hello darkness my old friend

i've come to talk with you again

Rodinka není doma, takže můžu s klidem provést simulaci výpadku elektřiny v bytě. Vypnul jsem všechny okruhy elektrických rozvodů doma mimo ledničky. Vzhledem k tomu, že simulace bude trvat jenom 24 hodin tak by se jídlo sice nezkazilo, ale stejně nechci riskovat.


6.30 Budím se jako každý den, chce se mi na záchod, ale ještě ležím, snažím se usnout, nedaří se mi, jdu na záchod. Pokusím se rozsvítit lampičku a nic. Zmáčknu knoflík na ovladači venkovních rolet, a taky nic. Hmm. Jdu na záchod, světlo se nerozsvítí. Vykonám potřebu, spláchnu a naslepo vydrbu mísu a doufám v to nejlepší.

7.00 Vytáhl jsem ze zásob powerbanky, bateriové rádio (přece jenom je dneska druhý den voleb do PČR) a všelijaké svítilny na baterky (čelovka, lampička na čtení, kempinková “lucerna”).

7.30 Na mobilu, který má ještě 97 % baterky, vypínám wifi a bluetooth, zapínám spořič baterie a dat, snižuji jas na “nulu” a vypínám jeho automatické přizpůsobení. Obdobně na počítači, který je na 94 % baterie a na kterém píšu tenhle text, snižuji jas na 2/20, zapínám automatické stmívání jasu a automatický suspend po 15 minutách (nechci riskovat, že bych počítač nechal zapnutý a vybil se mi). Musím taky natvrdo odpojit NFS svazky z místního uložiště, které je vypnuté, protože Typora, kde si dělám poznámky, odmítá změnit složku pro uložení tohohle dokumentu. Bude zajímavé sledovat, jak bude počítač a mobil fungovat bez wifi – jen na datech. Kontroluji powerbanky a svítilny. Fungují, zdají se nabité.

7.40 Jdu si uvařit svou klasickou snídani (jemné vločky, vláknina, lněné semínko, oříšky, sušené ovoce, rostlinné mléko) na plynovém sporáku. Otáčím kolečkem, plyn syčí, ale kamínek ho nezažíná. Jo, aha, kamínek je taky na elektřinu, tak jdu pro piezoelektrický zapalovač. S ním to jde.

7.50 Ohřívám 7 litrů vody v našem největším hrnci, ať mám na čaj a koupání. I na největším hořáku se zdá, že to bude trvat dost dlouho. Konkrétně 27 minut.

8.00 Hledám termoflašky na uchování teplé vody. Nacházím dvě větší flašky (0,7 a 0,5 litru) a dvě menší, o kterých jsem nevěděl (0,45 a 0,4 litru). Celkem asi 2 litry. To je víc než jsem čekal. Trochu problém je přelít do nich vařící vodu, protože mají vesměs úzká hrdla a já se nechci opařit. Zkoušel jsem nabrat vodu naběračkou do flašky s největším hrdlem a vodu pak přelít do flašky s užším hrdlem, ale jde to pomalu, rozlívám horkou vodu po kuchyňské lince. Poněkud kolmá naběračka mi taky nepomáhá. Nakonec se osvědčil malý plechový rendlík, klasický keramický hrnek s ouškem by asi taky šel.

8.30 Za největší problém zatím považuji už teď nedostatek světla. Je sice jasný den, ale v kuchyni, kde jsem zatím trávil nejvíc času, slunce bude svítit až okolo poledne. Kempinková lucerna na kuchyňské pomáhá jen trochu. Přece jenom jsem zvyklý na záplavu světla shora. Při takovém chabém světle si musí člověk dávat větší pozor, aby o něco nezavadil a nezranil se, protože už jen ty stíny jsou jiné než obvykle a člověk nemůže jet na automat.

