Sovětský svaz sleduje politiku střídavých výbojů a konsolidace zisků. V přítomné době bude patrně sledovat politiku konsolidace zisků. Mírová ofenzíva, která by uklidnila vzrušení světě, je součástí této taktiky, jež vedla k pohlcení polozávislých zemí. [...] Západní mocnosti chtějí mír, ačkoliv jsou dnes velmi protiruské. Touha po míru je tak silná, že je zapotřebí nové ruské agrese, aby se postavily rozhodně proti Rusku. Proto přijde rozhodně nová ruská mírová ofenzíva, aby je uchlácholila. Až rozhodnutí Rusku oponovat opadne, přijde nový výboj. Západní mocnosti nepodniknou válku pro dosavadní výboje. Kdyby se Rusko spokojilo s tím, co má, západní mocnosti to vezmou — třeba nerady, na vědomí. Naše jediná naděje je, že Rusko bude ve výbojích pokračovat. Nepochybuji o tom, že se tak stane.

Kopecký se samozřejmě mýlí, když – jako mnoho dalších exulantů – předpokládá Třetí světovou válku, která potlačí komunismus, ale jeho analýza práce SSSR s vějičkou míru a hrozbou války proti Západu, je přesná a dá se i dnes aplikovat Putinovo nedávné tvrzení, že je ochoten svolit k příměří za předpokladu, že linie kontaktu zůstane taková, jaká je teď. Když bude Západ chtít, i mír je prý možný! Alternativou je pak prý atomová válka s NATO…

#rusko #ukrajina

Ve druhé skupině si stěžovali, že nemají dostatek informací „z druhé strany“. I když se něco objeví, „je to okamžitě zablokováno“. Při hledání informací o válce prý nacházejí „tendenční zkazky o tom, že zlí Rusové útočí na hodné Ukrajince“, ale už se nedozvídají, „proč se to stalo“. K tomu je potřeba „číst mezi řádky“.

S Buddhou můžeme dodat: “...a pak zemřela a odpovědi na její otázky jí zůstaly nezodpovězené”.

#rusko

Současný Západ je plný lidí, kteří to „myslí dobře“. Projevuje se to mnoha užitečnými způsoby. A někdy také jakousi – třeba i neartikulovanou – důvěrou v to, že dobré úmysly mohou mít jenom dobré důsledky. Čtenář tak může narazit na smělé představy, co všechno se bude muset v Rusku změnit, až válku prohraje, co všechno je správné a nutné v budoucnu požadovat a provádět. ... Jistě, válka zdaleka neskončila, je trochu brzo malovat si parametry míru, který po ní jednou přijde. Idea spravedlivého konce s odsouzením viníků a změnou ruského režimu ovšem předpokládá jeden drobný detail: že Západ bude na ruském území schopný efektivně prosazovat svou vůli, k čemuž je ovšem potřeba něco na způsob okupační správy. Neexistuje totiž vůči Západu vstřícná ruská politická síla s dostatečně silnou veřejnou podporou. To hypotetické nové a lepší Rusko by muselo být nějak udržováno zvenčí, což by, myslím, otevřelo prostor pro různé problémy, dimenzí třeba i katastrofálních.

Zvolený prezident Petr Pavel byl po vystoupení na Mnichovské bezpečnostní konferenci kritizovaný za slova o kolapsu Ruska jako potenciálním neblahém důsledku války, který by mohl výrazným způsobem destabilizovat Evropu. V dnešní atmosféře v Česku není nijak odvážné či pronikavé říct, že Pavel má pravdu. Ale nedá se nic dělat. Má pravdu, aspoň v tomhle. Ten hypotetický kolaps Ruska nemusí být katarzní a nemusí představovat šanci vybudovat tu zemi znovu a lépe.

Je mnoho teorií o tom, jak by probíhal rozpad Ruska a následný chaos v něm. Nejčastěji se straší rozkradením jaderného arzenálu. Realističtější scénář ale je, že miliony ruských zombíků, které donedávna podporovaly vraždění na Ukrajině, se zvednou, po cestě přiberou něco Bělorusů, zahltí evropské hranice a budou se dožadovat vstupu do “zahnívající úpadkové Evropy”. Co pak s nimi? Pustit dovnitř je nelze.

V Rusku nemáme páky, na které bychom mohli zatlačit, aby se poválečný režim choval tak, jak je v Evropě zvykem, protože tyhle “páky” už nejméně 20 let z Ruska emigrují do Evropy. V Rusku není žádná liberální elita, které bychom mohli pomoci k získání politické moci v Rusku. Jediný opozičník, který má v Rusku jistý kredit, je Alexej Navalnyj. Navalnyj ale není žádný liberál. Mocenský změna v Rusku proběhne podle vlastní logiky.

Evropa se bude muset ozbrojit a s Ruskem to vysedět. Dokud to v něm nevyhnije dost na to, aby spolupráce byla zase možná.

#rusko