Írán vyslal na americké cíle v Perském zálivu jen omezenou salvu raket, o kterých USA a Katar informoval předem (scénář z demonstrativní salvy raket a dronů na Izrael v dubnu 2024) a souhlasil s americkým návrhem na příměří mezi všemi stranami. Izrael a USA za dva týdny poničili íránský jaderný program a bylo zasaženo mnoho dalších cílů v Íránu, ale nedosáhly zmeny režimu a jaderný program nedokázali vyrvat z kořenů, know-how v Íránu zůstalo a vzhledem k tomu, že nikde není žádná radiace, obohacený uran je nejspíš někde schovaný a bude v dohledné době využit k jaderné bombě. O té se ale dozvíme až bude existovat, protože Írán odmítne mezinárodní dohled nad svým programem. Dosud byla jaderná bomba možností, odteď je nutností. Gratulky.
Na to, že je Írán vykreslován jako psychopatický nepřítel lidstva, který jakmile získá jadernou bombu, tak ji použije nebo předá svým proxies, dokázal Írán snést stovky úderů, proporčně oplácet svými balistickými raketami a držet svou eskalaci vůči Americe na uzdě. Amerika se s ustavujícím se příměřím odkolíbá za dalším dobrodružstvím jinam. Izrael zjistil, že jeho balistická ochrana není neprůstřelná a že mu brzy dojdou antirakety, které není snadné nahradit. Írán zjistil, že jeho rakety jsou efektivní a místy projdou, že jich musí mít ještě více a že limitujícím faktorem jsou jejich odpaliště. Kdybych zkomolil sportovní terminologii, tak bych řekl, že to skončilo 2:2 pro Írán.
Generální tajemník NATO Trumpovi o tom, že jeho (předvolební) cíl se naplnil:
It was not easy but we've got them all signed onto 5 percent! … Europe is going to pay in a BIG way, as they should, and it will be your win.
To jsem zvědavý, co dalšího si Trump vymyslí a jestli mu po summitu v Haagu přední evropští politici přestanou lézt do zadku.
Dočetl jsem V zajetí stalinismu, tajné deníkové záznamy brněnského spisovatele Čestmíra Jeřábka. Deník začal psát ve dnech před tzv. Vítězným únorem a skončil na silvestra 1958. Deník byl utajen i před členy jeho vlastní rodiny; navenek ještě psal jeden oficiální, “čistý”.
Jeřábek zmiňuje časté výpadky elektřiny v Brně, vysoké ceny základních potravin a jejich všeobecný nedostatek, vyhazování lidí z práce kvůli třídnímu původu, popř. protože je třeba více lidí v průmyslu, úpadek kultury a literatury zvláště. Kamenem úrazu nedostatku masa, zeleniny, výrobků denní potřeby, výpadků elektřiny, zpožďování vlaků je podle něj orientace ČSR na “těžký průmysl”, tj. válečný průmysl pro potřeby Sovětského svazu.
Jeřábek pečlivě zaznamenává mezinárodní dění ze zahraničních rozhlasů a doufá, že Západ přijde Československu na pomoc a osvobodí ho ze “asiatského” zajetí. V druhé půlce 50. lech ztrácí naději a vysmívá se Západním politiků za to, že pořád schůzují a pak stejně jen vyhlásí, že se nedohodli nebo že se nic mimo slovního odsouzení Sovětů neplánuje udělat. Kdo sleduje dnešní politiku vůči Ukrajině, rozumí.