Yes/But: Šesté výročí instantní karmy zklamaného obdivovatele Louise C.K.
Na humoru Louise C.K. je cenné to, že známá témata prozkoumává čerstvě a nápaditě. Během pasáže o homosexualitě ani jednou nepoužije stereotypní hlas a intonaci gayů. Zhruba v půlce představení sice říká: „Stereotypy jsou zraňující, to je pravda, ale ty hlasy jsou prostě vtipné.“ I tak si ale touto berličkou nemá potřebu vypomáhat. V roce 2017 to už v podstatě spadá do kategorie, které se ve stand-upu říká „hack“, což znamená, že komik volí tu nejjednodušší cestu zaběhnutých klišé vedoucích k zaručenému smíchu nenáročného diváka. Ale vzhledem k tomu, že ve světě komedie došlo v posledních letech k něčemu, co bývá nazýváno „druhým boomem“, a její svět se s příchodem nové generace a nástupem internetu neskutečně diverzifikoval, stereotypní zaběhnuté figury už na značnou část diváctva z pochopitelných důvodů prostě nefungují. Místo toho, aby se hystericky rozčiloval nad „politickou korektností ohrožující komedii“ jako někteří jeho vrstevníci, pracuje Louis C.K. na tom, aby se jeho stand-up pořád vyvíjel. A v poslední show 2017 dokazuje, že i bílý heterosexuál ve středním věku dokáže být originální a přitom mít co říct.
Pokud váš oblíbenec provede něco, co by mohlo radikálně ovlivnit váš pohled na veškerou jeho tvorbu, svádí to k bagatelizaci jeho činu. Vždyť toho zas tolik neudělal. Vždyť se vždycky zeptal. Vždyť mohly odejít. Vždyť uznal svoji chybu, tohle by mu nemělo zničit kariéru… Variace téhož lze slyšet a číst v posledních dnech téměř všude. Nesporným faktem je, že Louis C.K. v minulosti sexuálně obtěžoval minimálně pět žen, opakovaně o tom lhal a ve svém přiznání uznal, že tím zneužíval svého postavení. Chce-li ho a jemu podobné někdo omlouvat, jistě má možnost. Čím dál hlasitější ženské hlasy obnažující mocenskou strukturu, v níž obtěžování nabývá až systémových rozměrů, ale ukazují, že to bude čím dál těžší.