9.00 Zapínám rádio na baterky, protože tu nechci být sám a chci ušetřit baterii mobilu (96 %) i počítače (85 %). Bohužel svítí jenom ledka s indikací 25 % baterie a... do 15 minut se vypne. Připojuji ho na nejmenší powerbanku iGET 4 Ah, ale rádio se z ní špatně nabíjí. Kontrolní ledky stavu často neblikají vůbec, proto zapojuji rádio do prostřední powerbanky AlzaPower 10 Ah. Po pár minutách ledky rádia hlásí, že je nabito na 75 %. (Ale “zbylých” 25 % se pak nabíjí několik hodin.) Tohle rádio Denver SRC-2000 je fail a k ničemu. Slabý dosah, blbé ladění, vypadávání zvuku. Nechápu, že takový šmejd mohli v Dánsku vůbec vyrobit.

9.20 Jdu se koupat. Beru 2 litry teplé vody, smíchám je s 2 litry studené vody. Voda má tak 50 stupňů. Na umytí příjemné. V koupelně si pověsím lucernu na rám od závěsu, drží perfektně. Vody je trochu málo a umýt se pomocí hrnku trvá, tak na končetiny použiji studenou vodu ze sprchy, je to v pohodě, klasické dva týdny v létě pro ty, kdo mají teplou vody z vodáren, jenže na podzim. Příště si raději přinesu 3 litry teplé vody a budu jí na místě míchat se studenou ze sprchy. Omylem po koupeli zapínám větrák a... on funguje. To by mě zajímalo, na jaký okruh je zapojený.

9.30 Oblékl jsem se za světla z ledky rádia a malého světelného panelu v ložnici, kde je velká tma kvůli staženým venkovním žaluziím, které nejdou bez elektřiny vytáhnout nahoru ani otočit.

10.00 Jdu ven splnit svou patriotickou povinnost. Pšenično-žitný chleba u Breadguye není naštěstí vykoupený, koupil jsem i nějaké italské houby a zašel do Kÿna na koláče, zákusek a kafe. Jo, a ještě jsem to hodil Pirátům. Venku je slunečno a od -1 do 11 stupňů. Doma okolo 20 stupňů podle toho, jak svítí slunce.

12.50 Po 4,5 hodinách od ohřátí je teplota vody v hrnci 40 stupňů a v termoflaškách 55 (termohrnek) až 75 stupňů (plechová půllitrová flaška). Rádio se zcela nabilo, prostřední powerbanka je na 75 %. Na mobilu jsem vypnul spořič dat (je zbytečný), spořič baterky (vynucuje tmavé téma, kvůli kterému se vidím v odrazu displeje) a minimální jas (venku není na displeji nic vidět).

13.00 Slunce už míří na západ a v jídelně a kuchyni je docela šero. Náhodná luxmeter appka na mobilu říká 65 lux u počítače, 140 lux se zapnutou “Mighty Bright” bludičkou na čtení knížek a 5 lux (sic) v kuchyni mimo úzký prostor u okna. Zvyšuji zářivost displeje laptopu na 4/20.

13.30 Uvařil jsem zeleninovou polévku s houbami. Nedostatek světla je velký problém. Lucerna moc nepomáhá, ale s čelovkou to šlo slušně. Tyhle věci jako vaření je třeba dělat dokud je přirozené světlo. Tím jak je tu málo světla, tak mě to vede k tomu, že se mi nic nechce dělat, protože bez světla je všechno náročnější na oči a koordinaci. Bez světla na kuchyňské lince není vidět špína, a je těžké udržet pořádek.

14.00 Snědl jsem pizza focacciu z Kÿna a uvařil si čaj. Vodu jsem musel ohřát na plyňáku, protože ta v termoflaškách už není dost teplá.

14.30 Zapnul jsem si bluetooth na mobilu a na bluetooth sluchátkách hodinu u vaření poslouchal podcast. Mobil je na 74 % (hlásí, že prý vydrží ještě 23 hodin...). Počítač na 70 %.

