Kofman, Kotkin: Jak může Ukrajina dosáhnout míru
Podle podcastu War on the Rocks (plus dva díly v placeném podcastu The Russia Contingency), kde spolu mluví Michael Kofman a Stephen Kotkin, historik Sovětského svazu a Ruska.
Stephen Kotkin: Ruská strategická porážka se nerovná ukrajinskému vítězství.
Žádné dříve zamýšlené zkratky k ukrajinskému vítězství se nepotvrdily:
Ruská armáda se rozpadne, protože se Rusko připravilo na koloniální válku ne na válku skutečnou.
Rusko je zločinecký režim s nízkou morálkou, který nedokáže takovou válku vést. Putin bude nepopulární, když se válka nebude dařit a ruské elity (oligarchové) ho odstraní.
Čína nedovolí Rusku vést dlouhou válku, protože ji to staví do špatného světla.
Ukrajina proto bude muset válku vyhrát na bojišti a prostřednictvím tohoto vítězství vybojovat mír.
USA sice vyhrály válku v Afghánistánu, ale prohrály mír a naopak prohrály válku ve Vietnamu, ale – z dnešního pohledu – vyhrály mír, protože Vietnam je dnes proamerický.
Argumentuje se, že Ukrajina musí získal všechna svá ztracená území včetně Krymu, jinak ho bude Rusko používat k dalším útokům na Ukrajinu. Krym ale není jediným místem, ze kterého může Rusko v budoucnu zaútočit, protože mají velice dlouhou hranici od Užhorodu a Lvova přes Kyjev, Sumy, Charkov až po Doněck a Mariupol u Azovského moře. Co udělat s Rusy, kteří se na Krym od roku 2014 přistěhovali? Nechat je tam a mít na svém území dva miliony potenciálních zrádců, povstalců a teroristů? Provést na nich etnickou čistku, jako provedl Stalin na Krymských Tatarech a mít z odsunutých po generace zatvrzelé nepřátele? Krym by se spíše měl použít ve vyjednávání o míru.
Michael Kofman: Západní strategie příliš závisí na výsledku letošní ukrajinské ofenzívy, což je chyba protože pokud bude ofenzíva extrémně úspěšná, Ukrajina nebude mít důvod dojednávat kompromis, který by například znamenal odevzdání území. Pokud bude katastrofálně neúspěšná, bude to Rusko, kdo nebude mít důvod ustupovat. V téhle fázi války obě strany obětovaly už hodně a zároveň příliš málo na to, aby byly svolné k jednání. (Nacistické Německo dokázalo dva roky ustupovat Sovětským svazem, než bylo poraženo. Z toho poslední rok bojovalo na dvou frontách.)
Západ se nechal zmást úspěchy Ukrajiny v integraci Západních zbraní a chybně si myslel, že podobně rychle se naučí boj kombinovaných zbraní (“combined arms”) a že dokážou rychle vycvičit velké množství kvalitních nižších důstojníků (“NCO”).
Kotkin: Strategií americké vlády je, aby Ukrajina neprohrála, aby zůstala suverénním státem a aby nepropukla širší válka. Všechno tohle se daří plnit. Americkým cílem dosud nebylo vítězství Ukrajiny; možná by mělo. Jak by vítězství vypadalo? Ukrajina by dostala bezpečnostní záruky (MN: očividně se nabízí, že ve formě členství v NATO, ale to nezmiňují…) a byla přijata do EU nebo aspoň by k němu měla jasně vytyčenou cestu. Bezpečnostní záruky by měly předcházet členství v EU (MN: to sice dává smysl s ohledem na časovou náročnost obou procesů, ale do NATO Ukrajina nemůže vstoupit pokud nekontroluje celé území státu nebo je ve válce, do EU ale ano; viz Kypr). Pokud si takhle definujeme vítězství, potřebuje Ukrajina k jeho naplnění kontrolovat veškeré své právoplatné území, reparace ze strany Ruska a odsouzení Putina v Haagu? Ne, nepotřebuje.
Západ se chybně vzdal některých nástrojů, aby přiměl Rusko neeskalovat situaci například pomocí jaderných zbraní. Důležitý nástroj, který Západ nepoužívá je hrozba změny režimu v Rusku například tím, že by podporoval Putinovu opozici a podporoval vnitřní rozbroje v zemi. Protože se tohoto nástroje vzdal, nezbývá mu už jiné řešení než vítězství Ukrajiny na bitevním poli. (I když ani změna režimu by nutně nepřinesla mír, viz dále.)
Scénáře vývoje vztahu Ruska se Západem:
Rusko se stane přítelem Západu. Je to málo pravděpodobné, ale ne nemožné. Francie také po staletí ohrožovala své evropské sousedy.
Protiválečný vojenský puč. V Rusku pučem převezme moc nacionalistický voják, který považuje válku za Putinův projekt a nechce v ní pokračovat. Vyřešila by se tím válka na Ukrajině, ale ne problém Západu s Ruskem, které by se chovalo v dřívějších Putinových intencích. Podle Kotkina je to nejlepší z dosažitelných scénářů a měli bychom napnout síly k jeho realizaci.
Čínský loutkový režim. Čína se nemůže dívat na to, jak se Putinův režim v Rusku hroutí a dosadí místo něj pročínskou loutku (např. Patruševa), která s čínskou pomocí Rusko stabilizuje.
Eurasijská Severní Korea. Rusko se totálně uzavře světu. S vnějším světem by komunikovalo jen skrze Čínu, která by ho sice držela nad vodou, ale neovládala zcela.
Chaos a rozklad. V Rusku dochází k totálnímu rozkladu (ne jako v případě SSSR, které se rozpadlo podle linií sovětských republik). Nemusí to být výhodné pro Ukrajinu, protože se některé ruské elementy můžou řídit heslem, když se potápíme my, potopíte se s námi.
Něco jiného.
Kofman: S dosazením protiválečného pučisty je ale jeden závažný problém: historicky, když někdo zdědil válku, se kterou nesouhlasil (Golbačov i Obama Afghánistán), pak válku eskalovali, aby dosáhli výsledku, který jim dovolí se stáhnout. Západ musí vyvinout snahu, aby nový vůdce tomuhle popudu nepropadl.
Dlouhá válka je riziko pro Rusko, protože posiluje vliv vnějších okolností jako ekonomická situace, nespokojenosti obyvatelstva a jiných nepředvídatelných a nahodilých událostí.
Je třeba přemýšlet za horizont ukrajinské letní ofenzívy, protože ta válku nerozhodne. Je třeba Ukrajinu skutečně integrovat do různých Západní organizací a tak posílit její stabilitu a důležitost pro různé aktéry na světě.
Tím, že jsme doufali v krátkou válku (viz pasáže o “zkratkách” výše), jsme spoustu rozhodnutí ohledně vojenského materiálu učinili pozdě. Představa byla, že není třeba zvyšovat produkci dělostřelecké munice, zaučovat posádky na Západní letadla a rozšířit výcvikové kapacity pěchoty, protože “až by se to projevilo, bude už po válce”.
To, jestli budou válčící strany schopny pokračovat ve válce závisí na dvou faktorech: vůli a prostředcích k boji. Protože Ukrajině dodáváme množství výzbroje, je na nás závislá materiálně. Ochota zasílat Ukrajině zbraně je zase závislá na naší vůli pokračovat ve válce. V obou faktorech proto Západ a Ukrajina mají sdílenou zodpovědnost.