Petr Pavel opět promluvil. Sdělil obyvatelům Česka (ne však občanům, k těm nemluvil), že obrana by nemělo být politické téma:
Je to důležité, abychom si to připomínali právě před nadcházejícími volbami, aby se z bezpečnosti a obrany nestávalo politické téma.
A proč by mělo, že? Evropa včetně Česka se dohodla, že budou vynakládat 5 % HDP na obranu a související výdaje a neproběhla o tom, snad s výjimkou Španělska, nikde diskuze ani odpor. Vlády, které mají zrovna moc v členských zemích NATO, se rozhodly, že vyčlení 5 % svého HDP na jistý účel, a nikdo ani nepípl. Nemluvě o tom, kolik z toho půjde do Ameriky, která má hlavní zájem na tom, abychom bezuzdně utráceli za jejich zbraně. Už teď za ně dáváme 60 % celkových výdajů na zbraně.
Pavel také přípomněl, že jednotlivé země by se měly podle článku 3 Severoatlantické smlouvy zasadit o svou vlastní bezpečnost:
Proto se dnes kromě článku pět o kolektivní bezpečnosti hovoří také stále více o článku tři, tedy o tom, že každý stát musí především zajistit veškeré prostředky pro vlastní obranu, a teprve potom může spoléhat na to, že mu pomohou ti ostatní.
Článek 3 konkrétně říká:
V zájmu účinnějšího dosahování cílů této smlouvy budou strany, individuálně i společně, průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou pomocí udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.
V kontextu spojení středněvelkých evropských zemí, které samostatně nemůžou samostatně nikdy odolat ruskému útoku – viz podcast Sky News Wargame, kdy má Británie hned první den útoku ze strany Ruska velice omezené možnosti, jak pokračovat – a není nic, co by kterákoliv například z pobaltských zemí mohla udělat, aby vydržela dobře naplánovaný nápor Ruska byť jen pár týdnů. K čemu stavět vlastní obranu, když základy té kolektivní jsou shnilé.
Možná mohl pan prezident zmínit i článek 2 smlouvy, kde se hovoří o tom, že hospodářský konflikt mezi členy aliance je vyloučený a že členové mají mít přátelské vztahy a rozvíjet své svobodné instituce:
Strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi kterýmikoli stranami nebo mezi všemi stranami.
Tohle všechno USA vůči Evropě od začátku roku porušují. Útočí na ní hospodářsky (cla, snaha o přetáhnutí jejího průmyslu), označuje jejich Unii za projekt, který vznikl jen proto, aby Ameriku ojebal a hrubě na nás tlačí v přijímání a uplatňování zákonů, které se vztahují mimo jiné na americké firmy podnikající v EU (DMA, DSA, digitální daně, …), tedy omezuje naši svobodu (paragraf 899 označený jako “Prosazování nápravných opatření proti nespravedlivým zahraničním daním” ve “velkém krásném zákoně”).
Ne na Čínu ale na USA by měl být použit tzv. protinátlakový instrument EU.
Delší dobu se spekuluje, že EU povolí ve vyjednávání o hospodářských vztazích s USA a nechá si vnutit, že 10% americká cla na evropské výrobky musí zůstat bez evropské odezvy. Pokud se tak stane, bude to hospodářská katastrofa a další prohra. Je možné, že po takovém fiasku, se celá EU morálně rozloží. Pokud jednání dopadnou smírem, ohlásí je VdL, pokud ne, slízne to komisař.
Na čem se s Trumpech asi tak chce EU dohodnout, když USA odmítají plnit dohody současné… Nezbývá než vyčkat amerických cel, a uplatnit ekvivalentní. To stejné pro případné daně na evropské podniky podnikající v USA. Dohodněme se, že jsme se nedohodli.