14.50 Zvyšuji jas na 6/20, špatně se mi na displeji čte.

15.00 Počítač je na 60 procentech. Půlhodina zápisků je 10 procent baterie.

18.00 Byl jsem dvě hodiny na mobilu a musel jsem si koupit data, baterka je na 35 %. Četl jsem si knížku, ale chce to lepší světlo. Docela dobře fungují lampičky ve formě magnetických panelů, pokud je kam je připevnit (tyč nad dřezem a nad krabicí s čaji, na ledničku, na plechovou termoflašku). Musím ale koupit něco jiného. Je šest hodin a už jsem přemýšlel, jestli není čas jít spát...

20.00 Za šera jde plamen plyňáku špatně vidět a vůbec se s ručním piezoelektrickým zapalovačem špatně zapaluje. Je třeba dát plyn na minimum, počkat, až se plyn u hořáku nahromadí a pak cvakat zapalovačem. Blbý je, že vznícený plyn mi občas opálí chlupy. Musí být lepší způsob.

21.50 Den se děsně vleče, už aby byl čas jít spát. Když má člověk omezený přístup k médiím, protože šetří data a baterku mobilu, tak má i méně stimulantů, chce se mu víc spát, víc se nudí, ale zase se líp soustředí na knížku. Dobře funguje nasměrovat baterku rádia a lucerny bez mléčné krytky do stropu, pak je v kuchyni dostatek světla na to, aby se tam člověk pohyboval, večeřel.

22.00 Mobil na 9 procentech, musel jsem ho dát do střední powerbanky, počítač je na padesáti.

Neděle 7.15 Budím se.

Neděle 7.20 Zapínám elektřinu. Vypínač pro kotel a mikrovlnku okamžitě spadne, musím ho nahodit ještě jednou, pak už drží.

Neděle 7.50 Po 24 hodinách od uvaření, má voda v termoflaškách 40 (velká tescoma) a 50 (menší s úzkým hrdlem) stupňů. To bych nečekal.


Hlavní problém v mojí simulaci byl nedostatek světla. Musím koupit bateriové lampy, které by se daly snadno přesouvat tam, kde budou potřeba. Nebylo třeba v bytě topit, takže vypnutý plynový kotel, který má elektronikou, která ho řídí, nebyl problém, v zimě by to problém byl.

Za jeden den výpadku elektřiny, nebyl problém s jídlem ani teplou vodou, protože si je můžu pořád ohřát na plynu. Energie v powerbankách zůstalo hodně, solární panel ani nabíjecí stanice by se nevyužila.

Jak jeden bývalý německý poslanec na poslední chvíli pochopil, že Češi definitivně nad Němci vyhráli staletý boj o České země. Méně než deset let sudetoněmeckého zalíbení v hitlerismu je stálo to, co tisíc let budovali. Jedna setina rozhodla, kam se váhy historie vychýlí.

Slavný soude! Je to poslední řeč, kterou bývalý německý poslanec pronáší před československou veřejností a před slavným lidovým soudem.

Stojíme tu dnes před vámi jako obžalovaní a vy jste našimi soudci. Touto chvílí se končí plných tisíc let společného, těžkého, také však velikého dějinného období. Český národ bude nyní konečně žít sám ve svém národním státě, který se stal nejen podle jména, nýbrž také ve skutečnosti opravdu státem národním.

Tři miliony Němců byly odsunuty. Je to největší přesídlení od doby stěhování národů, ba snad největší v dějinách světa. Téměř jedna třetina obyvatel Čech, Moravy a Slezska opustila neb opustí svůj starý domov. Zanechávají zde svůj domov, to, co kdysi zvali svým majetkem, svoji minulost a své mrtvé. Zanechávají zde práci milionů a práci mnoha staletí, aby se již nikdy do této země nevrátili. Sotva může někdo, kdo to sám neprožil, změřit morální a duševní tíhu, kterou nyní snášíme. Český národ, věřím, ji uzná, teď nebo později. Má tak čarovnou píseň, která tak často dojala také naše duše – váš ‚Kde domov můj‘. Vím, že budete s námi cítit vy, kteří vždy s takovým pohnutím zpíváte ‚… a to je ta krásná země, země česká, domov můj‘.

