hello darkness my old friend

Historik Vít Smetana o plánech na poválečné nakládání s Německem. Antony Eden zachránil budoucí mocenské postavení Evropy, protože bez průmyslového Německa by mezi Francií a SSSR byla jen step:

Britská politika nebyla vyhraněná, co se týče budoucího nakládání s Německem, a americká politika byla zcela nesourodá a prodělala několik velmi zásadních zvratů. V kruzích americké administrativy existovalo několik vyhraněných skupin.

Na jedné straně lidé ze State Departmentu, kteří si mysleli, že hlavní chybou po první světové válce bylo příliš tvrdé nakládání s Německem a že je potřeba naopak Německo zapojit a jeho hospodářské zdroje využít pro poválečnou rekonstrukci Evropy.

Vedle toho ovšem stála skupina kolem ministra financí Henryho Morgenthaua, který přišel s nápadem na velmi tvrdé nakládání s Německem, s jeho přetvořením na pasteveckou zemi, zničení jeho průmyslových kapacit a tak podobně. To byla teze, která byla americkému prezidentu Rooseveltovi velmi blízká. On byl germanofob par excellence, on v Německu na konci devatenáctého století chodil do školy a vytvořil si silnou averzi vůči všudypřítomné velmocenské aroganci a militarismu. Morgenthauův plán mu tudíž konvenoval.

Na druhé québecké konferenci v roce 1944 byl tento plán dokonce parafován ze strany Roosevelta i Churchilla. Když tam potom ovšem přijel o několik dní později Anthony Eden, tak se zděsil – uvědomil si, co by to znamenalo –, no a tak postupně jak Churchill, tak i Roosevelt se vlastně od toho svého souhlasu s Morgenthauovým plánem distancovali. Samozřejmě pak začala postupně získávat navrch představa Státního departmentu, která se promítla už do výsledků jaltské konference.

Bez průmyslového Německa by byla Evropa časem buď sovětská nebo geopoliticky bezvýznamná.