Jeho pohled určitě ovlivněn divadlem, ve kterém hraje, protože ne každé divadlo uvádí hry na motivy pět let starých událostí, ve kterých divadlo samo hrálo hlavní roli. Z anotace hry Vykouření:

Zběsile očistný scénický obřad na motivy skutečných událostí kolem jedné neskutečné kauzy, v níž hlavní roli sehrála česká společnost, přivede na provázkovské jeviště fragmenty právních textů, internetových článků a rozhovorů, diváckých dopisů, výpovědí svědků i Nového zákona. Postaví se přitom otázkám, které dodnes obcházejí kolem.

Hauserovo hodnocení bych ale rozšířil na celou dobu. Současná doba je totiž z objektivních důvodů smutná. Největší katastrofou mojí generace byla Velká recese (2007-2015), zdála se nekonečná a měla několik dramatických dějství (světová finanční krize, dluhová krize v eurozóně aj.), ale už teď se mi ve srovnání dvou letům pandemie a roku války v Evropě jeví jako málo důležitá historická epizoda. Generace Z a mladší o ní ani neví.

Nemám sklony k úzkostem a “výjimečný stav” posledních třech let zvládám dobře a už skoro rok na “návrat k normálu” nevěřím. Covid bude asi značně utlumený a zdá se, že ani díky nekontrolované pandemii v Číně SARS-CoV-2 žádné nové vylepšení neuhodl a zůstal pro očkované banalitou. Ruská válka ale bude asi trvat dlouho a i když nakonec skončí rozhodným ukrajinským vítězstvím, nebude problémům konec (od chaosu v Rusku a miliony ruských uprchlíků, které nesmíme do Evropy pustit, po pohlcení Ruska Čínou do té míry, že budeme mít Čínu nebo jejího vazala na ukrajinské hranici). K tomu zrychluje klimatická krize, která bude naším denním chlebem po několik dekád.

Výjimečný stav posledních tří let se normalizuje a Evropa bude na dlouho dobu v tom, čemu Jeff Copper v jiném kontextu říkal oranžový kód:

In Orange [code] you have determined upon a specific adversary and are prepared to take action which may result in his death, but you are not in a lethal mode [yet].

#brno #covid #valka #krize

Zůstaňme u tisíců malých věcí. Zhasínejme zbytečně svítící žárovky. Přiměřeně si topme, a ještě přiměřeněji si chlaďme, protože leckde stačí otevřít okno. Nezahlcujme se zbytečnými „gadgets“, tedy nenutnými, naši pozornost a soustředěnost spíše rozptylujícími spotřebiči. Nemějme největší možná auta. Neříkejme veřejné dopravě „socka“, což mne osobně opravdu velmi uráží. Nemaximalizujme vlastnictví co největšího počtu věcí, pokud možno dovezených z co největší dálky.

Václav Klaus: Modrá, nikoliv zelená planeta (s. 156)

#krize