Já také jsem tuto zemi vroucně miloval, a smím to prohlásit, neboť mohu svůj rod v této zemi prokázat až k roku 1558. Domnívám se, že smím říci: bojovali jsme pro svůj národ ve víře nejlepší. Byli jsme oklamáni, dobrou víru nám však nemůžete upřít. Vždy jsem věřil, že Češi a Němci mohou vytvořit společný stát jako Švýcary, každý ve svém kantonu, ve své samosprávě. Nestalo se to. Dějiny rozhodly jinak. Před vámi stojí zbytek parlamentního zastoupení, kdysi více než sedmdesáti poslanců a senátorů, dnes patnáct mužů, a vám náleží je soudit. Myslete přitom také na velikost této události.

Od nynějška už nebudete míti národnostní boje v zemi. Přál bych si pouze, aby velké oběti, které musíme přinést, nezůstaly bez užitku, nýbrž aby se z nich konečně zrodilo pokojné soužití – jež se nám, bohužel, nepodařilo uskutečnit ve společném státě – soužití německého a českého státu, které přece zase budou sousedy.

A tak je zodpověděna otázka – v jiné ovšem formě –, jíž jsem zakončil úvod své knihy Kampf in Böhmen: ‚Kdy bude mír v této zemi?‘ Ale já doufám a přeji si, aby tomu tak bylo nyní i v budoucnosti, pak by také nebyly zbytečné naše osobní oběti, které musíme přinést.

Slavný soude! Odsuďte mě, domníváte-li se, že je to nutné, aby byly zachovány vaše zákony, a že je to nutné pro mír a budoucnost, ale odsuďte mě pro to, co jsem skutečně učinil, ne pro to, co jsem nikdy neučinil a nikdy učinit nechtěl. Pan generální prokurátor na konci své široce založené řeči prohlásil toto: Nesmí být nic zapomenuto a nesmí být nikdy zapomenuto! My však voláme na rozloučenou: Kéž odloučení Němců a Čechů přinese konečně oběma mír! Kéž se útrapy naší doby konečně skončí! Jen tak budou mít smysl všechny oběti, které my, sudetští Němci, musíme nyní v tak velké míře přinášet a které v tak velké míře přinášeli i Češi; budou sloužit nejvyššímu ideálu lidstva – trvalému a čestnému míru.

Z knihy Edvarda Beneše Paměti II.

Je příjmné vidět, jak evropské země spolupracují, aby eliminovaly hrozbu ruských dronů v Dánsku před sumitem EU:

Swedish Prime Minister Ulf Kristersson announced Monday his government had deployed “the Swedish Armed Forces to support Denmark with military anti-drone capabilities in connection with this week’s summits in Copenhagen,” including a specialized unit that will embed with the Danish military. […]

Paris deployed “35 personnel, a FENNEC helicopter, and active counter-drone assets” to Denmark “in response to the recent upsurge in unidentified drone flights in Danish airspace,” the French defense ministry said in a statement, adding the drones were a “serious threat.”

In addition, a German frigate — the FSG Hamburg — arrived in Copenhagen over the weekend to assist with airspace surveillance.

Spolupráce určitě v tuhle chvíli nebude tak efektivní, jak by bylo třeba, ale buduje potřebnou evropskou solidaritu, posilovanou tím, že se USA na pomoci nijak nepodílejí.

#deník

Rusko ve středu ráno v rámci útoku na Ukrajinu poslalo na Polsko 19 dronů; jeden skončil i v Litvě. Několik z dronů bylo sestřeleno, některé proklouzly a dopadly na různých místech středního z východního Polska. Z velkých měst: Varšava a Elblag. Z místních šetření vyplývá, že to byly neozbrojené (nebo jen s minimální výbušninou) překližkovo-pěnové imitace Geranů/Šáhidů.

