého luku nebo kuše, dokud nezjistím, zda byla šňůra, kterou byl šíp vypuštěn z tkaniny, bambusových nití, šlach, konopí nebo kůry, dokud nezjistím, zda byl dřík, kterým jsem byl zraněn, divoká nebo pěstovaná, dokud nezjistím, zda byla pera na šípu, kterým jsem byl zraněn, ze supa, čápa, jestřába, páva nebo jiného ptáka, dokud nezjistím, zda byla šipka, kterou jsem byl zraněn, uvázána šlachou z býka, vodního buvola, langura nebo opice.” Řekl by i: “Nenechám si tento šíp vyndat, dokud nezjistím, zda šíp, kterým jsem byl zraněn, byl běžný šíp, zakřivený šíp, zahnutý šíp, šíp s háčky, či šíp z oleandru.” Muž by však zemřel a tyto věci by mu zůstaly neznámé.

Teze o Feuerbachovi:

Filosofové doposud svět vysvětlovali, jde však o to – změnit ho.

Zůstaňme u tisíců malých věcí. Zhasínejme zbytečně svítící žárovky. Přiměřeně si topme, a ještě přiměřeněji si chlaďme, protože leckde stačí otevřít okno. Nezahlcujme se zbytečnými „gadgets“, tedy nenutnými, naši pozornost a soustředěnost spíše rozptylujícími spotřebiči. Nemějme největší možná auta. Neříkejme veřejné dopravě „socka“, což mne osobně opravdu velmi uráží. Nemaximalizujme vlastnictví co největšího počtu věcí, pokud možno dovezených z co největší dálky.

Václav Klaus: Modrá, nikoliv zelená planeta (s. 156)

#krize