i've come to talk with you again
Česko by chtělo uzavřít s Indií strategické partnerství. Zaměřit by se mělo na oblast inovací, řekl ředitel odboru Asie a Pacifiku na Ministerstvu zahraničních věcí Libřický. (ČTK)
Představa česko-indického strategického partnerství je bizarní sama o sobě. Kdyby ale Česko bylo co k čemu, pan Libřický by nebyl ředitelem odboru “Asie a Pacifiku”, ale odboru pro “Indo-Pacifik”.
Podcast Sama Harrise s Mattem Ridleym (bývalý člen Sněmovny lordů, spisovatel vědeckých knih, 6 z nich vyšlo i česky) a Alinou Chan (kanadská molekulární bioložka). Ridley a Chan společně vydali knihu Viral: The Search for the Origin of Covid-19 o původu viru SARS-CoV-2.
Brněnská filharmonie sklidila desetiminutové ovace v newyorské Carnegie Hall. Své turné zvládla hudebně. A snad ještě více marketingově.
Zahrála Newyorčanům na jejich ega, když do publika pozvala samotného Philips Glasse, nejslavnějšího žijícího skladatele klasické hudby a hlavního partu v jeho symfonii se ujala beninská zpěvačka Angelique Kidjo. Po všech stránkách úspěšná tour po tisícových halách s perfektní akustikou.
Dnes se filharmonici ale už vrátili do brněnské reality svých nevyhovujících prostor Besedního domu. Prostoru, kde se na pódium všichni nevlezou. Prostoru s tak mizernou akustikou, že i hluchý slyší, jak se vysoké tóny nepříjemně odrážejí od varhan, které má orchestr za sebou. Prostoru, který nepříjemně deformuje zvuk, pokud do toho orchestr příliš “šlápne”. Pro takové těleso naprosto nedůstojné místo. Nedůstojné i pro diváky, kteří se tlačí jako sardinky.
Nový koncertní sál pro Brno, now!
Vladimír Hauser, který hraje už 49 sezón v brněnském Divadle Husa na provázku, si v podcastu posteskl, že se v jejich divadle posledních 10 let nehrají “veselé hry”. Uvádějí se hlavně ty zadumané, které chtějí něco důležitého sdělit, nonsensové divadlo je dnes nepředstavitelné.
Podobenství o otráveném šípu:
Je to jako by byl muž zraněn šípem hustě potřeným jedem. Jeho přátelé, druhové, příbuzní by mu zajistili lékaře, ale on by řekl: “Nenechám si tento šíp vyndat, dokud nezjistím, zda muž, který mě zranil, byl ušlechtilý bojovník, kněz, kupec nebo dělník.” Dále by řekl: “Nenechám si tento šíp vyndat, dokud nezjistím křestní a rodové jméno muže, který mě zranil, dokud nezjistím, zda byl vysoký, středně vysoký nebo nízký, nevím, zda byl tmavý, snědý nebo dozlatova opálený, dokud nezjistím, z jaké vesnice, města nebo města pocházel, dokud nezjistím, zda šíp, kterým jsem byl zraněn, byl vystřelen z dlouhého luku nebo kuše, dokud nezjistím, zda byla šňůra, kterou byl šíp vypuštěn z tkaniny, bambusových nití, šlach, konopí nebo kůry, dokud nezjistím, zda byl dřík, kterým jsem byl zraněn, divoká nebo pěstovaná, dokud nezjistím, zda byla pera na šípu, kterým jsem byl zraněn, ze supa, čápa, jestřába, páva nebo jiného ptáka, dokud nezjistím, zda byla šipka, kterou jsem byl zraněn, uvázána šlachou z býka, vodního buvola, langura nebo opice.” Řekl by i: “Nenechám si tento šíp vyndat, dokud nezjistím, zda šíp, kterým jsem byl zraněn, byl běžný šíp, zakřivený šíp, zahnutý šíp, šíp s háčky, či šíp z oleandru.” Muž by však zemřel a tyto věci by mu zůstaly neznámé.
Teze o Feuerbachovi:
Filosofové doposud svět vysvětlovali, jde však o to – změnit ho.
Ukrajinští analytici nás neváhají kritizovat, když mají pocit, že neděláme dost pro co nejrychlejší porážku Ruska. Střeliva a munice dodáváme málo a pomalu, rozhodnutí dodat Západní tanky přišlo pozdě a přislíbeno je jich jen pár desítek, o stíhačkách ani nemluvě, peněz na chod ukrajinského státu posíláme nedostatečně, peníze na poválečnou rekonstrukci plánujeme poskytovat jen za určitých podmínek atd.
Taková kritika je v pořádku a mezi členskými zeměmi Evropské unie zcela běžná. Souhlasím s ní a obdivuji ukrajinské sebevědomí v situaci, ve které se nacházejí. (Musím ale taky uznat, že Západ má neobyčejnou schopnost kritiku přijímat a reflektovat.)
Na ukrajinské straně ale takovou schopnost přijímat kritiku zdaleka nevidím.
Zůstaňme u tisíců malých věcí. Zhasínejme zbytečně svítící žárovky. Přiměřeně si topme, a ještě přiměřeněji si chlaďme, protože leckde stačí otevřít okno. Nezahlcujme se zbytečnými „gadgets“, tedy nenutnými, naši pozornost a soustředěnost spíše rozptylujícími spotřebiči. Nemějme největší možná auta. Neříkejme veřejné dopravě „socka“, což mne osobně opravdu velmi uráží. Nemaximalizujme vlastnictví co největšího počtu věcí, pokud možno dovezených z co největší dálky.
Václav Klaus: Modrá, nikoliv zelená planeta (s. 156)
Čtvrtek 24. února 2022 byl bezpochyby jedním z nejhorších dnů mého života. Nikoliv z překvapení, ale prostě protože se děje to, co jsem týdny předpokládal. Karel Dolejší měl celé měsíce a roky pravdu, že Rusko začne v Evropě velkou válku. Kdo v odpovědné nebo expertní funkci byl překvapen, měl by odstoupit a k ničemu se už nevyjadřovat, nesmí jim být povoleno se překabátit. Kdo tvrdí, že se to nedalo čekat, že je překvapen nebo že se všichni mýlili je prostě hlupák. Není třeba Putina psychologizovat a dívat se mu do hlavy, stačí konkrétní činy: obklíčení Ukrajiny 200 000 vojáků, “osamostatnění” DLR a LLR, prohlášení o genocidě Rusů na Donbase ze strany Ukrajiny.
Tony Judt: Europe vs. America (2005):
O americké aroganci, když Evropa odmítla jít s USA a Británií do války proti Iráku:
Conservative think tanks in Washington are lobbying against any consolidated European international presence—in the words of David Frum, a fellow at the American Enterprise Institute and former Bush speechwriter, it “raises important strategic questions” (i.e., we don’t like it). The new US secretary of state was widely quoted in 2003 to the effect that the United States intends to “forgive Russia, ignore Germany, and punish France.” According to the authors of a recent Atlantic Council report, the Bush administration regards Europe as being “on probation,” its future standing with Washington dependent on better behavior.18 For the first time since World War II, influential voices are suggesting that a united Europe would be a threat to American interests and that the US should block its emergence.