Komentátoři mají pravdu, že šlo o provokaci ne o útok a tím měně, že by měl schopnost zničit víc než dřevěný krov malého domku. Nedochází jim ale, že tahle provokace je klasický ruský průzkum bojem, a Polsko a NATO tím, že nijak kineticky nereagují, dávají svou skutečnou odpověď (všechna slovní prohlášení a rozhořčení můžeme po třech a půl letech války na Ukrajině s klidem ignorovat). Navíc to poukázalo na neschopnost Polska a NATO se dronům bránit, když jich zlikvidovali pouze čtvrtinu nebo pětinu. To by na Ukrajině bylo nepřijatelné.

Aktivovat článek 4 smlouvy o NATO, pak článek 5 a zničit pár instalací v Bělorusku, které byly s ruskými drony spojené, by vyslalo silnější signál, než české vrtulníky a jiné proklamace, nebylo by politicky vůbec drahé a pro Rusko dobře srozumitelné, tj. “tohle už ne”. Dalším krokem by byl vstup evropských armád na západní Ukrajinu a ochrana polského (a ukrajinského) nebe odtud. Rusko udělalo závažnou politickou chybu a kdybychom byli co k čemu, využili bychom ji. Ale protože nejsme, je třeba počkat na nějakou větší katastrofu. A ta přijde.

#deník

Armáda ČR se odmítá vzdát dvacet let staré koncepce amerických koloniálních dobrodružství v Iráku a Afghánistánu a pro své speciální síly pořídí vozidla Supacat Extenda, která bude moci jen stěží použít na evropském bojišti.

Tato vozidla jsou určena především pro nasazení v pouštích, polopouštích, stepích a horském prostředí – typicky v Africe či na Blízkém a Středním východě. Lze je samozřejmě použít i v lesním nebo městském prostředí. V hustě zastavěných nebo zalesněných oblastech se nasazení vozidel pečlivě zvažuje a často se volí spíše pěší, skryté a utajené postupy.

Nebudou mít žádnou pořádnou ochranu proti dronům, ale to není podle armády problém, protože i tanky jsou zranitelné. Už jen zapomněla dodat, že na Leopard 2 je třeba až dvacet primitivních dronů, než ho musí osádka opustit, ale v případě Supacat Extenda to bude dronů jenom pár.

Každý typ vozidla má svoje výhody a nevýhody. Speciální síly používají oba typy vozidel – uzavřená i otevřená vozidla. Ochrana proti bezpilotním prostředkům je u všech vozidel speciálních sil řešena v souladu s jejich určením a operačními potřebami. Konkrétní parametry ani použité systémy nelze z bezpečnostních důvodů sdílet, nicméně vozidla budou vybavena tak, aby dokázala plnit úkoly i v prostředí s hrozbou dronů. Zkušenosti z Ukrajiny navíc ukazují, že v tomto typu konfliktu neobstojí proti dronům ani ta nejlépe pancéřovaná technika, včetně bojových vozidel pěchoty nebo hlavních bojových tanků.

#deník

Předseda Evropské rady řekl to, co může každý tušit už od začátku, tedy že nevýhodná červencová kapitulace EU vůči USA v tzv. ekonomické dohodě má v sobě geopolitická očekávání ze strany EU:

European Council President António Costa appeared to concede the war in Ukraine was a factor in the EU’s accepting its much-criticized trade deal with the United States, in a major break from the official line taken by the EU executive.

“We certainly do not celebrate the return of tariffs. But escalating tensions with a key ally over tariffs, while our Eastern border is under threat, would have been an imprudent risk,” Costa said in a keynote speech at the Bled Strategic Forum in Slovenia on Monday.

“Stabilizing transatlantic relations and ensuring U.S. engagement in Ukraine’s security has been a top priority,” he added.

He also fired a warning shot at Washington, which has attacked the EU over its tech regulations, arguing they amount to regulatory overreach and censorship. Trump threatened last week to slap tariffs on nations whose digital rules “discriminate” against American firms.

“Our partners — including the U.S. — must know that the EU will always defend its sovereignty, its citizens, its companies and its values,” Costa said. “Diplomacy should never be mistaken for complacency.”

Je otázka co dál. Američani mír nedodali a ani nedodají. Nechat jim tuhle nevýhodnou dohodu za příslib spolupráce na evropském vyslání vojáků na Ukrajinu, je slabé.

