hello darkness my old friend

Chałupki

Po tzv. slezských válkách mezi Rakouskem a Pruskem v 18. století byly Chałupki (takzvaný “Pruský Bohumín”) odtrženy od Bohumína. Příjezd do něj je vždycky připomínka toho, že Polsko je chudší země než Česko, vždycky mě překvapí to rozbité nádraží, perony bez přístřešku; od roku 2019 se tam nic nezměnilo.

Vladislav, Rybnik, Tychy, Katovice, Sosnovec

Podobně zdevastovaný kraj jako české Slezsko, pozůstatky průmyslových závodů a těžebních věží, které jen čekají na to, až spadnou samy od sebe nebo slouží jako sklady stavebního materiálu. Baráky místy na úrovni jako v Česku, často ale i neopravené a neomítnuté (v 90. letech se tvrdilo, že Poláci neomítají baráky, protože pak nejsou zkolaudované a nemusí se z nich platit daně z majetku). Na střechách jsou nové soláry stejně často jako v Česku, z komínů se kouří od pálení uhlí. Až někde do Katovic není dvoukolejní vlaková trať elektrifikovaná.

Zawiercie

Slezská a Lodžská vojvodství jsou podél trati liduprázdná, žádným městem se ani neprojíždí. Krajina je plochá s řídkými lesy, sem tam polem, ekonomická aktivita minimální. Trochu vypadává signál, ale na Vysočině je to horší.

Varšava

Stejně jako příjezd do jakéhokoliv jiného velkého města se příjezd do Varšavy desítky minut avizuje předměstími, průmyslovými areály, logistickými halami, hypermarkety.

Když jsem přijel z Prahy do Varšavy v roce 2019, přišla mi jako super město, s dobře zachovanou sorelou 50. let. Teď, když jsem do Varšavy přijel z Gdaňsku (a Brna), tak vidím hlavně nedostatky: baráky z 50. let jsou povětšinou zanedbané, obrovské množství aut, silnice velikosti pražské magistrály, šílená novodobá architektura obchodních center (např. obchodní dům Zlaté terasy, kde jsou použity uvnitř i vně desítky materiálů a barev – různé kovy, dřevo, beton, sklo, ...).

Ve středu města je nesnesitelná automobilová doprava. Centrum křižuje šest pruhů široké silnice podobné pražské magistrále. Hluk, smog a stres s tím spojený otravuje chodce, kteří přecházejí od jednoho přechodu k druhému, aby se dostali za obrovské křižovatky. Když jsem do Varšavy přijel z Prahy v roce 2019, tak mě auta tak neotravovala. Rozdíly? 1. Sleduju kanál Not Just Bikes, kde se řeší dopravní obslužnost a ukazuje, že auta omezují jiné mody dopravy. 2. Letos jsem do Varšavy přijel z Gdaňska (a Brna), kde automobilová doprava chodce tak neomezuje.

Nejhorší na polorozvinuté cyklistické infrastruktuře je to, že místo toho, aby ubrala místo autům na silnici, ubírá ho chodcům na chodníku a na ty teď “útočí” jak auta, tak cyklisti a koloběžkáři s jejichž infrastrukturou se chodci co chvíli křižují.

Přejít kilometr a půl téhle infrastruktury z hotelu na nádraží skrz přechody silnic, chodníky s kombinací kočičích hlav a dlažebních kostech v takovém formátu, že se vám do něj zasekávají kufry na kolečkách a taháte je jen s největším úsilím, je na půl hodinu hodně rychlé chůze. To, co lidé obvykle označují za “ruch velkoměsta”, a kterému případně chtějí uniknout, je vlastně jen nezvládnutá individuální automobilová doprava.

Dzialdowo, Ilawa

Pokračuje monotonní krajina, soláry ubývají, přibývá větrníků v malých farmách o 10 turbínách.

Malbork, Tczew

Velký hrad v Malborku, člověk má pocit, že opustil střední Evropu.

