Hollywood má velkou touhu zobrazovat používání střelných zbraní, má ho ale často úplně blbě. Na The Last of Us je vidět, že tvůrci mají dobrý scénář, uvěřitelné herce, kvalitní předlohu, propracované efekty, ale i přes rozpočet 10-15 milionů dolarů na epizodu, nemají ani vindru na odborníka na střelbu.
Herci používají pistole jako zdroj hluku, který by měl někoho spíš zastrašit než zasáhnout, ostřelovačskou puškou s optikou opakovaně na 200 metrů netrefí náklaďák, s puškou typu AR-15 neprostřelí auto a netrefí chlapa na 50 metrů.
Nejbizarnější ovšem je, když Joel učí Ellie nakládat s malou DA/SA berettou. Ukáže jí, jak zkontrolovat, že je náboj v komoře, že ukazováček je třeba mít na rámu, pokud člověk nechce ještě střílet atd. V jednu chvíli Ellie stáhne závěr do zadní polohy, čímž se vnější kohout dostane viditelně do zadní polohy. V této poloze je snadné vystřelit a je proto extrémně nebezpečné takhle zbraň nosit nebo přenášet. Ellie si ji chce dát do kapsy (apokalypsa asi vymazala ze světa všechna kydexová pouzdra), ale Joel ji zadrží, je to nebezpečné! Divák si oddechne, že Joel má rozum a nenechá jí chodit s nabitou nataženou pistolí— ale ne, on jí jenom požádá, ať si jí v tomhle stavu raději dá do batohu! Volovina i proto, že když už je to všude samý zombík a bandita, chce mít člověk zbraň po ruce ne ji lovit v báglu...
Podle Amii Srinivasan je jedním ze zdrojů incelství v kultuře hyperpropagovaná sexuální láska, která naprosto zastiňuje všechny ostatní formy lásky (ke zvířatům, přírodě, umění, příbuzným, přátelům, atd.).
Dětská psychiatrická nemocnice v Lounech je v nevyhovujícím stavu. Server iRozhlas.cz loni v prosinci v sérii reportáží popsal, že prostory nemocnice jsou zchátralé a někteří rodiče si stěžovali na nedůstojné podmínky, ve kterých se děti léčí.
„Nehledě na to, že lounská dětská psychiatrická nemocnice je jediným zařízením pro celý Ústecký kraj. Přijímáme i pacienty z Prahy a okolí. Přesunutí nemocnice by znamenalo, že rodiče z celého ústeckého regionu budou dojíždět až do Berouna,“ upozorňuje Přibilová.
Na tomto místě jsme původně publikovali rozhovor s Tadeášem Žďárským o nerůstovém hnutí a principech nerůstové ekonomiky. Způsob vedení rozhovoru z naší strany neodpovídal standardům, které na svou práci v Deníku N klademe. Na tuto chybu jsme reagovali pokusem o nápravu, místo abychom článek stáhli, čímž jsme se dopustili druhého omylu. Respondentovi rozhovoru i čtenářům Deníku N se za tato pochybení omlouváme. Tématu nerůstové ekonomiky se budeme v blízké budoucnosti věnovat do hloubky a v souvislostech.
But:
Deník N by se měl přestat bát svých čtenářů a předplatitelů. Jiný případ strachů Deníku N z předplatitelů byl případ Feri, kdy čtenáře ujišťovali, že takhle spolupráce s Alarmem byla jednorázová a nebude pokračovat:
Je posledním tohoto druhu, neboť jsme přesvědčeni, že dále by se už věcí měly dle svého uvážení zabývat příslušné orgány státu. Tento text rovněž uzavírá jednorázovou spolupráci redakcí Deníku N a Alarmu. O této věci i všech ostatních budou redakce dál psát samostatně.
Z moderních pánů vlastního osudu se zase stáváme sedláky, kteří žmoulají čepice, sledují běh světa okolo sebe a čekají, co se s nimi stane. Nebo si myslíme, že budeme někdy v budoucnu o vývoji umělé inteligence hlasovat ve volbách? To si přece doopravdy nemyslí nikdo.
Speaking at POLITICO's AI Summit, Schmidt criticized the provisions of the EU's AI bill that require algorithms to be transparent. “It's just a proposal, but if you would adopt it without modification, it would be a very big setback for Europe,” said Schmidt, who chairs the National Security Commission on Artificial Intelligence (NSCAI) and is a former CEO of Google.
Zločinný ruský režim vlastní ztráty na životech v rámci historické imperialistické normy neřeší, do této chvíle asymetricky mobilizuje na frontu příslušníky „zbytných“ skupin, kterých by se stejně chtěl zbavit. Masivně jsou postiženy národnostní menšiny z periferních oblastí říše, které Kreml plánuje zlikvidovat nebo poruštit, kdežto bojůvky wagnerovců se zase ježí naverbovanými zločinci.
Je zcela legitimní se ptát, jak dlouho ještě bude ukrajinská veřejnost ochotna pravidelně číst nekrology výkvětu svého národa – zatímco Kreml válkou jen realizuje ďábelský plán „očištění“ populace od těch, kdo neodpovídají preferovanému stereotypu pasivně konformního ruského občana s vlasteneckým mávátkem.
Když se v nedávných dnech objevily zprávy, že americké Ministerstvo energetiky a FBI s relativně nízkou mírou jistoty soudí, že Covid-19 je důsledkem úniku SARS-CoV-2 z wuchanské laboratoře, chtěl jsem na Twitteru s humorem poznamenat:
Tři, dva, jedna – seriozní noviny už připravují komentáře o tom, že únik SARS-CoV-2 z laboratoře byla vždycky možnost, která byla na stole. (Přestože tři roky omílaly opak.)
When Russia seized Crimea from Ukraine in 2014 and intervened in the country’s east, France and Germany led Europe’s response and officials in Brussels played a side role. Today the positions have flipped, placing the European Commission, the EU’s executive body, in a central leadership role.
The EU’s new muscle was evident Thursday when commission President Ursula von der Leyen brought 15 EU commissioners to Kyiv. The commission is overseeing billions of euros of economic aid to Ukraine, funneling military assistance to its military and planning its postwar reconstruction.
Prezidenti a premiéři evropských svazových zemí se už ani netváří, že o evropských zahraničních věcech samostatně rozhodují. Za spojenci posílají předsedkyni komise, aby dojednala sporné body a slízla smetanu.
Ve druhé skupině si stěžovali, že nemají dostatek informací „z druhé strany“. I když se něco objeví, „je to okamžitě zablokováno“. Při hledání informací o válce prý nacházejí „tendenční zkazky o tom, že zlí Rusové útočí na hodné Ukrajince“, ale už se nedozvídají, „proč se to stalo“. K tomu je potřeba „číst mezi řádky“.
S Buddhou můžeme dodat: “...a pak zemřela a odpovědi na její otázky jí zůstaly nezodpovězené”.
Současný Západ je plný lidí, kteří to „myslí dobře“. Projevuje se to mnoha užitečnými způsoby. A někdy také jakousi – třeba i neartikulovanou – důvěrou v to, že dobré úmysly mohou mít jenom dobré důsledky. Čtenář tak může narazit na smělé představy, co všechno se bude muset v Rusku změnit, až válku prohraje, co všechno je správné a nutné v budoucnu požadovat a provádět.