#deník

Moc jsem v poslední době nepsal. V zásadě se nic nového neděje. Když mám čas, čtu knížky o Mnichovské dohodě.

Trump se snaží donutit Putina k ukončení války proti Ukrajině, ale, protože je totálně neschopný, tak s Putinem ani nehnul. Ten se mu nadále vysmívá tím, že vraždí ukrajinské civilisty; dnes patnáct mrtvých po nočních útocích na Kyjev.

Evropští státníci se tváří, že mu to žerou, ale sami musí vidět, že se nic neděje. Brzo spadne maska, Trump si najde záminku, proč ho to už nebaví (asi po tom, co někdo – ne on – získá nobelovku za mír) a odkvačí v dál. A když ne bude ho třeba požádat, ať nezaclání.

#deník

Další díl ze série “naši američtí přátelé”:

One of the three American men, according to DR’s information, during a visit to Nuuk, has made a list of names of Greenlanders supporting President Donald Trump.

The goal of the list is, according to a source, to find people that the man can recruit for a secessionist movement in Greenland and Denmark.

At the same time, according to DR's information, the man has also made an opposite list of Greenlanders who are critical of the United States. Just as he has caused Greenlanders to appoint cases that can manufacture Denmark in a bad light in American media.

The other two American men have, according to DR’s sources, cared for contacts with politicians, business people and citizens.

According to the sources, authorities are concerned that these contacts could be secretly used to support Donald Trump's desire to make Greenland part of the United States.

Dokonce se snaží potopit dánskou firmu Ørsted, která staví větrníky na moři, tím, že jí svévolně zakázal dokončit farmu u Rhode Islandu. Bezpochyby tak na Dánsko, které ve firmě má většinový podíl, útočí ekonomicky, protože se mu nechce podvolit a brání Grónsko.

#deník

Od čtvrtka jsem si nepsal záznamy. Pod dojmem amerických plánů, jak konflikt co nejdříve “vyřešit” bez ohledu na výsledek pro Ukrajinu, by byly značně pesimistické. Nejbizarnější americký nápad je vyměnit jedno ukrajinské území (např. to Ruskem okupované v záporožské nebo chersonské oblasti) za jiné, neokupované (např. to v doněcké oblasti) a tvářit se, jak je to výhodné a že Ukrajina nějakým magickým způsobem “získala” území.

Jak se blíží Trumpův finální push proti Ukrajině, aby se vzdala části svého území za vidinu míru, tak se ukazuje, kdo za Ukrajinou opravdu stojí, a kdo ne. EU a Ukrajina asi nebudou mít dost síly na zabránění Amerikou vnucené kapitulace Ukrajiny, ale aspoň si zachovala čest, když pár dní před sumitem Trump-Putin prohlásila:

Spravedlivý a trvalý mír, který přinese stabilitu a bezpečnost, musí respektovat mezinárodní právo včetně principů nezávislosti, suverenity, územní celistvosti a toho, že mezinárodní hranice nesmějí být měněny silou.

Říká to stejné, co poslední tři a půl roku a taky pro to něco dělá, mimo jiné posílá Ukrajině spoustu peněz a výzbroje, podporuje ji diplomaticky a humanitárně.

Mám naději, i když malou, že páteční sumit bude bez výsledku a Trump se na Ukrajinu vykašle, popřeje jí štěstí v bojí a možná Evropanů prodá nějaké americké zbraně, abychom je mohli předat Ukrajině. Nevidím důvod, proč by ho situace na Ukrajině měla tak strašně zajímat. Vzhledem k tomu, že Ukrajině žádnou podstatnou materiální ani finanční podporu neposkytuje, nemá do války co kecat.


Tři experti se ve slovenském Denníku N nezávisle na sobě obávají toho stejného.

