2022-5 Mnichovský komplex
Film Mnichov: Na prahu války (2021) je neumětelský pokus o přiblížení Mnichovské dohody mladému Západnímu publiku. Jsou v něm jenom dva typy postav: mladí naivní spiklenci a senilní politici. Na konci filmu promlouvají tvůrci v dovětku s morálním poučením, že i když po obětování Sudet mír Británie s Německem trval pouhý rok, stačilo to na to, aby Británie a její spojenci stihli přezbrojit. Tvrzení, že Británie věděla, že s Německem bude válka, a proto strategicky obětovala Sudety je britská mnichovská lež, protože potom co ČSR odstoupila Sudety a neměla už nejmenší možnost se v budoucnu proti Německu bránit, začala rozprodávat své zbraně, ale Británie ani Francie o ně neměly zájem (viz Mnichovský komplex). Pokud by už v té době Británie a Francie věděly, že musí akutně zbrojit, zjevně by československé zbraně koupily. Pravděpodobnější je, že doufaly, že obětováním Sudet to pro nejbližší dobu skončí.
Jan Tesař: Mnichovský komplex (1989)
Sověti se snažili ČSR pomoci před Hitlerem i nad rámec tehdejších smluv, ale jenom pokud ČSR o to oficiálně požádá, např. v radě Společnosti národů. Byli si totiž vědomi, že ČSR z celé situace chce vyklouznout, aniž by ji to cokoliv stálo. České elity ale takovou pomoc nechtěly, pokud s ní nebudou souhlasit západní mocnosti, bály se totiž, že se spojí s Německem a vytvoří frontu proti bolševizmu, “půjdou proti nám”.
Češi chtěli prý bojovat v říjnu 1938, ale už ne šest let před tím. Ještě před Hitlerem bylo známo, že republice hrozí konfrontace s Německem, ale mezi obyvatelstvem byla všeobecná nechuť k utrácení za zbrojení. Když k němu nakonec došlo, tak se v duchu totální intelektuální závislost na Francii a její maginotce postavily, hlavně pevnosti, které stejně nedávaly naději na obranu. Za protektorátu Češi taktéž nechtěli bojovat tak jako (prý) v září 1938 (v protektorátu byl relativní klid na německou zbrojní výrobu, největší nepřátelskou akci provedla exilová vláda bez vědomí lidí v protektorátu).
Když se reprezentace ČSR rozhodla, že postoupí Německu území a bude vynuceně neutrální a bezbranná, své zbraně prodala svému německému nepříteli. Co neprodala, si nechala a bylo jí to zabaveno po vzniku protektorátu, včetně plánů a prototypů lehkých tanků, které pak útočily na Francii a SSSR. Je to morální selhání ČSR, že zbraně a plány nerozdala spojencům nebo nezničila. (Něco se snažila prodat Francii a Británii, ale ty “neměly zájem”. Důvod není jasný.)
“Zrada spojenců” byla nanejvýš toho druhu, že místo toho, aby ČSR donutili k ústupku (např. k odstoupení části pohraničí a k transferům obyvatelstva), donutili ji ke kapitulaci (ztrátě celého pohraničí). Že to byla kapitulace bylo vidět na kaskádě dalších událostí na území ČSR během pouhých šesti měsíců: odstoupení Těšínska Polsku, autonomie Slovenska a Karpatské Ukrajiny, postoupení jižního Slovenska Maďarsku, anexe Karpatské Ukrajiny Maďarskem, vznik Slovenského státu, vznik Protektorátu Čechy a Morava.
Stačily dva týdny a v Quebecu už nepřemýšlejí nad tím, že by zavedli “příspěvek na zdravotnické výdaje” pro neočkované proti covid-19.
Evropská komise vyhlásila dvoumiliardový tendr na vývoj DNS4EU – distribuovaného systému rychlých a otevřených DNS resolverů, které by měly odradit evropské uživatele a instituce od amerických resolverů jako Google Public DNS, Cloudflare DNS, Cisco OpenDNS aj., které monetizují uživatelská data, porušují GDPR a nedodržují evropské zákony stran blokování některých serverů (v ČR online sázení a nezákonné léky). Viz diskuze na RIPE.
[New Swiss president Cassis] added that in a tripolar world of the United States, Russia/China and the EU, “the pressure on Switzerland to cultivate deeper relations with Europe will grow. Because the EU is closest to us economically, ideologically and socially.”