hello darkness my old friend

V roce 1935 byla mezi ČSR a SSSR podepsána smlouva, která obsahovala závazek o vzájemné pomoci v případě napadení Německem. Prohradní novinář Karel Čapek tím ztratil jakoukoliv soudnost a začal v textu “Čeští intelektuálové k nové ústavě Sovětského svazu“ z července 1936 ze sbírky publicistických textů Od člověka k člověku III oslavovat novou sovětskou ústavu”:

První pocit, který ve mně vzbuzuje návrh nové ústavy SSSR, je pocit radosti a úlevy. Sovětský svaz není jen nejsvobodnější zemí: je to země vytvářející nový typ demokracie. Sovětský svaz vyzdvihuje vysoko na štít demokratické zásady, popírané v některých zemích. Není pochyby, že nový typ sovětské demokracie zanechá hluboké stopy i v těch zemích, kde existuje fašistická diktatura. Hned teď, po uveřejnění návrhu nové ústavy SSSR, je možno říci, že v dějinách Evropy začíná se nová éra. Nová sovětská ústava znamená pokrok pro celý svět.

Zejména hluboko na mne působí, že návrh nové sovětské ústavy nedělá rozdíl mezi rozličnými národy. Nová sovětská ústava nejenom uskutečňuje hesla Veliké francouzské revoluce, ale rozvíjí je i dále, ovšem na jiné sociální základně. Tím se SSSR stává dědicem a pokračovatelem evropské kultury.

Pro mne jako Slovana-Evropana má veliký význam ještě jedna skutečnost: dříve byl Sovětský svaz nazýván Euroasií, čímž bylo zdůrazňováno, že SSSR je zemí spíše asiatskou než evropskou. Teď však již o tom nemůže být ani řeči. Kdo četl návrh nové ústavy Sovětského svazu, nemůže nepřiznat, že Sovětský svaz je Evropa, a to Evropa v nejlepším smyslu tohoto jména. Tím ovšem nechci říci, že by SSSR kopíroval západoevropské země.

Za velmi pozoruhodnou pokládám také tu skutečnost, že podle nového návrhu sovětské ústavy je přípustné a je zákonem chráněno osobní vlastnictví občanů, jejich pracovní důchody, úspory atd. To je velmi vážný a moudrý bod ústavy.

Praha–Moskva, červenec 1936

Srovnejte s atmosféru let 1940-1945 ve Velké Británii, kterou popisuje George Orwell v eseji “The Freedom of the Press” z roku 1945. Ukazuje v ní, jak se mu v letech válečného spojenectví Velké Británie a Sovětského svazu nedařilo vydat novelu Farma zvířat, protože britská vláda vytvářela nátlak na nakladatele, aby nevydávali tak ostře protisovětské dílo:

At this moment what is demanded by the prevailing orthodoxy is an uncritical admiration of Soviet Russia. Everyone knows this, nearly everyone acts on it. Any serious criticism of the Soviet régime, any disclosure of facts which the Soviet government would prefer to keep hidden, is next door to unprintable. And this nation-wide conspiracy to flatter our ally takes place, curiously enough, against a background of genuine intellectual tolerance. For though you are not allowed to criticise the Soviet government, at least you are reasonably free to criticise our own. Hardly anyone will print an attack on Stalin, but it is quite safe to attack Churchill, at any rate in books and periodicals.