Kobzová:

nejhorší by dnes pro Ukrajinu bylo, kdyby se Putin s Trumpem dohodli na návrhu, který by byl Kyjev nucen odmítnout. Spojené státy by mu v reakci na to zastavily vojenskou, zpravodajskou i finanční pomoc. Válka by pokračovala a Ukrajinci by se bránili s pomocí většiny Evropy

Todorov:

Nejhorší scénář by byl, kdyby si Trump a Putin společně předvolali Zelenského a odprezentovali mu své ultimátum – Ukrajina se musí vzdát Krymu i čtyř oblastí, které Rusko požaduje. Pokud to Zelenskyj odmítne, USA uznají ruskou anexi a seškrtají veškerou pomoc Ukrajině.

Scherf:

Nejhorším výsledkem by byla shoda prezidentů Trumpa a Putina na tom, že jedinou překážkou k míru je Zelenskyj a neochota Ukrajiny přijmout jimi sjednané podmínky.

Podle mě by to ale byl právě ten nejlepší výsledek, ve který lze tajně doufat. Člověk si sice může představovat různé fantasmagorie, jakože Trump vyhlásí na odběratele ruské ropy 500procentní cla, začne Ukrajině dodávat stovky kusů těžké techniky měsíčně a pošle do Evropy další americké jednotky, ale realisticky akorát můžeme doufat, že Trump nebude Ukrajinu omezovat v tom, co udělá s tím, co jí skrz Evropu prodá a nechá Evropu, aby si to na vlastním písečku s Ruskem vyřídila sama; kapacity budou.

#deník

Evropští politici jsou náramně spokojení s tím, že Trumpa (prý) uchlácholili a on se postavil na jejich stranu proti Rusku. Jsou tak spokojení, že nevyvíjejí žádnou aktivitu a čekají, co bude. Dělají chybu.

Jak píše v Deníku N Kudláček, chystaný sumit Trump-Putin nevěstí nic dobrého, protože jedinou Trumpovou motivací je získat nobelovku a “ukončit zabíjení”, ať už to znamená cokoliv – klidně i ukrajinskou kapitulaci, které Evropané nezabrání, protože se naučili Američany poslouchat na slovo. A jestli už i Ukrajinci budou Američany poslouchat na slovo, tak tu kapitulaci budou mít hodně brzy.

Přitom je to paradox, Amerika na ukrajinskou obranu nijak nepřispívá a přesto si uzurpuje právo rozhodovat za obránce.

Kudláček v článku podvědomě píše jako o uzavření míru mezi Trumpem a Putinem. USA a Rusko jsou snad ve válce?

Podobně dneska psala v Deníku N Procházková, že se Evropané snaží zachránit, co se dá a že o spravedlivém míru – odchodu Rusů z Ukrajiny, zaplacení reparací, odsouzení válečných zločinců – se už ani náznakem nemluví.

Macaes píše, že Evropané půl roku nic nedělali a teď už je pozdě, Trump Putinovi Ukrajinu odevzdá.

O parametrech příměří se bude podle mě mluvit v těchhle intencích:

  • Krym a čtyři další ukrajinské oblasti v nějaké formě případnou Rusku,
  • reparace nebudou,
  • váleční zločinci odsouzeni nebudou,
  • udělá se výměna všichni za všechny (vojáci i civilisté mimo odvlečených dětí),
  • zastaví se vojenské operace na obou stranách,
  • demilitarizovaný buffer na linii kontaktu,
  • neutralizace Ukrajiny,
  • redukce obou armád,
  • vágní americké přísliby pomoci v případě nového ruského útoku.

Nebyla by to nic jiného než kapitulace. Z vojenského ani politického hlediska pro ni není důvod. A myslím, že k příměří v nejbližší době nedojde.

A pokud ano tak jediný, kdo to může zastavit jsou Ukrajinci sami, jak Zelenskému ukázali tenhle týden v kauze NABU a SAPO. Nechce se mi věřit, že by to spolkli, zrovna oni.


Koukám hodně na čínské filmy. Je to fajn. V posledním týdnu jsem viděl Žít, Dotek hříchu, Days of Being Wild a Rudé pole (Rudý čirok).

#deník