Včera jsem si chtěl zapsat, že Trumpově imagi silného a rozhodného vůdce neprospívá, že si týden po zahájení izraelských útoků dal další dva týdny na to, aby se rozhodl, jestli Amerika zaútočí na Írán…
Vzhledem k dnešním americkým útoků na íránská jaderná zařízení, to patrně byla kamufláž; údajně bylo o útoku rozhodnuto v úterý.
Amerika tím normalizovala útoky na jaderná zařízení. Zpětně tak ospravedlnila ruské útoky na Záporožnou. A jak už to tak v kremelských hlavách chodí, brzy se dočkáme jejich útoku na nějaké ukrajinské jaderné zařízení. Uvidíme, jestli země EU, které podporují Ukrajinu i Izrael budou stále schopny doublethinku: americké a izraelské útoky na jaderná zařízení jsou v pořádku, ruské nejsou.
Jestli se něco za dobu izraelských útoků na Írán ukázalo tak to, že Evropa je zbabělá a pokrytecká. Co kritizuje na Rusku ji na Izraeli nevadí. Nutno uznat, že Putin měl v lecčems pravu: Evropa nestojí za dialog, protože je v současnosti stoprocentně politicky závislá na USA; Západ – existuje-li ještě – je pokrytecký, jak jsme viděli na invazi do Iráku kdysi a při útocích na Írán dnes; kdo má vůli a moc může vnutit vůli jinému státu, a případně ho napadnout bez ohledu na jakékoliv normy, mezinárodní právo obavu z potrestání atp. Je to bezprecedentní “morální” vítězství Ruska, které jsme mu darovali my sami.
Zvláště velkým zklamáním jsou Kallas, Macron a Merz, kteří jdou USA zcela na ruku, jakoby americké a evropské zájmy byly totožné nebo jako bychom vlastní zájmy neměli. Nevím, co za tím vězí. Patrně americké vydírán, že Evropu opustí a nechají jí “napospas” Rusku. Snad nám slíbili, že v Evropě zůstanou, když budeme dělat, co nám řeknou. Je to nedůstojné. Opustí nás, jakmile budou muset nebo chtít, a budeme mít na krku Rusko i hanbu.
Jak psal Macaes prorocky v roce 2021:
As a number of Central and Eastern European diplomats put it to me, Biden can meet Putin in a position of strength. The European Union would be in a position of weakness.
With this type of defeatism taking over, the EU should just resign itself to its fate of becoming the political and economic dependent of a new American empire. And if it came down to that, I would join those timorous diplomats in choosing the American master over the available alternatives.
But we should have no illusions: That outcome wouldn’t mean the reforging of the West; it would mean its death. And like many in Paris and Berlin, I cannot shake off the feeling that Kissinger’s forbidden scenario is looming.
In any marriage in crisis, the problems start when the two parts of the couple embark on different life paths. The U.S. seems headed toward a new, exciting Cold War. Europe may be slouching off into a geopolitical sunset.
Pět procent HDP na obranu v rámci NATO do roku 2035 je už jistých. Je naprosto šílené, že proti skoku ze dvou na pět procent není téměř žádná opozice. Španělsko rozumně říká, že to stejně nesplní. Jestli evropské výdaje na obranu porostou rychleji než evropská produkce zbraní, tak ty peníze posíláme do USA za americké zbraně a splní se Trumpův převolební slib, že budeme za ochranu platit. Za takových okolností, je třeba z NATO vystoupit a budovat výlučně evropskou obranu na jiném základě, protože nelze budovat obranu proti Rusku tím, že budeme USA platit za ochranu, předávat jim procenta ze svého HDP bez ohledu na to, jestli nás budou vposledku bránit nebo ne. Depresivní.