Gdaňsk

Město velikosti Brna, na první pohled obdobně blahobytné (statistiky růstu počtu obyvatel to potvrzují), člověk má brzy pocit, že se v něm dokáže orientovat. Město má ale jiného ducha než Brno. Brno zažilo extenzivní rozvoj hlavně s průmyslovou revolucí 19. století a dodnes je to poznat, základem města jsou novogotické činžovní domy o 5-6 patrech, a to je základní výšková úroveň středu města. Gdaňsk zažil své nejlepší roky ve 13.-15. století v období hanzy a jeho architektura cihlových domů se sedlovými střechami o 3-4 patrech tomu odpovídá, a dosud se na ní navazuje.

Ve městě viditelně regulovaná reklama ve veřejném prostoru, obchody mají jen minimální značení, chybí neonové poutače, málo reklamních panelů. Zjevná je i snaha o zachování charakteru středu města i přes pokračující výstavbu v centu (nové domy mají 3-4 patra, malé špičaté sedlové střechy, fasády oblepené povedenou imitací cihly).

Mimo centrum probíhá velká bytový výstavba (čtvrť Nowy port) v přiměřeném čistém stylu bez balkonů (popř. jen s lodžiemi), od pohledu kvalitní development (podobně ve Varšavě). Paneláky revitalizované v bílé barvě, popř. světlých oranžových odstínů, žádná modrá nebo zelená (natož na 100 let starém baráku – na jeden takový se dívám v Brně z okna, obdobně nevkusný zelený panelák je např. na Mendelově náměstí).

Ve městě je podobně turistů jako v Praze, skladba je ale jiná – převažují Skandinávci, Baltové, Němci, Angličané, Rusové, chybí Američani a asiati.

Viděl jsem jen jeden kontejner na tříděný odpad, na ubytování taky není žádný apel na třídění.

V Gdaňsku přišli na to, jak zabránit autům, aby parkovala na chodníku – hustě do něj nasázejí vysoké železné sloupky!

Gdyně

Gdyně je takový kontrapunkt ke Gdaňsku. Město asi poloviční velikosti, které bylo do 20. století jen “rybářská vesnice”. Oproti gdaňským páleným cihlám jí charakterizují bílé budovy a moderní mrakodrapy, chybí regulace reklamy ve veřejném prostoru, historickou neukotveností připomíná německá města.

TVP

Silně akcentuje polskost a katolictví. Katolictví je ale víc v televizi než ve veřejném prostoru, kde skoro není poznat, že jsou velikonoce. Že jsou velikonoce je víc poznat v Brně a Praze než v Gdaňsku a Varšavě.

Pro TVP žádní jiní než PiSáčtí politici neexistují, občas Donald Tusk a jeho Platforma, aby posloužili jako fackovací panáci a připomínka na to, jak “strašně se v Polsku žilo”, jaké “zločiny způsobili” (např. nevymohli na Rusech havarovaný Tupolev, ve kterém zemřel “profesor prezident” Lech Kaczyński a spokojil se s ruskou verzí událostí; zanedbával obranu a energetickou bezpečnost), jaké skupině obyvatel odmítl dát nové sociální příspěvky atp. TVP je stran Tuska hysterická, PiS se ho bojí.

Hlavní večerní zprávy mají jen 30 minut a dost z nich zabírají zprávy o velikonocích. Zahraniční témata jen minimálně, když už tak Ukrajina a nekonečná telenovela o polsko-americkém přátelství na věčné časy.

V reality shows se pořád zmiňuje víra, katolictví, církev: např. v pořadu Zemědělec hledá ženu je jedna z otázek na to, jestli potenciální partnerka má být aktivně věřící a jestli nevadí, že je rozvedená, což je vlastně dvojotázka: základní level je rozvedená z civilního svazku, což je téměř vždy v pořádku, rozšířený level je rozvedená z církevního svazku, což spíš OK není. Víra se zmiňuje i v pořadu komerční televize TVN Dáma a vesničanka, kde si na pár dní vymění role bohatá panička z města a žena ze zapadákova, kde není tekoucí voda ani septik.