Velice vtipně napsané. Oceňuji, že závěrem knihy není ani naprostý pád hlavní postavy, ani její naivní polepšení – hrdina zůstal tak, že není ani rovný ani křivý.
Boris Johnson: Faktor Churchill 🔊
Když Churchill roku 1940 odmítl Itálií zprostředkované jednání o míru s nacistickým Německem, odmítl tím také, aby “Britské impérium hrálo roli Řecka v Římském impériu” (tzn. být centrem vzdělání a kultury, ze které se inspiruje politicky nadřazená společnost). Předpokládal totiž, že jednou z podmínek Německa k míru by byla ztráta britského loďstva a tím ztráta některých kolonií a konec impéria.
Kniha je to svižná a místy zábavná – důležité pro mě bylo připomenutí, že Churchill se nezjevil v roce 1939 odnikud, aby zachránil svět, ale že byl v britské politice celá desetiletí před tím, než se dostal ke své historické úloze. Churchill touží po slávě, rád se předvádí, vyhledává nebezpečí (prochází se mezi hvízdajícími kulkami na belgické frontě Velké války), je hysterický, dojetím se rozpláče, podporoval zákony na pomoc chudým atp.
Všechno se v knize odvíjí od toho, co autor řekne úplně na konci – že Churchill byl nejvýznamnější člověk všech dob – takže Churchillovy katastrofy a neschopnost je často vysvětlovaná jako aspoň dostatečný úspěch nebo že jiní by dopadli ještě hůř. Čtenář tyhle části výkladu musí strpět asi jako, když čte detektivku, kde se už domákl, kdo je vrah – ví, že Johnson nakonec řekne “ale” a vysvětlí, proč tahle a tamta katastrofa je vlastně úspěch.
Bruno Maçães je v Kábulu, odkud varuje před pádem afghánské vlády a vlnou uprchlíků, která bude směřovat do Evropy. Ptá se, proč Biden tak rychle stáhl americké vojáky (a tím pádem i ty evropské z NATO, protože Evropa z toho nechtěla mít “svou válku”).
Kapitola, ve které Barbora zjistí, že její manžel Pawel a syn Karel nepřišli ze šichty, a že tedy museli zemřeli na šachtě je přesná, všechny ostatní možnosti, proč nepřišly (šli ještě na jednu šichtu; vzali to přes hospodu a netrefili domů; ...) jsou méně pravděpodobné. Ještě o víc než sto let později každá hornická rodina znervózní, když zaslechne, že na šachtě byl “smrťák”.
Začal jsem verzí z Českého rozhlasu namluvenou Annou Cónovou, ale nedalo se to (příliš zkratkovité vyprávění, sentimentální hlas) a raději přešel na nezkrácenou verzi namluvenou méně sentimentálním hlasem Vilmy Cibulkové.
V obou verzích jsou nápadné pomlky okolo slov z místního nářečí (“po našemu”) jako ludra, ale dokonce slov jako Orlová... – působí to pak jako ozvláštnění textu, ne jeho integrální součást.
Na Twitteru se mi ve feedu objevují tweaty žen, které popisují, jak je od jejich desíti let každé léto někdo sexuálně obtěžuje (nechtěné a nežádoucí sexuální návrhy, ošahávání atd.). Delší dobu mám chuť se jich zeptat, jestli se nechtějí ozbrojit, když jsou tak pravidelně cílem útoků, že se bojí chodit samy ven. Konečně jsem se odhodlal, jedné takové napsal a byla z toho překvapivě smysluplná interakce.
Nechuť Evropanů k zvyšování cen pohonných hmot je zjevná. Po protestech žlutých vest ve Francii, které vyvolal plán na ekologickou daň z pohonných hmot, což zvyšovalo ceny benzínu hlavně pro ty, kdo levně bydlí v sídelní kaši a do města denně dojíždějí, Švýcaři v referendu odmítli zvýšení příplatku na pohonné hmoty pro auta nebo zavedení poplatku na letenky. Myslím, že se na tom se ukazuje, že nepůjde prosadit prosté zavedení ekologických daní, ale nízkouhlíkovou ekonomiku bude nutné financovat tak, aby ji nezaplatily firmy ne ti, kdo jsou na automobilitě závislí stran podnikání a dojíždění za zaměstnáním a službami do měst.
