hello darkness my old friend

Karin Lednická: Šikmý kostel 🔊

Začal jsem verzí z Českého rozhlasu namluvenou Annou Cónovou, ale nedalo se to (příliš zkratkovité vyprávění, sentimentální hlas) a raději přešel na nezkrácenou verzi namluvenou méně sentimentálním hlasem Vilmy Cibulkové.

V obou verzích jsou nápadné pomlky okolo slov z místního nářečí (“po našemu”) jako ludra, ale dokonce slov jako Orlová... – působí to pak jako ozvláštnění textu, ne jeho integrální součást.

Pavel Kosatík: Jiný T.G.M. 🔊

Masaryk mi v některých polohách připomíná Baracka Obamu – skvělý řečník přesvědčený o své politické genialitě a tom, že historie vede nutně k němu.

Masaryk intelektuálně značně přesahoval vědeckou pražskou galerku konce 19. století (Praha byla intelektuální periferie nejenom vzhledem k Vídni, ale i k saskému Lipsku). Měl v povaze, že se nikoho nebál kritizovat, když měl za to, že je v právu, že kritika byla místy přehnaná a zbytečná a že tím ztrácel přátele stejnou rychlostí, jako je získával, je věc jiná.

Masaryk neuměl hospodařit s penězi a i když měl vysoké příjmy už od studenských let, když dělal vychovatele v nejlepších brněnských a pak i vídeňských rodinách, byl pořád buď na mizině nebo dlužil tisícovky zlatých svým přátelům. Peníze mu byly jenom prostředkem k něčemu (pohodlných život; podpora pro-národních akcí) nikdy cílem o sobě.

Masaryk měl hlavní zásluhu na přesvědčení dohodových mocností (především pak USA), že Rakousko-Uhersko není “ostrovem stability mezi Německem a Ruskem”, ale důvodem vzniku sporů a mmj. i samotné Velké války (vyhlášení války Srbsku ze strany Rakouska), a že musí být rozloženo na národní státy.

Češi a Slováci v Rakousku-Uhersku za Velké války měli jen malou zásluhu na tom, že jejich samostatný stát vznikl, primárními hybateli byli krajané v USA, kteří zajistili jeho mezinárodní uznání. Zvláště v případě Slováků byli krajané v USA mnohem bohatší a vzdělanější než ti na Slovensku.

Slováci chtěli buď zcela samostatný stát nebo alespoň federaci s širokou mírou autonomie, přitom jejich zásluhy o něj byly minimální (významnou výjimkou byl Štefánik).

Masaryk rozhodl o válce na Těšínsku v době prvních dní Versailleské konference ve chvíli, kdy bylo Těšínsko už nově vzniklou polskou vládou vojensky obsazené.

Bruno Maçães: The Dawn of Eurasia

Východoasijské společnosti přešly z období zaostalosti a dohánění a kopírování Západu do fáze, kdy jsou pro Evropany obrazem budoucnosti (Gibsonův cyberpuk; Japonci se tak taky vidí viz anime, např. Ghost in the Shell a Jin-Rō) – někdy distopické jindy žádoucí. Čína, Korea a Japonsko poslední desítky let akcelerují zapojování technologií do běžného života v takové míře, že to Evropany děsí. Mnoho z toho, co se prosadilo v Japonsku je nesmyslné (automatické otevírání dveří taxíku; nastavení záchodového prkýnka), ne tak v Číně. (Tady autor asi příliš zevšeobecňuje a rozdíly mezi Amerikou, kde se se pořád platí šeky a NFC platební karty jsou málo rozšířené a Evropou/Českem, kde první jmenované skoro neexistuje, druhé je normou, jsou možná větší než mezi Evropou a Čínou.)

...geopolitical thought in the West developed as a kind of depth understanding. Like psychoanalysis, it was not supposed to describe an immediately accessible outlook, but the play of forces largely outside consciousness and requiring a peculiar training to become accessible.

A country has a lot more to gain by moving into higher-value segments in a supply chain than by increasing productivity in an already occupied segment.

‘So you see, practice should lead us. We seek the truth from facts, proceed from reality and not from theories.’ — The truth is that there is a radical difference between the European and Chinese schemas of action, one that will slowly reveal itself to the traveller. Europeans conceive an ideal model in their minds, which they then try to execute, transforming reality to make it resemble the planned model. European philosophy, starting with Plato, was focused on finding a way to bridge the distance between model and reality. For traditional Chinese thought, this was never a problem. Rather than set up a model for action, the Chinese are inclined to consider the course of events of which they are a part, allowing themselves to be carried along by the propensity of things and making the most of its consequences. Whereas Europeans see in external circumstances obstacles capable of ruining the best laid-out plans, the Chinese want to profit from them, using the favourable factors implied in the situation, exploiting them constantly and allowing them to unfold so that, for example, when one finally does engage in battle the opponent has already surrendered. The victorious troops begin by winning and only then engage in battle; the defeated begin by engaging in battle and only then try to win. Drawing on this tradition, modern China is developing a new constellation of political values centred on state capacity and efficiency: since policy goals are obtained from the practical situation rather than an idealized picture, their realization is seen as inevitable. The different action schemas thus seem to be fully preserved in the European and Chinese varieties of modern politics.