Ruské přepínání mezi “mírovým” a válečným módem není nic nového
Pravicový novinář Rudolf Kopecký 30. května 1948 v tajném memorandu spolustraníkům v Československu ze zakázané Národní demokracie píše, jak Sovětský svaz pohlcuje závislé země (viz “Vzpomínky starého novináře”, s. 930):
Sovětský svaz sleduje politiku střídavých výbojů a konsolidace zisků. V přítomné době bude patrně sledovat politiku konsolidace zisků. Mírová ofenzíva, která by uklidnila vzrušení světě, je součástí této taktiky, jež vedla k pohlcení polozávislých zemí. [...] Západní mocnosti chtějí mír, ačkoliv jsou dnes velmi protiruské. Touha po míru je tak silná, že je zapotřebí nové ruské agrese, aby se postavily rozhodně proti Rusku. Proto přijde rozhodně nová ruská mírová ofenzíva, aby je uchlácholila. Až rozhodnutí Rusku oponovat opadne, přijde nový výboj. Západní mocnosti nepodniknou válku pro dosavadní výboje. Kdyby se Rusko spokojilo s tím, co má, západní mocnosti to vezmou — třeba nerady, na vědomí. Naše jediná naděje je, že Rusko bude ve výbojích pokračovat. Nepochybuji o tom, že se tak stane.
Kopecký se samozřejmě mýlí, když – jako mnoho dalších exulantů – předpokládá Třetí světovou válku, která potlačí komunismus, ale jeho analýza práce SSSR s vějičkou míru a hrozbou války proti Západu, je přesná a dá se i dnes aplikovat Putinovo nedávné tvrzení, že je ochoten svolit k příměří za předpokladu, že linie kontaktu zůstane taková, jaká je teď. Když bude Západ chtít, i mír je prý možný! Alternativou je pak prý atomová válka s NATO…