Občas se varuje, že když Ukrajina padne, bude naším problémem 700tisícová ruská armáda. Je to mnohem horší. Pádem Ukrajiny by se prodloužila evropsko-ruská hranice o 2200 kilometrů, kterou by bylo nutno okamžitě bránit a co hůř, Rusko by s Ukrajinou udělalo to, co v malém s DLR a LLR. Rusko tehdy na začátku invaze vzalo všechny bojeschopné muže DLR a LLR a vytvořilo z nich jednotky, které vrhlo proti připravené ukrajinské obraně. Jejich ztráty byly děsivé, protože byli naprosto nezkušení a špatně vybavení obstarožními puškami, ale účel kanónenfutru splnili.
To stejné – jen ve větším – by čekalo Ukrajince, Rusko by je zorganizovalo do boje proti Evropě. Někteří Ukrajinci by tuhle možnost možná rádi využili za to, jak jsme je “zradili”. Do boje proti Evropě by nešly ekvivalenty rekrutů DLR a LLR, ale půl milionu zkušených veteránů, proti kterým bychom neměli šanci.
At the same time, Brussels faces a dilemma as to whether to accept asymmetry in its dealings with Washington or face further unpredictability from the Trump administration.
In the Monday evening meeting, which diplomats described as somber, Brussels noted that it hadn’t received any guarantees from the U.S. administration that there wouldn't be further U-turns on tariffs.
Právě když přijmeme ponížení asymetrie v obchodních vztazích s USA, čeká nás pokračování Trumpova chaosu. Je ho třeba z jeho blouznění “vyléčit” symetrickým přístupem.
Macaes píše:
If someone like Applebaum or Snyder think the US is on the verge of becoming a tyranny they should be desperately arguing the following:
- rearmament of Europe and fast military modernisation of China and Japan
- rest of the world needs to stop working with US on containing China
- Europe must quickly eliminate all critical dependencies on the US
- new alliances between Europe, India, China and Japan to discuss dangers of a hegemonic, expansionist, militarily dominant US
There may only be 3 years left to do all this and more. The alternative as they see it is a universal dictatorship
Snyder v textu Na koho se vrhne Trumpova armáda příště? píše:
To je fašistický princip, kterému Trump rozumí. Veškerá politika je boj a člověk, který dokáže definovat nepřítele, pak dokáže zůstat u moci. Jenže zatímco fašisté měli v minulosti nepřátele vnější i vnitřní, Trump má pouze vnitřní nepřátele. Proto také spěšně vyhlásil vítězství – a příměří –, jen co se připojil k izraelským útokům na Írán. Svět je pro něj moc velký. Armáda slouží čistě k ovládání Američanů.
Trump podle Snydera nemá vnější nepřátele jenom vnitřní, a proto použije armádu proti vlastnímu obyvatelstvu. Ti, kdo jsou vně USA, se od americké armády nemají čeho bát. Snyder nás tak uspává v pocitu bezpečí. Budeme si ho ale užívat, i když bude v USA vládnout tyranie?
Nerozumím tomu, proč měl potřebu napsat, že Trump nemá vnější nepřátele, vždyť jeho pocit nepřátelství ze strany EU a Číny je známé. Proč by si na svět netroufl? Už teď proti němu vede ekonomickou válku a snaží se z něj extrahovat zdroje.
Ano, ne každý fašistický režim musí být útočný, ale Trump ukazuje, že může být útočný, i když nevede fašistický režim.
V textu Trump je ovce ve vlčím rouše a to vlci poznají pak tvrdí, že Trump je “měkkota” a zahraniční autoritáři dobře vědí, že jim od tohohle “beránka v rouše vlčím” nic nehrozí.
Rusové doufali, že se Trump vrátí do Bílého domu právě proto, že věří, že oslabuje USA.
To si nemyslím. Putin preferuje předvídatelnost a té by se mu dostalo od Kamaly Harris, která by nechala bidenovsky Ukrajinu řízeně chcípat a za našeho pokyvování by povídala, jak moc jí pomáhá. S Trumpem je to jiné. Nikdy netvrdil, jak moc Ukrajině pomůže, je jasné, že mu na ní nesejde, a proto se musí snažit Ukrajinci a Evropané sami. Se schválenými 5 procenty na obranu na to budou i peníze. (Což je jediný pozitivní efekt celé 5procentní anabáze.)
Max Bergmann napsal fantastickou reflexi haagského summitu NATO s názvem NATO’s “Brain Death” in The Hague. Evropské země dobře vědí, že nebudou schopny dávat 5 procent na obranu, ale mají za to, že Trumpa uchlácholily a koupily si čas. Bergmann tvrdí, že si ho nekoupily a že USA stejně začnou vojáky z Evropy stahovat.
Poukazuje na to, že přislíbené výdaje jsou tak obrovské, že by vedly k zásadnímu omezení evropského sociálního státu, a proto většina zemí nebude schopna 5 procent na obranu dát. Některé toho schopny budou (pobaltské země, Polsko, severní Evropa) a budou kritizovat ty, které se tomu ani nepřiblíží (Itálie, Španělsko, Francie), což přinese vnitřní rozbroje v době, kdy by byla žádoucí jednota.
Výdaje na obranu v objemu asi 1 000 miliard dolarů ročně by byly větší, než současné americké výdaje, a proto může Trump klidně brzy Kongresu tvrdit, že Evropa žádné americké vojáky nepotřebu, protože vynakládá tolik a tolik na svou obranu. Tím by se snadno negoval původní evropský záměr udržet Američany v Evropě.
Bergmann místo toho navrhuje řešení konkrétních evropských slabostí: měly by být schopné operovat bez Američanů, měly by unifikovat své vybavení. Země, které nechtějí tolik zbrojit, by měly např. solidárně zaplatit úroky ze zamýšlené evropské půjčky a poslat vojáky a vybavení k ruské hranici.
Ať už tak nebo tak, pokud Evropa investuje jenom polovinu téhle částky ročně do své obrany, tak svět bude vypadat úplně jinak, i vztah se Spojenými státy bude vypadat úplně jinak. Nedojde-li k sjednocení velení hlavních evropských zemí, pak po zuby ozbrojené Německo, Polsko a Ukrajina nemusí nutně věstit jenom dobré věci a můžou se probudit staré antagonismy. A uprostřed toho všeho bude jakési Česko, které se stále tváří, že se vše vyřeší tím, když bude o pár tisíc více aktivních záloh, dobrovolných předurčení, stanovených záloh státu a dalších úkroků stranou.