2022-3 Na atom s lopatou
Světlana Alexijevičová: Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti (1997) 🔊
Pokud se říká, že katastrofu v Černobylu by nezvládl nikdo jiný než Sovětský svaz, protože jen ten by dokázal zmobilizovat obrovské množství lidí na zakonzervování reaktoru a dezaktivaci radiace v blízkém okolí, je třeba ale říct, jaké to mělo důsledky pro zúčastněné: na zdraví to odneslo mnoho mladých lidí, kteří za pár let zemřeli nebo se stali invalidy, narodily se jim postižené děti nebo jejich děti zemřely na důsledky ozáření z věcí, které si jejich otec přinesl ze zóny. Dobový vtip:
Jak děti z Černobylu počítají do sta? Na prstech jedné ruky.
I když se katastrofa stala v Ukrajinské SSR, zasaženo bylo především přes území Běloruské SSR, celkem 20 %. Dekádu po katastrofě se 74× zvýšila incidence rakoviny. V nejvíce zasažených oblastech 7 z 10 obyvatel onemocnělo nemocí související s radiací (rakovina, onemocnění krvetvorby, nemoci imunitního systému).
Po výbuchu nastávají naprosto idiotické “záchranné práce”: hasiči, kteří hasili požár elektrárny, jsou ozářeni od v okolí ležícího radioaktivního grafitu, odvezou je do nemocnice, kde se o ně starají lékaři, kteří podle cvakajících dozimetrů tuší, že jsou hasiči radioaktivní. Mnoho z doktorů a sester časem zemře na ozáření. Rodiny hasičů shánějí mléko a vodku pro ozářené, ty prý vypudí radiaci z těla (jen kdyby vypili tři litry mléka...); lidi se báli brát jód, který zabraňuje akumulaci radioaktivního jódu ve štítné žláze, protože... no, těžko říct proč, prostě se báli.
Nikdo, kromě vojáků, neví, že celá Pripjať je radioaktivní. Hlavní je “nešířit paniku” mezi lidem. Podobně jako při povodních na Moravě v roce 1997 krizové plány chybí nebo se nevyužijí (plány pro případ nehody v jaderné elektrárně byly vytvořeny – dokonce byly modelovány na té černobylské – ale nikdo je buď nezná nebo se raději počká, jak se rozhodne “nahoře”.)
Obyčejní lidí nechápou, že radiace škodí, i když není vidět, slyšet, cítit. Někdo se v knize domnívá, že tahle hrubá nevědomost je důsledkem rychlé sovětské industrializace, které způsobila, že někteří už žijí v době atomové a jiní ještě v době kamenné. Lidi chápali, že hořící jaderná elektrárna je problém, ale už ne to, že radiace zůstává i po uhašení požáru.
Častý motiv: Černobyl je jako válka: všude vojáci, výjimečný stav, i pomníky černobylským hrdinům připomínají válečné pomníky.
Likvidátoři šli tam, kde se i roboti rozbíjeli. Zachránili Evropu před spadem z hrozícího termonukleárního výbuchu (viz potápěči a horníci v minisérii Černobyl) a oprávněně se cítí se jako hrdinové. Někteří z nich byli v obou sovětských peklech 80. let – Afghánistánu i Černobylu. Dobový vtip:
Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem v afghánské válce.” Dětičky pokývají hlavou. „A pak jsem by likvidátorem v Černobylu.” A dětičky pokývají druhou hlavou.
Spousta radioaktivních věcí, které v oblasti měly zůstat, byla ze zamořené oblasti odvezena a prodána, takže lidí mají dodnes doma radioaktivní věci. V zóně se kradly i celé domy a prodávaly jako chaty. Dobový vtip:
Přijde novinář v Černobylu do hospody a vidí, jak tam dva chlapi táhnou obrovský, asi půl metru vysoký hřib. Novinář jim povídá: „Doufám, že z toho tady neděláte smaženici, vždyť je to radioaktivní.” A oni na to: „Kdepak, my to zavařujeme a prodáváme do Polska.”
Stáří lidé, kteří v zóně zůstali, v ní žijí bez elektřiny jako před sto lety, ale cítí se svobodní, protože mají “opravdový komunismus” a stát ani “páni” (komunisti, vojáci, vědci) je neotravují. Dobový vtip:
Jak poznáte černobylského starce? Podle protonového čísla.
Do zamořených oblasti přišli lidi z válečných oblasti Tadžikistánu a Kyrgyzstánu, cítí se tam svobodně a bezpečně, v noci se nemusí bát, že si pro ně přijdou jejich sousedé jiného etnika.
Zemědělská vědkyně se domnívá, že s radiací lze za určitých podmínek a při jistém chování žít. Motivací je, že bylo zasaženo 20 % běloruského území, z toho bylo mnoho kvalitní zemědělské půdy a ta by se při jistých opatřeních snad dala využít k pěstování technických plodin.
Černobyl byl nejdůležitějším okamžikem v historii Běloruska a zároveň jeho konstitučním okamžikem, kdy se svět o něm, jeho boji a utrpení poprvé dozvěděl. Bělorusové se následkem výbuchu stali národem “černobylců” (tj. lidí zasažených radiací).
V Ukrajinské SSR brzy po havárii začala evakuace, v Běloruské SSR se čekalo na pokyny shora a pokračovalo se v plnění plánu: kosili radioaktivní trávu a dávali ji dobytku, mleli radioaktivní prasata do salámu, plnili mléko do flašek.
Další vtipy o Černobylu: https://www.ivtipy.cz/vtipy-o-cernobylu-3/.
Až dosud mě to nenapadlo, ale jaderná elektrárna Dukovany je od Brna vzdálena jen 35 kilometrů na jihozápad. Při jihovýchodním směru větru o rychlosti 20 km/h by radioaktivní mrak byl za několik málo hodin nad Brnem. Podle mapy CIA z roku 1996 byly Černobylem nejvíce zasaženy dvě oblasti: ukrajinská do 75 km od elektrárny a běloruská 120-250 km na sever od Černobylu. Rozsah zamořených oblastí pokud by se Černobyl stal v Dukovanech: první oblast – celá Jižní Morava a sever Dolního Rakouska, druhá oblast – Dolní Rakousko, Štýrsko, Burgenland, Bratislavský kraj a Győr.
Podle ministra zahraničí je Česká republika připravena na “vojenskou invazi Ruska na Levobřežní Ukrajinu”... Už vidím, jak zvládáme miliony procházejících uprchlíků, stovky tisíc, kteří by tady zůstali a pátou kolonu Putinversteherů k tomu.
Tragický stav evropské obrany: Nad švédskými letišti a jadernými elektrárnami létají “neznámé UAV” (údajně ve velikosti vojenských “dronů”).
Od soboty je můj twitter feed jenom o Ukrajině.
Největší restrikce proti lidem neočkovaným proti covidu-19 zavedly dvě frankofonní země: Francie a Quebec.