Vladimír Hauser, který hraje už 49 sezón v brněnském Divadle Husa na provázku, si v podcastu posteskl, že se v jejich divadle posledních 10 let nehrají “veselé hry”. Uvádějí se hlavně ty zadumané, které chtějí něco důležitého sdělit, nonsensové divadlo je dnes nepředstavitelné.

Ukrajinští analytici nás neváhají kritizovat, když mají pocit, že neděláme dost pro co nejrychlejší porážku Ruska. Střeliva a munice dodáváme málo a pomalu, rozhodnutí dodat Západní tanky přišlo pozdě a přislíbeno je jich jen pár desítek, o stíhačkách ani nemluvě, peněz na chod ukrajinského státu posíláme nedostatečně, peníze na poválečnou rekonstrukci plánujeme poskytovat jen za určitých podmínek atd.

Taková kritika je v pořádku a mezi členskými zeměmi Evropské unie zcela běžná. Souhlasím s ní a obdivuji ukrajinské sebevědomí v situaci, ve které se nacházejí. (Musím ale taky uznat, že Západ má neobyčejnou schopnost kritiku přijímat a reflektovat.)

Na ukrajinské straně ale takovou schopnost přijímat kritiku zdaleka nevidím.