Japonské splaškové čaje
Při pití japonského černého čaje Benihikari Wakocha od Klasek Tea, který je v popisku charakterizovaný jako údajně “chladivě sladké, mírně dřevité a ořechové vůně s tóny pastového medu a pryskyřice” jsem si vzpomněl na tento odstavec z nejlepší česky psané knihy o čaji o Karla Valtera:
Kokeicha (nazývaná také „Spaghetti Tea”) je vyrobena z prachu, odpadajícího při čištění listových čajů a zbytků z výroby čaje Matcha. Za přídavku lepicí látky rostlinného původu jsou z takto vyrobené masy vytlačovány tenké nudličky. Vzhledem k tomu, že prach pochází z kvalitních listů, je to přijatelný poměrně levný čaj, i když nálev, připravený obvyklým způsobem, je nepěkné kalný. Je možné tento čaj rozšlehat jako čaj Matcha, ale osobně dávám přednost pití listovýcn čajů, a to i obyčejnému čaji Bancha, před tímto trochu průmyslovým produktem. Také to lepidlo, byť rostlinného původu, na chuti čaji nepřidává. A konečné, nebudeme přece pít odpady z japonských čajů, zatímco sami Japonci skupují a pijí všechny lepší čaje z Darjeelingu.
Benihikari Wakocha “z malé zahrady pana Iwaty” za 610 Kč za 50gramový sáček není nějaká průmyslová polévka z lepidla, hůř, je to světlehnědá nakyslá voda bez jakékoliv vůně či chutě, 5-10 % tvoří nějaké podivné větvičky. Soudruzi, takto ne. Raději Darjeeling.
Update (3. května 2023): Když se 20 gramů Benihikari Wakocha na minutu zalije 550 ml vařící vody, vyhoupne se tento čaj na úroveň průměrného Darjeelingu. Cena jednoho takového nálevu je pak ale 250 korun...