Nakladatelství Argo pokračuje v reedici Kotrleho 20 let starých překladů knih Roberta Holdstocka o mýtech z Ryhopského lesa. Knihy, které jsem četl v pubertě a dodnes jsou ve mně hluboko obtisknuté, stačí přečíst pár stránek a mám husí kůži, přeju si mít Huxleyho deník. Překladatel o autorovi před časem napsal dojemný medailonek. Vzhledem k tomu, že na autorově blogu (spravovaném jeho partnerkou z autorovy pozůstalosti) jsou z posledních let hlavně příspěvky o reedicích českých překladů Holdstockových knih, říkám si, že autor je mimo Česko asi pozapomenutý. Skvělý námět na televizní minisérii. Podobné Mijazakiho lesu z Mononoke-hime (les se snaží bojovat s lidmi a jejich postupující civilizací).
Pondělí: Zdá se, že se USA postaví za Ukrajinu proti ruské hrozbě invaze tím, že Rusku pohrozí ekonomickými sankcemi a vysláním svých vojáků do “východní Evropy”. Je pro mě překvapivé, že se USA nechávají zatáhnout do evropské politiky, když je jejich primárním cílem Čína. Je to součástí výměnného obchodu s Evropou (my vám pomůžeme proti Rusku, vy nám proti Číně)? Evropa se svou nejednotou a vojenskou nemohoucností věčně odsuzuje k tomu, aby hrála druhé housle i na svých vlastních periferiích (východní Evropa, Kavkaz, Blízký východ – ale ne Británie, Afrika). Biden jedná s Putinem s mandátem od Francie, Německa, Velké Británie a Itálie, je tedy jakýmsi “zástupcem Evropanů” – jakoby Evropani neměli už své zástupce v podobě EU.
Ve čtvrtek večer mě napadlo, že delta je s námi už nějak dlouho a že se za ten rok, co je s námi (oficiálně vznikla v prosinci 2020), neobjevila žádná nová varianta a že možná covid domutoval do své finální podoby. Zadal jsem do googlu “covid variant of concern” a byl jsem dost překvapený, když na mě vyskočil 8 hodin starý článek z Guardianu o botswanské variantě, která má hodně zmutovaný spike protein. Některé náhody jsou pozoruhodné.
The Tiger Leading the Dragon: How Taiwan Propelled China’s Economic Rise: Od 60. let 20. století Tchaj-wan zavedl rozvojovou politiku založenou na malých a středněvelkých podnicích, ty se často zaobíraly výrobou levných výrobků (plastové hračky, elektronika, boty, oblečení). V 80. letech tahle politika dosáhla vrcholu svého ekonomického potenciálu. Roku 1987, kdy Tchaj-wan povolil svých občanům navštěvovat Čínu, tchaj-wanští podnikatelé zjistili, že v Číně je ideální prostředí pro rozvoj průmyslu laciných výrobků, který v té době na Tchaj-wanu skomíral. Tenhle průmysl přesunuli z Tchaj-wanu do Číny, čímž uvolnili území a pracovní sílu pro high-tech průmysl (počítače, čipy). Tchaj-wan investoval stovky miliard dolarů v Číně a tím jí napojit na mezinárodní kapitalismus, do kterého by se jinak Čína těžko zapojovala. Přesunem levného průmyslu si Tchaj-wan zachoval vazby na ty, pro koho vyráběl (Nike, Adidas, ...) a tím sám ekonomicky přežil.
Lévy má bezpochyby pravdu, že kdo se vzdal pohřbů svých bližních, zakryl svou tvář (viz Levinas) rouškou, odmítá potřesení rukou (“já pán, ty pán”), izoluje se doma, přenechá politickou moc lékařům (viz Platón, ale hlavně Foucault) vzdal se i své civilizace, protože všechno tohle nevzniklo náhodou a má svůj význam.
Francouz Lévy si, podobně jako čínští autoři, vystačí pro stostránkový esej jen s domácími aktéry, spisovateli, kulturou a kontextem, aby podal výpověď o světovém šílení, které dává smysl i mimo jeho nejbližší kontext.
The State of EU Defense: Často se tvrdí, že Evropané dávají na svou obranu málo, jen málokterá země dává alespoň 2 % jak se zavázala v NATO. Dá se to ale i otočit: vzhledem k tomu, v jakém bezpeční mnohé země jsou (celá západní Evropa se nemusí přímo bát Ruska) je s podivem, že na obranu vydávají tolik. Některým lidem nedává smysl navyšovat obranné výdaje, protože jejich zemi (např. Nizozemsku) od Ruska přímo nic nehrozí, ale protože pro EU je Rusko hrozbou, má i pro ně smysl navyšovat obranné výdaje na evropskou obranu, bránit Evropu jako celek spíše než jejich konkrétní zemi, která je v relativním bezpečí.
Porušení licence GPL ve Francii je porušení obchodní smlouvy ne porušení copyrightu. Porušení copyrightu je to, co americká licence předpokládá a na němž je založené vynucení podmínek oprávněného užívání. Praktickým důsledkem jsou ve Francii o řád nižší sazby za její porušení, které může poškozená strana u soudu žádat.
Velice vtipně napsané. Oceňuji, že závěrem knihy není ani naprostý pád hlavní postavy, ani její naivní polepšení – hrdina zůstal tak, že není ani rovný ani křivý.
Boris Johnson: Faktor Churchill 🔊
Když Churchill roku 1940 odmítl Itálií zprostředkované jednání o míru s nacistickým Německem, odmítl tím také, aby “Britské impérium hrálo roli Řecka v Římském impériu” (tzn. být centrem vzdělání a kultury, ze které se inspiruje politicky nadřazená společnost). Předpokládal totiž, že jednou z podmínek Německa k míru by byla ztráta britského loďstva a tím ztráta některých kolonií a konec impéria.
Kniha je to svižná a místy zábavná – důležité pro mě bylo připomenutí, že Churchill se nezjevil v roce 1939 odnikud, aby zachránil svět, ale že byl v britské politice celá desetiletí před tím, než se dostal ke své historické úloze. Churchill touží po slávě, rád se předvádí, vyhledává nebezpečí (prochází se mezi hvízdajícími kulkami na belgické frontě Velké války), je hysterický, dojetím se rozpláče, podporoval zákony na pomoc chudým atp.
Všechno se v knize odvíjí od toho, co autor řekne úplně na konci – že Churchill byl nejvýznamnější člověk všech dob – takže Churchillovy katastrofy a neschopnost je často vysvětlovaná jako aspoň dostatečný úspěch nebo že jiní by dopadli ještě hůř. Čtenář tyhle části výkladu musí strpět asi jako, když čte detektivku, kde se už domákl, kdo je vrah – ví, že Johnson nakonec řekne “ale” a vysvětlí, proč tahle a tamta katastrofa je vlastně úspěch.
Bruno Maçães je v Kábulu, odkud varuje před pádem afghánské vlády a vlnou uprchlíků, která bude směřovat do Evropy. Ptá se, proč Biden tak rychle stáhl americké vojáky (a tím pádem i ty evropské z NATO, protože Evropa z toho nechtěla mít “svou válku”).
