hello darkness my old friend

Bruno Maçães je v Kábulu, odkud varuje před pádem afghánské vlády a vlnou uprchlíků, která bude směřovat do Evropy. Ptá se, proč Biden tak rychle stáhl americké vojáky (a tím pádem i ty evropské z NATO, protože Evropa z toho nechtěla mít “svou válku”).

George Orwell: Na dně v Paříži a Londýně 🔊

Když člověk znenadála zchudne, začne se hlavně starat o to, aby to před ostatníma nebylo vidět: tváří se, že jde do restaurace, ale místo toho bloumá v parku; když si koupí něco dražšího, např. dražší alkohol, musí se postarat o to, aby to ostatní viděli; vymlouvá se pradleně a trafikantovi a ti si pak myslí, že dává prát prádlo jinam, respektive kupuje tabák jinde; když potkáte úspěšnějšího přítele, vyhnete se mu úprkem do kavárny, kde si ale musí něco dát; člověk stráví týden na chlebu s margarínem a pak přemýšlí už jenom o jídle; nudí se, protože na nic nemá sílu ani náladu.

Člověk se trápí tím, co bude, když má v kapse padesát franků. Když jich má jenom pět, přestává se trápit, protože ví, že už nic nemá, je na dně, a dá se to snést.

Žebráci a tuláci nejsou nikdy vděční za to, co dostanou zadarmo, a ještě si stěžují, že kvalita čaje, noclehárny atp. je mizerná. Podobně to je popisuje Fleisher v Beggars a Thieves: Lives of Urban Street Criminals.

Hana Lundiaková: Co je ti do toho 🔊

Autorka v jedné scéně popisuje žebráka, kterému nestačí, že od někoho dostal stovku a řekne si ještě o jednu. Podobnou zkušenost s žebráky jsem taky udělal několikrát. Jednomu jsem dal kovovou padesátikorunu (maximum, co jsem býval ochoten na ulici dát) a on na to: “Pane, co si za to asi tak koupím??” Kdybych nepřestal žebrákům dávat peníze úplně, rád bych si někdy vyzkoušel, jak zareaguje, když ho o tu padesátku požádám nazpátek.

Knížka končí tím, že žebrák je mrtvý, snad zabitý Tominem (není jasné proč). Tomin někam zmizí a s hlavní hrdinkou se už nesetkává. Hlavní hrdinka kouká na pihu svojí roční dcery, kterou má po svém otci, třináctiletém Tominovi, což je z pohledu příběhu nanejvýš očekávané; jako perlička snad může působit, že hrdinčin manžel, jehož jediným atributem v knížce je, že je asi hodný manžel a vášnivý cyklista, vychovává dvě děti jejich není biologickým otcem (o tom prvním to ale ví).

Daphne du Maurier: Hospoda Jamajka 🔊

Detektivka zasazená do neobvyklého prostředí anglického Cornwallu roku 1820, kde skupina suchozemských “pirátů” (wreckers) za přílivu pomocí falešných majáků láká proplouvající plachetnice, které mají za to, že jsou už u přístavu, a proto začnou směřovat k majáku, po chvíli ale najedou na ostrá podmořská skaliska, která je potopí. Skupina pak vydrancuje náklad v bednách, které příliv dostal až břeh, případné přeživší zavraždí a oloupí.

Bruno Maçães: The Dawn of Eurasia

F. M. Dostojevský: What is Asia to us?

Dostojevský v textu Questions and Answers, který dodatkem k zápisku What is Asia to us?, dodává důvod, proč obsadit zbytek východní a střední Asie: jinak ji obsadí někdo jiný, nejspíš Britové nebo Američané. Ti by tak získali její nerostné bohatství a mohli místnímu obyvatelstvu i Číňanům prodávat své výrobky. Vlastně mi není úplně jasné, o jaké oblasti se v době napsání textu (leden 1881, v únoru toho roku Dostojevský zemřel na plicní krvácení) bojuje, protože v textu oslavuje obsazení hlavního města Turkomanů (dnešní Turkmenistán); zbývá snad už jenom oblast Jižního Sachalinu a Manžuska, které později Rusko odstoupilo Japonsku. Rusko se od doby napsání textu příliš nezvětšilo.

Dostojevský má o Evropě představy jak od Surkova: Evropa je přecpaná lidmi; upadá do komunismu, kterého budou nakonec litovat; všichni Evropani budou žít v komunách; jejich děti – ze tří čtvrtin nalezenci – budou vychovávány ve vojensky vedených sirotčincích. Zatím co v Rusku je místa dost, všichni můžou být sedláky a své početné rodiny vychovávat doma.

Velká válka už byla asi dlouho na spadnutí, když Dostojevský v roce 1881 píše, že by se Rusko nemělo nechat zatáhnout do války v Evropě, mělo by nechat ať se Francouzi s Prusy klidně zmasakrují a nemělo by uznat žádné rakouské zisky na Turecku (na Balkáně).

N. S. Trubeckoj: The Legacy of Ghenghis Khan

Kyjevská Rus, od které se tradičně odvozuje moderní ruský stát, nemohla být předchůdcem Ruska, protože Kyjevská Rus byla slabá a náchylná k rozpadání se na menší spolu soupeřící celky. Nikdy by nemohla vytlačit nomádské kmeny na východě ve stepi tak, jak se to později povedlo Mongolům. Stejně jako jiné státní celky té doby na území evropského Ruska nejsou považovány za počátek ruského státu, tak ani Kyjevská Rus jím nemůže být.

Mongolové jsou často považováni za primitivní ničitele, přitom je zjevné, že museli být schopní administrátoři. Jejich říše zabírala polovinu plochy Eurasie. Mongolové relativně primitivní ruské státy obohatili o poštovní systém, který fungoval v celé obrovské říši. Způsob výběru daní zanechal v ruštině několik slov, musel se tedy na “Moskevské Rusí” prosadit. (O “Moskevské Rusi” se často mluví jako o státu uvnitř mongolské říše, to je ale zjevný nesmysl, Mongolové by nezávislé celky ve své říši netrpěli.) Vzhledem k tomu, že jak mongolská říše tak Rusko (pozdně středověké i současné) zabírají z velké části stejný prostor a že oba celky byly schopny ho dlouhodobě efektivně spravovat, musí v Rusku být jistá návaznost na mongolskou říši.

Josef Škvorecký: Legenda Emöke 🔊

V závěru je hororová scéna, ve které kolektiv pracujících na dovolené mučí jednoho ze svých členů tím, že ho nutí hrát společenskou hru. Brr.