hello darkness my old friend

Když se v nedávných dnech objevily zprávy, že americké Ministerstvo energetiky a FBI s relativně nízkou mírou jistoty soudí, že Covid-19 je důsledkem úniku SARS-CoV-2 z wuchanské laboratoře, chtěl jsem na Twitteru s humorem poznamenat:

Tři, dva, jedna – seriozní noviny už připravují komentáře o tom, že únik SARS-CoV-2 z laboratoře byla vždycky možnost, která byla na stole. (Přestože tři roky omílaly opak.)

Jak jsem se zmýlil. Covid-19 už nikoho nezajímá. Když jsem si prošel názorové sekce českých online deníků, našel jsem jen jeden komentář k tématu, Jan Moláček: Ne, dezinformace se nestávají pravdou. To, že je teď teorie o úniku z laboratoře salonfähig, je ale pro Moláčka jen vehikl pro aplikaci svojí unikátní teze o podstatě dezinformací. Píše:

Nikdy totiž proti sobě nestáli zastánci a „odpůrci“ teorie o úniku z laboratoře. Ti druzí neexistují. Stáli proti sobě ti, kdo to bez důkazů tvrdili, a ti, kdo to připouštěli jako jedno, byť ne pravděpodobné vysvětlení.

Minulý týden jsem se chtěl zeptat kamarádů, jejichž názoru si vážím, kolik procent by dali zoonotickému přenosu a kolik úniku z laboratoře. Přišlo mi to edgy potom, co jsem slyšel podcast Sama Harrise. Než jsem si rozmyslel, jak otázku položit, abych nevypadal jako cvok, rozjel se sled událostí, jehož důsledkem je poznání, že únik z laboratoře jsme všichni vždycky považovali za možný...